Lidé z metra

Povídkový film o metru či přesně o lidech co se o jeho výstavbu postarali. V jedné povídce starý chlap co vymyslí zlepšovák na stěhování jakéhosi jeřábu a v metru nakonec i umře. Pak je tu zase mladý bagrista co objeví náký starý mince a musí se zastavit práce, aby památkáři mohli místo prozkoumat. Bagrista se snaží něco z penízu vytěžit nechce se mu moc dělat, ale nakonec se ještě rád vrací do práce. Ps - já se divím, že se na ten nález nevykašlou a nezahrabou to , přece plán pětiletky je víc než náký historický předmět aspoň v té době mě to tak přišlo. (02.02.2010)

V první povídce jsem docela záviděl Vyskočilovi, kterej bydlel v ulici Hvězdova a pracoval na výstavbě stanice metra Mládežnická (Pankrác). Taky bych se chtěl dočkat toho, že to budu mít někdy do práce minutu pěšky. Kromě toho tam řeší nějaký svoje vztahy s Molavcovou, případně svařuje něco v tunelu metra. Druhá povídka je jakoby nejvíc budovatelská. Pořád se tam řeší nějaký plnění plánu a nakonec nějakej páprda přijde se zlepšovákem, jak přepravit razící stroj někam jinam, aby se nemusel rozebírat, díky čemuž se podaří plán splnit. No a nakonec to s nim šlehne. V poslední povídce hraje socialistický Brad Pitt alias Jaromír Hanzlík opět jednu z řady pro něj typickejch rolí takovýho zmatenýho lamače dívčích srdcí. Celej film končí jakousi slavnostní zkušební jízdou ze stanice Gottwaldova (Vyšehrad) a záběrem na to, jak se vyměřuje prodloužení trasy směrem na Jižní Město. Všechny 3 příběhy jsou dost blbý a těch pár historicky zajímavejch záběrů to nezachrání. (22.09.2012)

Nedobrovolná budovatelská úlitba tehdejšímu komunistickému zřízení. To muselo jistě pomlaskávat blahem. Nicméně, výstavba metra byla hezky zmapovaná. Kdyby se takhle točilo o Blance, tak to bude jasná komedie roku. Myslela jsem si, že špatně slyším, když promluvila Jitka Molavcová. Co to bylo za nápad ji nadabovat? Některé záběry Prahy byly zajímavé. Každá doba si holt žádá své. S tím se bohužel nedá nic dělat. (27.07.2016)

Povídkový snímek z prostředí výstavby pražského metra se svým zaměřením řadí mezi snímky s výrobní tématikou a je činem režiséra Jaromíra Jireše, kterému byl mimo jiné stranickou cenzurou zakázán dramatický počin ´Žert´ (1968). Tímto se tzv. vykoupil, neb film splňuje všechny atributy tehdejšího režimu. Povídky poukazují na různé osudy lidí jak při stavbě metra, tak i v soukromém životě. Na pozadí pracovní náplně, ohledně demolice, domu, dá opět dohromady mladého svářeče se svou bývalou ženou, starý dělník přispěje svým nápadem ke splnění plánu, čehož se však nakonec nedožije a krapet suverénní polský dělník přehodnotí svůj způsob života po nalezení staré mince. A všechny nakonec spojí slavnostní otevření metra ve stanici Gottwaldova (dnes Vyšehrad) a první jízda. A když všechny, tak i onoho starého dělníka, byť poetickou formou. Film obyčejný a hlavně oslavující dělnickou třídu a budování lepších zítřků, což dnes nemusí vypadat nijak zajímavě, ale v jistém smyslu to všechno přeci jen v sobě určité kouzlo má. Dnes se také politicky buduje, byť pomaleji a bez oslav. Jen se kritizuje, když to nejde. Vznikl ve své době za daných politických podmínek, a tak podle toho prostě vypadá tak, jak vypadá. Plejáda známých herců povznáší kvalitu snímku jako celku. Film dnes nijak neškodný a tak je podiv, že se stal pozapomenutým. (04.12.2021)

Tři naivní budovatelské příběhy, které dokážou zaujmout nejvíce asi historickými záběry ze stavby metra. Nicméně Jirešovi se podařilo vykouzlit i pár obyčejných hezkých záběrů, které nevyznívají absurdně (oproti třeba vypjaté psychologické scéně u bagru) a ačkoliv závěrečné titulky podbarvuje vznosná hudba, jako by končilo velkolepé historické drama ze starého Říma, dá se to přehlédnout a bez újmy strávit. (28.01.2009)