Režie:
William WylerScénář:
Harry KurnitzKamera:
Charles LangHudba:
John WilliamsHrají:
Audrey Hepburn, Peter O'Toole, Eli Wallach, Hugh Griffith, Charles Boyer, Fernand Gravey, Marcel Dalio, Jacques Marin, Roger Tréville, Moustache (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Koníčkem Charlese Bonneta je falzifikátorství uměleckých děl. Na poslední aukci se mu podaří úspěšně prodat padělek Cézannova obrazu. Jeho sebevědomí to ještě posílí. Jeho dcera Nicole, která otce neustále zrazuje od jeho počínání, jednou v noci překvapí v domě distinguovaného muže, o němž si myslí, že je to zloděj. Simon Dermott je však specialistou na padělky a přišel odebrat vzorek barvy z domnělého obrazu Vincenta Van Gogha, aby mohl Bonneta usvědčit z podvodu... Bonnet se mezitím rozhodne vystavit v prestižní pařížské galerii falzifikát sošky Venuše od Benvenuta Celliniho. Sošku již před dávnými roky padělal Nicolin dědeček a jako model mu stála Nicolina babička. V galerii je soška z bezpečnostních důvodů umístěna uprostřed kruhu infračervených paprsků, při jehož přerušení se spustí alarm. Nicole Bonnetová se schází s americkým obchodníkem přes počítače Davisem Lelandem, z něhož se vyklube zájemce o sošku Venuše. Nicole zdůrazní, že je soška neprodejná, a když ho políbí, Leland si začne dělat naděje. Daruje jí zásnubní prsten. Za Bonnetem přichází pojišťovací agent, aby podepsal dokument, podle něhož bude soška Venuše pojištěna na milion dolarů. Svým podpisem však Bonnet dává také svolení k odborné expertíze. Nicole se zděsí a kontaktuje Dermotta. Chce, aby jí pomohl sošku ukrást, než se na podvod přijde… Dermott se Nicole ptá, proč chce ukrást něco, co jí patří. Také jí řekne, že se mu zdá, že soška Venuše je Nicole nápadně podobná. Ale Nicole se mu líbí, a proto souhlasí... Oba navštíví galerii a obhlížejí situaci a bezpečnostní opatření. Dermott je znepokojen, když zjistí, že naproti galerii je přísně hlídané sídlo ministra vnitra. Přesto však vymyslí plán. (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (297)
Kdo lže, ten krade. Kdo krade, může se i zamilovat.. Pokud se aristokratická elegance snoubí s humorem, drží si na distanc snobství. Wyler to věděl, Hepburn s O´Toolem názorně předvedli.. Za pozornost určitě stojí i neobvyklé hudební aranžmá v té době ještě nepříliš známého Johna Williamse (kytarové grify či sci-fi motiv při letu dětského bumerangu). ()
Příjemný, pohodový a vtipný film i po letech. Ústřední dvojice je dokonalá a jejich konverzace velmi vtipná. Navíc film dovedně mísí žánr romantické komedie a poněkud netradičního heist movie, přičemž samotná loupež je skutečně dopodrobna dokonale vymyšlená a v podstatě uvěřitelná. Fajn vidět Eli Wallacha také v jiném filmu než westernu nebo kriminálce. Škoda, že podobné filmy se v současné době už netočí. (Poslední mnou registrovaný pokus je Birthday Girl, o ničem dalším nevím.) ()
"Mám strach, že omdlím. - Nesmíte, není tu místo." Jak ukrást Venuši tu je s námi již pěknou řádku let, dokáže však oslovit i dnešního diváka - hlavně díky skvěle vypointovanému příběhu, úsměvným dialogům a úžasnému hereckému obsazení. Audrey Hepburn mě snad nikdy nezklame - do role křehké, avšak o to více odhodlané dcery podvodníka se vžila skvělým způsobem. Peter O'Toole, jehož modré oči by si mohly na místě potykat s Paulem Newmanem, má charistmatu na sto let dopředu a jako nejednoznačně mazaný zlodějíček byl velice přesvědčivý. Mezi oběma herci byla navíc cítit neskutečná a opravdová chemie, což není ve filmu vždy jistou samozřejmostí. Třešničkou na dortu byly humorné vedlejší postavičky - ať už šlo o otce padělatele, chtivého sběratele umění či partu hlídačů z muzea. Sekvence z kumbálu neměla chybu - nedivím se, že trvala natočit jedenáct dní. Vskutku nadčasová romantická komedie, která však dokáže diváka i pěkně napnout. ()
Od takových jmen jsem čekal něco lepšího. V Audreyině filmografii mám velké mezery, ale docela se mi potvrzuje, že to prostě není čistě komediální herečka a v téhle roli moc jiného prostoru nedostávala. Její mužský protějšek po komické stránce vychází lépe, oba to táhnou nahoru, ale moc jsem se nezasmál. Aspoň že chemii ti dva měli. ()
Jak ukrást Venuši je další z perfektních naivních krimi komedií s nezapomenutelnou a neodolatelnou Audrey Hepburn. Hlavní herecké trio Audrey, Peter O'Toole a Eli Wallach je perfektní, přičemž je nutno podotknout, že hlavní představitelka na svých tehdejších 37 let rozhodně nevypadá! Samotná zápletka je zajímavá a realizace plánu krádeže sošky Venuše je velmi zábavná, na čemž má podíl i skvěle zvolené prostředí muzea. Směšná (v tom nejlepším slova smyslu) je například scéna, v níž se Nicole při obhlídce muzea ptá, kde je wc, nebo celá pasáž odehrávající se ve "skříni" (kumbále) a pochopitelně také scény s alarmem. Přes nudnější začátek se tak divák nakonec dočká svého - a to příjemné nenucené zábavy. Nedostatek: Zajímalo by mě, jak se panu Dermottovi podařilo pomocí magnetu dostat klíč přes roh stěny :) ()
Galerie (105)
Zajímavosti (20)
- Soška se skládala ze tří částí, ze sochy samotné, stříbrného podstavce a mramorového soklu. Když ji ale ukradli, na místě zanechali mramorový sokl. (sator)
- Filmaři se v muzeu pohybovali mezi uměleckými skvosty v ceně mnoha milionů, kromě klasických výtvarných stylů lze zahlédnout i obrazy surrealistické od autora Joan Miró i Ferrà (1893–1983). Muzeum ve filmu nese název „Kleber-Lafayette Museum“, ale jedná se o fikci. Muzeum bylo ve skutečnosti Musée Carnavalet, též Musée de l'Histoire de Paris, a jedná se o muzeum, které je věnováno dějinám Paříže od vzniku města po současnost. Nachází se v Paříži ve 3. obvodu v historické čtvrti Marais v ulici Rue de Sévigné. (sator)
- Po nevydarenej lúpeži Simon Dermott (Peter O'Toole) prosí Nicole (Audrey Hepburn), aby zotrela jeho odtlačky na ráme obrazu. Keď však pokladá prázdnu fľašu namiesto Venuši, odtlačky na fľaši zostávajú nezotreté. (TheRoller)
Reklama