Šakalík

No nevěřil jsem tomu, ale poslední (?) Batman je opravdu výborný. Věrný svému názvu je film temný, velmi temný. Má výbornou atmosféru, parádní hudbu, zajímavý scénář a na diváka si přichystá nejeden překvapivý twist. Z hlavních postav mě mile překvapila sebevědomá Anne Hathaway, o kterou jsem měl trošku strach, ale zahrála to s přehledem. Úhlavní neřád Bane je záporák jaksepatří a jeho zjednodušené vidění světa je svým způsobem zvrácené, přestože v některých jeho myšlenkách zrnko pravdy asi bude (nejeden levičák při jeho plamenných projevech jistě chrochtal blahem :-)). Přestože Batman nikdy nepatřil k mým oblíbeným hrdinům, musím uznat, že filmy o něm mají něco do sebe. Stejně jako předchozí díl dokáže tento film oslovit i někoho, kdo zrovna komiksům neholduje – ostatně poslední dva Batmani překračují hranici žánru mílovými kroky.

Na tenhle film jsem se opravdu HODNĚ těšil, ale ve finále mi to nějak nesedlo. Sinister je sice z hlediska atmosféry úžasná záležitost, jenomže po obsahové stránce je vlastně úplně prázdný. Nad vodou ho drží výborný Ethan Hawke, ale jen on sám celý film prostě neutáhne. Kromě dvou tří solidních lekaček se skoro dvě hodiny čeká na nějakou akci, jenže ono nic. Což je škoda, protože z výborné atmosféry se dalo určitě vytěžit daleko více. Třeba scéna s černým psem přímo škemrala o nějakou vyhrocenou pointu – jenže ono zase nic, Punťa se otočí a jde čmuchat jinam... Pak taky ten rádoby překvapivý konec. Jak to nakonec dopadne, se při troše snahy dá vypozorovat velmi záhy a velmi snadno. Zkrátka a dobře, mě to prostě moc nebavilo, pač celý film stojí pouze a jenom na atmosféře, zatímco scénář zeje prázdnotou. Je to s podivem, protože od režiséra famózní Emily Rose jsem čekal trochu víc.

Kdybych měl hodnotit jen prvních a posledních dvacet minut, bylo by to bez pochyby za pět. Film od počátku diváka doslova drtí fantastickou kamerou, výbornou hudbou a na německé poměry nevšední artovostí snímku, který se přitom nebojí krve a přináší výborný hororový zážitek. Jenomže záhy se začne děj nějak drolit a šmodrchat, prostřední hodina je strašně unylá a výborný dojem prvních dvou desítek minut je ten tam. Film má sice stále ten old-school nádech, trošku připomínající tvorbu Daria Argenta, jenomže z hlediska příběhu je vlastně úplně o ničem. V závěru se film naštěstí znovu vrátí k tomu, co ho zdobilo na začátku, a tak si divák nakonec přece jen odnese sugestivní zážitek, na který jen tak nezapomene. Je škoda, že si film neudrží vysokou laťku po celou stopáž. Kdyby totiž ano, jednalo by se o jeden z nejpůsobivějších hororových počinů posledních let. Každopádně příznivcům artových hororů vřele doporučuju.

Ničím převratná, spíše taková televizní duchařina, která občas dokáže pocuchat nervy, i když nijak traumatizující zážitek to v globálu určitě není. Příběh filmu je dle tradice japonské filmové školy trošku zmatený a i když se ve finále ledacos objasní, některé jinotaje zůstanou zastřeny tajemstvím. Osobně jsem čekal na konci nějaký překvapivý turn-over, no nestalo se. Docela povedená je image bubáků – bohužel ty ve filmu uvidíme opravdu jen velmi zřídka, což je velká škoda. Je to zkrátka solidní duchařina, která ale jako horor moc nefunguje – to by tento film musel být daleko temnější a zlověstnější. Každopádně to neurazilo, ale že bych to musel vidět dvakrát...

Tenhle film má problém. Sám na sebe upletl bič tím, že se prezentuje jako remake jednoho z nejslavnějších sci-fi titulů historie. Jenomže Total Recall je Total Recall – jeden z klenotů sci-fi žánru, který ve své době představoval vrchol technických možností Hollywoodu. Doba pokročila, trikově jsme o několik kroků dále, ale jedno se nemění – k natočení dobrého filmu nestačí jen spousta high-tech udělátek, k tomu je potřeba i kvalitní scénář. A tady remake pokulhává. Přestože je nový Total Recall z technického hlediska pastva pro oči a děj se žene kupředu tak rychle, že mu divák mnohdy nestačí, celé je to nějaké ploché a nelogické (výtah skrz střed Země??). Naopak příjemné je pomrkávání po divákovi, kterému filmaři sem tam předhodí nějakou známou scénu z originálu, ale tentokráte provedenou docela jinak (maska, utržené ruce, zbavení se čipu). Výborná je honička ve výtahovém koridoru – tohle se fakt povedlo. A Kate Beckinsale by měla hrát už jen záporné role – ve filmu je za pěknou potvoru a moc jí to sluší. :-)

