Rodina

Rozsáhlý epos o životě učitele filozofie Carla (Vittorio Gassman, Andrea Occhipinti a malý Emanuele Lamaro). Je to pokrytec, který sice přebírá po smrti svého otce roli hlavy velké rodiny, ale neustále všemi pohrdá. Až na sebe sama. Nejvíce svým bratrem Giuliem (Carlo Dapporto, Massimo Dapporto, Alberto Gimignani a malý Joska Versani), který z protestu ke svému bratrovi se stává hédonistou. Stále čeká na uznání svého bratra, kterého se mu ale dostává velmi pozdě, až na sklonku života a jedinou oporu, lásku a porozumění nachází v Adelině (Ottavia Piccolo, Ilaria Stuppia a malá Consuelo Pascali), dceři jejich služebné. Carlo sice vášnivě miluje Adrianu (Fanny Ardant a Jo Champa), ale ze slabošství a strachu z padnutí na kolena si bere za ženu její sestru Beatrice (Stefania Sandrelli a Cecilia Dazzi). Na konci života ze vzteku a nenaplněné touhy dochází ke zjištění, že udělal ten nejlepší krok k udržení rodiny, i když s mouchami, jako jeho dcera Maddalena (Barbara Scoppa), která neváhá měnit partnery. A jedině Carlův syn Paolino (Ricky Tognazzi, Fabrizio Carusico a malý Allessandro Pizzolato) zjišťuje, že právě jeho otec je ten hloupý a nevyrovnaný. Stojaté vody rodiny rozhánějí tety Margherita (Athina Cenci), Luise (Alessandra Panelli) a Ornella (Monica Scattini) a svérázný bodrý strýček Nicola (Renzo Palmer). Je to úctyhodně dílo smutné ve svém starnutí a pomíjivosti krás života a v tom, že člověk málokdy najde odvahu udělat to, po čem doopravdy touží. (22.06.2010)

Tyjo lidi, ty charaktery byly vykreslené, kostýmy a masky úžasné a příběhy jednotlivých postav parádní. Zajímavá ukázka jednoho života behěm 120ti minut, ale nějak jsem se u toho nudila...asi proto, že jsem měla guláš v tom, kdo kdo je a když jsem se konečně zorientovala, tak se děj posunul v čase a zase všichni vypadali jinak... (18.11.2008)

Nedávno jsem četl obsáhlý rozhovor s jedním ekologisticky orientovaným vědcem, který tvrdil, že sto milionů lidí pro tuhle planetu jednoznačně stačí a jakýkoli větší počet její ekosystém zatěžuje. Jak chce počet členů druhu homo sapiens zredukovat na přijatelnou míru, jsem se už naštěstí nedozvěděl, ale myslím, že při sledování Scolova snímku by se mu vrásky na čele prohloubily, když by spatřil, jak se rodinný klan hlavního hrdiny utěšeně rozrůstá. Tahle rodinná freska by se mohla připodobnit k známému románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu s tím rozdílem, že českého spisovatele zajímala především proměna společenských vztahů a samotné společnosti na pozadí příběhu jedné měšťanské rodiny, kdežto Ettore Scolu zajímá a fascinuje konkrétní lidský osud v proměnách času. Dějinné události, jako je vznik, vyvrcholení a pád fašistického režimu, poválečné budování demokracie a rozvoj konzumní společnosti, to všechno divák zaznamenává jen útržkovitě a jakoby na okraj. Režiséra zajímá konkrétní rodina, střetávání a míjení jejích příslušníků, lásky a neshody členů rodinného klanu. Jakkoliv má film více než 2-hodinovou stopáž, vzhledem k velkému množství postav a především k zachycené časové periodě je to nezbytné minimum, i tak je obtížné se orientovat v těch stále se nově objevujících tvářích dětí a vnuků. Celkový dojem: 80 %. (14.09.2009)

Řím v roce 1906. Křest malého Carla (Emanuele Lamaro ). O dvacet let později - Carlo (Andrea Occhipinti ) se vášnivě zamiluje do Adriany (Jo Champa), ožení se však s její sestrou Beatrice (Cecilia Dazzi). Život však plyne dál a Carlo (Vittorio Gassman) s Adrianou (Fanny Ardant) ještě neskončil... Jedno nejsilnějších a nejpropracovanějších děl bohaté kariéry Ettore Scoly. Melancholický pohled na nezadržitelný běh jednoho života s výbornými herci, výpravou i kamerou. (05.07.2005)

Scola si bohužel občas vypomáhá banálními efekty, takže například okamžiky Carlovy volby mezi rodinou a svobodou jsou podmalovány kašírovanou bouřkou či rozvod je zobrazován přes nevinné oči dítěte. Dále tu nenajdeme skoro jedinou hádku (až na výše zmíněné volby, ale to jsou vteřiny z dvou hodin), vše v tomto bytě jakoby podléhá sladkému hudebnímu motivu, jsme v srdci rodiny, v bytě, kde každý ví o každém, ale z rodinných dramat nevidíme nic. Rodinné sešlosti, někdo příchází, někdo odchází. Hlavní téma filmu: nevýbojný muž, od dětství obklopený ženami - maminkou, třemi sestrami, služkami - neustále uvažuje o možnosti odejít a žít s Adrianou, ale nikdy to neuskuteční, protože má rád svůj klid, omnipotentní péči Beatrice, se kterou se nemusí o nic starat, stačí mu jen ležet v knížkách a přednášet. Daleko lepší zpracování najdeme u Murakamiho (Na jih od hranic, na západ od slunce).Scola svou sladkostí nudí. (02.02.2010)