Libuše Geprtová

Libuše Geprtová se narodila 21. prosince 1941 v Kolíně do rodiny profesorky a technika. Odmaturovala kutnohorskou Střední pedagogickou školu, začala pracovat jako učitelka a o hereckém povolání moc neuvažovala. Díky hraní ve školním divadelním souboru a Ceně v soutěži Lidové umělecké tvořivosti se rozhodla pro profesionální hereckou dráhu
.Bez hereckého školení se přes oblastní scény v Karlových Varech (1960 – 1962), Českém Těšíně (1962 – 1963), Jihlavě (1963 – 1965), Státním divadle v Brně (1965 – 1972) dostala do pražského Divadla Na zábradlí (1972 – 1999), odkud odešla do penze. Těsně před smrtí se na divadelní prkna vrátila ve hře „Cikáni jdou do nebe" Divadla Bez zábradlí (2004).

S hercem Vítězslavem Jandákem (*1947) měla syna Svatopluka. Libuše Geprtová byla málo známou, ale velmi výraznou charakterní herečkou. Divadelní i filmové diváky zcela upoutala svou souměrnou hladkou tváří, vysokým čelem, magickýma melancholickýma očima a hlavně svými vždy hladce učesanými dlouhými černými vlasy rozdělené uprostřed hlavy pěšinkou. Často spolupracovala s režiséry Evaldem Schormem a Petrem Léblem.

Herecká síla Libuše Geprtové spočívala také v melancholicky silném pohledu, zemité kráse a zvláštně tichému tvárném hlasu, vrozené ostýchavosti, klidné mimice a vnitřním smutku.

Stěžejní kreace předvedla ve velmi známých divadelních inscenacích jako „Manon Lescaut“ (Manon), „Adam stvořitel“ (Eva), „Idiot“ (Nastasja Filipovna), „Cyrano z Bergeracu“ (Roxana), „Bambini di Praga“, „Nora“, „Hlučná samota“, „Bratři Karamazovi“, „Ivanov“. Několik měsíců před smrtí se s publikem rozloučila jako cikánka Izergil v již zmíněném muzikále „Cikáni jdou do nebe“ z roku 2004, v němž se představila ještě na jaře 2005.

Poprvé se zjevila jako Bětka Nejdková a dívka v Čechových dramatech KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961) a KDE ALIBI NESTAČÍ (1961). V 70. letech vytvořila dvě titulní a stěžejní úlohy nešťastné Viktorky v Moskalykově BABIČCE (1971) a Polany Hordubalové v Balíkově dramatu podle románu Karla Čapka HORDUBAL (1979).

Naposledy si v české kinematografii zahrála patnáct let před smrtí maminku v HOUPAČCE (1990) Věry Plívové – Šimkové a hospodyni v německém životopisném A TOU NOCÍ NEVIDÍM ANI JEDINOU HVĚZDU (2004) o české spisovatelce Boženě Němcové.

Z dalších úloh Libuše Geprtové si uveďme: skladnici Margit (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP), ženu Kateřinu (DÁMA NA KOLEJÍCH), Jílkovou (ZBRANĚ PRO PRAHU), učitelku (TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI), Jiřinu (V KAŽDÉM POKOJI ŽENA), Andulku (LIDÉ Z METRA), Martu (KAM NIKDO NESMÍ), úřednici (TEN SVETR SI NESVLÍKEJ), Bartoníčkovou (NĚCO JE VE VZDUCHU), matku Bělu (TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK), Květu (HODINA ŽIVOTA), šílenou ženu (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE), svatebčanku (MÁ LÁSKA S JAKUBEM), maminku (PASÁČEK Z DOLINY), Vlastu (LÁSKA S VŮNÍ PRYSKYŘICE), Antošovou (ZÁCHVĚV STRACHU), žebračku (KOMEDIANT), porodní bábu (OLDŘICH A BOŽENA), ředitelku (OPERACE MÉ DCERY) apod.

Sehrála se také v rozhlase („Nejkrásnější svět", „Vražda v lomu", „Strašidelná pohádka" či „Deset dnů, které otřásly světem"), dabingu (ČETNÍK A ČETNICE, KONVOJ, BÍDNÍCI, SMRTÍCÍ ZÓNA, SANDOKAN atp.) a televizních inscenacích (VENCA, OHNIVÝ MÁJ, SPLYNUTÍ DUŠÍ, LAKOMEC, POSLEDNÍ KONCERT, KAMENNÝ ORCHESTR, PERNÍKOVÝ DĚDEK, V ZÁMKU A PODZÁMČÍ, O MRTVÝCH JEN DOBŘE, ZLOČIN V OBRAZÁRNĚ, ZVONOKOSY, POFOUKEJ MI JAHODY, HONORÁRNÍ KONZUL, JAKÉ VLASY MÁ ZLATOVLÁSKA, ČESKÁ MUZIKA aj.)

Nesmíme ani opomenout hereččiny role v českých nadprůměrných i těch podprůměrných seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, DLOUHÁ BÍLÁ STOPA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY a ČETNICKÉ HUMORESKY).

Herečka Libuše Geprtová zemřela na rakovinu mozku (nádor), kvůli kterému postoupila i náročnou operaci, 18. listopadu 2005 v Praze, měsíc před svými čtyřiašedesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour