POMO

Silný herecký potenciál celého ansámblu. Ben Foster jako Jan Žižka perfektní, každý jeho pohled či výrok má ducha a koule. Fungují taky emoce a jednoduchý, ale dostatečně dramatický i akční příběh. Překvapí drsnost a vysoká míra testosteronu. Potěší kvalitní  instrumentální soundtrack. Co ale film sráží do průměru je režie, v některých scénách připomínající lacinější televizní brak. Např. ve scéně únosu snoubenky vidět naprostou bezradnost v přehlednosti, střihu, co a jak se děje. A podobných momentů je ve filmu více. Petru Jáklovi fandím za odvahu, ambice a plnění si klučičích snů, ale i on sám musí vidět, že zůstat u produkce a svěřit to např. Ronu Howardovi by přineslo jiný výsledek.

Scenáristicky chudší varianta na It Follows, ale pouze co se novátorství týče. Psychologicky je totiž pečlivě, takřka až procedurálně budovaná, bez jediného slabšího místa. Výborně technicky zfilmovaná, v napětí a lekačkách velmi intenzivní, s brilantním sound designem. A skvělou newcommerkou Sosie Bacon v hlavní roli. Režisér Parker Finn ještě překvapí.

Snových 98 minut, které spolu nijak logicky nesouvisí, přestože v nich vystupují stejné postavy na stejných nebo spřízněných místech. Převážně hradu a jeho místností, katakomb, sklepů i interiérů s hezkým horským pozadím (natáčeno na Castello Piccolomini v Itálii). Upalování žen, lesbický sex, tuny zoomů na bezdůvodně vytřeštěné oči hlavních i vedlejších postav. Atmosférický, pestrobarevný nesmysl, ve kterém všichni všechno strašně moc prožívají, aniž by divák tušil, proč. Dokoukat v jednom kuse dokonce zasluhuje respekt. A panáka.

Pastelový femme matrix. Jen dobře, že plakát láká na sladkou romanci s Harrym Stylesem. Překvapené divačky dostanou sofistikovanější thrillerovou metaforu na věčnou vnitřní nespokojenost a utopickou iluzi “dokonalého života”. Na druhý režijní počin původně herečky hodně ambiciózní počin, spoléhající na filmařská esa ve štábu (kameraman, střihačka, skladatel). Florence Pugh to vede herecky, Styles romanticky a moc dobře se na to kouká. Jen samotná pointa není nijak originální, vlastně ani vhodná. A ve finálním vygradování se to v souvislostech i emocionálním prožitku celé tak nějak rozpadne.

Televizní pocitovka. Mozaika “zážitků” utrápené holky, hledající vlastní identitu a místo ve světě. Atmosférou vtahující, ale na to, jak málo informativní, tak zbytečně dlouhá. Neustálé nelogické střídání obrazových formátů a barevných scén s černobílými odpovídá zmatené psychice protagonistky. Jednoduchý, ale neotřelý a docela fungující fígl. Ana de Armas excelentní, odevzdaná a procítěná. Až je toliké její snahy pro natolik širším publikem nedocenitelný film škoda. Andrew Dominik má jako autorský umělec něco do sebe, ale NENÍ to Terrence Malick.

Napětí nastoupí brzy a efektně, survival drama potenciál šlape solidně až do konce. Dobrá práce s prostředím a digitálními zvířaty, sympatické přiznání inspirace Jurským parkem (ohrožené postavy uvíznuté v džípu). A Idris Elba v tom sedí perfektně. Ultra-klišé “porouchaná rodina se sbližuje v extrémní situaci” nevadí, jde přece o žánrovou jednohubku, která solidně baví napětím v exotickém prostředí. Jen ty občasné nesmysly, kurňa. Není jich moc, ale našlapané a technicky kvalitní dobrodružství by se bez nich mohlo obejít.

Fajn nápad, slušný vizuál, ale scénář a střih školácký. Vztahové klišé, strašné fyzikální hlouposti a v nejvypjatějších scénách přeskočené klíčové momenty v pohybu při zdolávání překážek. To mi na filmu vadilo více, než že ty inženýrky v honbě za signálem nenapadlo uchytit mobil na dron. So stupid. Ale faktor závratě výživný, mnoho diváků to ani nedá. Na domácím kině s velkým screenem fyzický zážitek s pocením, podobný Free Solo.

Horolezecký film nejenom o prvovýstupu na extrémně těžkou himalájskou horu, ale především o poutě společného snu mezi třemi lezci, kteří se na ní vrátili přes zdrcujícně neúspěšný prvním pokus a navíc s minimální šancí na úspěch kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu jednoho z nich. Zároveň film o ztrátách blízkých a odhodlání splnit si teamový sen, přestože vám “přežití vlastní smrti” jasně naznačuje “už toho nech!”. Díky Jimmymu Chinovi natočený i v těch nejšílenějších místech v luxusní obrazové kvalitě.

Po půlhodině oživí teprve želvu. Ale běhají mu tam dvě náruživé kozatky, ze kterých jedna (bruneta) mu vaří a dělá postelní společnost a druhá (blondýna) ho platonicky miluje. Vedle nich zpestřuje pomalý a řídký děj taky rostoucí body count - tento Victor je povýšenecké hovádko a nešetří nikoho. Monstrum OK muskalaturou, ale s očima laskyplného dobráčka je cokoliv jen ne “horror”. Zakončení nápadité, ale po tom dlouhém prodírání se brakovým balastem neuspokojivé.

Tak minimalistické v emocionálních filmařských fíglech, a přitom tak strhující a silné! Po celou dvou a půl hodinovou stopáž… Ron Howard těží ze závažnosti situace a staví na detailním vnímání psychického rozpoložení zúčastněných. Zodpovědnosti, která je tíží takřka do neúnosné míry. A samotném procesu záchrany, u kterého se tají dech. Úplně jiný zážitek než číst o tom v novinách. Dokonalý Viggo Mortensen, skvělý Colin Farrell. Žádná manipulativní hudba, patos ani filmové hrdinství. “Jenom” precizně zfilmovaná profesionálně odvedená, nesmírně obtížná a riskantní práce několika odvážných chlapů. Nenápadný film, který bude časem jenom růst.