Rolfe Kent

Rolfe Kent, rodák z anglického Heffordshire, patří mezi současnými filmovými skladateli k těm, o nichž se příliš neví. Zatím. Vystudovaný psycholog, který psychologii v letech 1986 až 1988 dokonce vyučoval, má přitom na kontě hudbu k řadě velice úspěšných snímků. Z poslední doby jmenujme například oskarové LÍTÁM V TOM (2009) nebo předchozí Reitmanův počin DĚKUJEME, ŽE KOUŘÍTE (2005), drama VOLÁNÍ O POMOC (2007) s Adamem Sandlerem v hlavní roli, vinařskou BOKOVKU (2004) či MUŽE, CO ZÍRAJÍ NA KOZY (2009). Postaral se také o úvodní znělku k seriálu DEXTER (2006).

Kentova výprava za filmovou hudbou začala ve dvanácti letech, kdy si chlapec pocházející z nijak zvlášt muzikálně založené rodiny a ovlivněný tvorbou Maurice Jarreho a Ennia Morriconeho začal poprvé pohrávat s myšlenkou komponování pro pohyblivé obrázky. Cestu k uskutečnění jeho snu mu otevřela hudba, kterou sepsal pro představení GROSS. Lidé mu tleskali na Edinburgh Fringe Festivalu. Zakázky z televize na sebe nenechaly dlouho čekat.

V roce 1991 Kent z britských ostrovů přesídlil do kalifornského Los Angeles, kde si podle všeho rychle obhlédl terén a po několika videofilmech už tvořil doprovod pro komedii OBČANKA RUTH (1994). Následovaly snímky TEORIE LÉTÁNÍ či BRLOH V BEVERLY HILLS (1998) a po nich už dvě zakázky, které lze označit jako první velké: Krimi komedie STYDLIVÝ POLDA a SESTŘIČKA BETTY (2000).

Právě komedie všeho druhu jsou, dá se říct, Kentovou devizou. Jeho hravý rukopis („Moje hudba není vtipná, ale nechává vám prostor, abyste si v ní humor našli“) lze poznat v hříčkách typu PRAVÁ BLONDÝNKA (2001), KATE A LEOPOLD (2001) nebo MATADOR (2005), neztratil se ale ani v hořkém dramatu O SCHMIDTOVI (2002) či romantice LEMRA LÍNÁ (2006).

Po vzoru svých oblíbených velikánů (zejména pak Morriconeho, jemuž se Kentovy skladby podobají velmi často) se tenhle hudebník-samouk nebojí ani experimentovat. V PROTIVNÝCH SPROSTÝCH HOLKÁCH (2004) tak slyšíme africké rytmy, v LOVCÍCH STÍNŮ (2007) zase s klasickou hudbou svěže zkombinoval cikánské etno prvky. Rolfe Kent má rád jazz a exotické hudební nástroje, z nichž mandolína a bonga patří k těm nejobvyklejším. Tím, že kombinuje styly a postupy, jejichž souhru si lze těžko představit, vytváří neoposlouchané a často i návykové skladby, které si diváci snadno zapamatují, ačkoliv hudba z filmů vyloženě nevyčnívá.

Za „jazzovou“ BOKOVKU (2004) byl Rolfe Kent nominován na Zlatý glóbus, za ústřední motiv k DEXTEROVI (2006) na cenu Emmy. Nikoho asi nepřekvapí, že nejnovějším filmem, v němž Kentovy noty zaznamenáme, bude opět komedie. PAN POPPER A JEHO TUČŇÁCI (2011).

Pavel "D.Moore" Korelus