No vida, i ve středoevropských podmínkách se dá natočit slušný hororový filmík. Svým námětem Zlo nijak inovativní není, spíše představuje jakousi poctu handy-cam hororům jako [Rec] či Blair Witch, ale sympatické na tom je, že Slováci jen planě nekopírují a přinášejí vlastní nápady. Je škoda, že film při vší snaze působí amatérským dojmem – především pak herecké výkony jsou docela tristní, hlavně teda ten vlasatý strejda je značně nevěrohodný. Přesto film nabídne solidní atmosféru, která je tu a tam lehce říznutá kapkou humoru. Tady báječně funguje slovenština – zatímco angličtina si vystačí pouze s „fuck“ či „shit“, slovenský jazyk je v nadávkách nesmírně bohatý a některé verbální projevy zúčastněných jsou opravdu k popukání. :-) Přestože se jedná o pouze průměrnou hororovou záležitost, za odvahu vkročit do v našich končinách neprobádaných vod přidávám jednu hvězdu navíc.

Tak nevím, ale mně se tahle béčková záležitost docela i líbila, přestože vlkodlačí příběhy zrovna nijak nevyhledávám. Tenhle film představuje docela milou oddechovku, která sice na prdel nikoho neposadí, ale svým jednoduše vystavěným příběhem a tím, jak je chvílemi slušně morbidní, krvechtivého diváka myslím uspokojí. Že je ta krev pouze digitální, což je patrné na první pohled, je už podružné. :-) Samotný příběh pak žádné velké překvápko nepřinese, pač hlavní twist je děsně předvídatelný a srdceryvný happyend jakbysmet. Nicméně za jedno podívání film určitě stojí, akorát se od toho nesmí čekat příliš...

Povídkové filmy nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ruce dvou předních jihokorejských režisérů by mohly vytvořit docela zajímavý produkt. Bohužel ani jedna povídka mě příliš neoslovila. První příběh mě bavil jen asi prvních deset minut, jakmile se nákaza rozšířila, šlo to celé do kytek. Z hlediska hloubky příběhu byla asi nejzajímavější druhá povídka – výborně natočená i zahraná, byť našinec asi kouzlo buddhistického filozofování o vnitřním prozření a cestě k nirváně zase tolik neocení. Poslední povídka byla už docela o ničem, i když jsem se párkrát zasmál (scény v televizním studiu jsou docela vtipné). Celkově tedy hodnotím tento projekt ryze průměrně – určitě si své fanoušky najde, ale pro mnoho ostatních to nejspíš bude jen těžko stravitelný materiál.

Nakonec lehké zklamání. Na tenhle film jsem se těšil, pač tyhle zombie komedie docela můžu, ale tohle mi přišlo takové nemastné neslané. Film sice obsahuje několik příjemně morbidních scén (dítě v kočárku bylo fakt výborné :-)), ale dohromady to nějak plave ve všemožném klišé – a to se týká nejen zombíku, ale i těch důchodců. Ne že by některé jejich senilní plky nebyly vtipné, ale že by mě to trhalo smíchy na kusy, to taky ne. Když to vezmu jedním vrzem, tak se v zásadě jedná o dobře natočenou, úsměvnou blbinu, která pobaví, ale na druhé straně ničím extra nezaujme. Z obdobného soudku se mi více líbilo kubánské Juan of the Dead – byť výpravně znatelně chudší, na hlody a dobré nápady bohatší a prostě lepší.

No nevím. Přestože film nabídne několik docela zajímavých scén (bubák vylézající ze zdi byl moc fajn), celkově mi tohle pokračování moc nesedlo. Stejně jako jednička se totiž utápí v překombinovaném příběhu, který je přitažený za vlasy (pozor SPOILER – strašidelný dům chce publicitu, a tak přes Youtube sám kontaktuje filmaře – no táák!). A dvojka nenabídne vůbec nic navíc. Postavy se jako obvykle chovají naprosto dementně (co uděláme jako první? No rozdělíme se!), interiéry opuštěné kliniky již napodruhé nepůsobí tak děsivě a navíc film ve finále zapadne do marasmu vlastního scénáře až po uši, pač poslední půlhodina má z tohoto pohledu parametry skutečně úděsné hovadiny. No moc mě to zkrátka nebavilo, a tak doufám, že zůstane jen u těch dvou dílu.