kingik

Francouzi adaptovali, nebo spíše adoptovali, starý japonský comics City Hunter, jehož hrdinou je jedinečný a svérázný soukromý vyšetřovatel Nick Larson, který se rád obklopuje krásnými ženami, pojí ho nerozlučné přátelství se sympatickou spolubydlící, o které netuší, že i přes její pánský styl, který razí, dokáže být proklatě sexy, a který je najímán na ty nejzapeklitější případy. Jedním takovým se stane i prapodivný případ týkající se séra lásky, jež je převratným vynálezem v oblasti vědy a v nepovolaných rukou, dejme tomu teroristů, by mohlo být katastrofou. Schůzka s klientem, který jej vlastní, ukáže, že účinky po aplikaci séra/parfému způsobují, že se do vás zamiluje každý, na koho si ukážete. A můžete začít projevovat city i jedincům stejného pohlaví, i když jste přísně heterosexuální. A když se parfém skutečně dostane do nepovolaných rukou náhodného kolemjdoucího, bláznivá mise může začít. A bude u toho i Pamela Anderson. Talentovaný herec, režisér a scenárista Philippe Lacheau  je hvězdou francouzského filmu a pláten francouzských kin současnosti, u nás je jeho fanouškovská základna nevelká. A i přesto se nějaký film, kde se mihl/objevil, probojoval i do našich kin, kdysi třeba (K)lamač srdcí, mnohem později už celkem zabodoval komediálními příspěvky Vezmeš si mě, kámo?, Alibi na klíč. Stále ale mají čeští diváci jeho komedií problém si ho dostatečně zapamatovat a s nějakou konkrétní rolí si ho spojit. V téhle opravdu šíleně bláznivé komedii navíc vzhledově zase vypadá poměrně jinak. Jeho kreace muže posedlého ženami a neohroženého bitkaře, když se situace vyhrotí, je tím nejlepším, co jsem od něj zatím viděl. Směsice úmyslné trapnosti, svižné povedené akčnosti a gejzíru šíleně absurdních a nemálo parodických situací/scének/odkazů (namátkou bondovky) je dávkována s velkým režijním přehledem i nadhledem. Lacheau neopomněl na své kolegy, Tareka Boudali a Elodie Fontan. Zvláště účinky sexy šarmu druhé jmenované mohou mít pro nepřipraveného diváka vliv na jeho chámovod. Komedie nasadí po chvilce vysoké tempo, které nikterak výrazně nezpomaluje a nepolevuje, objeví se i nějaký ten explicitní výjev, k mání jsou i originálně absurdní gagy a již zmíněná (odkvetlá) Pamela Anderson. Kupodivu nic nenasvědčuje tomu, že by Lacheau a spol. usiloval o zábavné repete. Zřejmě usoudili, že sud s bláznivě třaskavým obsahem vyprázdnili hned napoprvé. A vyprázdnili jej hodně zábavně. 10/10

Emily Ratajkowski ukáže (málem) odhalené kozy, zadek v kalhotkách a nějaký ten kopulační pohyb. A režisérovi to zřejmě stačí. Splnil si svůj vlhký sen, kdy by se mohl skvěle uplatnit coby režisér soft porna. Jenže tenhle thriller není jen o erotice, má i thrillerovou zápletku, sice neoriginální, okoukanou, provařenou, ovšem pořád je to zápletka. Americký milenecký pár hodlá restartovat svůj vztah nahlodaný nevěrou z partnerčiny strany. Týdenní pobyt na italském venkově jejich napruženým genitáliím udělá jistě moc dobře. Majitelem pronajímané rezidence je ale chlípný Makaron, kterému dělá hezky, když se v útrobách domu promenáduje spoře oděná ženština, neb prostory jsou prošpikované skrytými kamerami. Celý film je vlastně čekáním na napínavou konfrontaci s nekalým protějškem, kterému trvá neúměrně dlouho se záškodnicky projevit. Emily Ratajkowski, Aaron Paul a jejich protivník Ricardo Scamarcio mají snahu být zajímaví, jenže scénář televizního specialisty Davida Levinsona nenabízí téměř žádný vzruch, až na občasnou reklamu na lepé křivky a na nich dokonale sedící spodní prádlo. A režisér George Ratliff zvolil uspávací tempo, víceméně rutinní přístup, kdy se ani v samotném finále do toho až tak moc neopřel. Za celý film se tedy toho moc nestane. Narušený chlapík je voyeur, ohavný manipulátor, tradičně si o sobě vymýšlí, aby dvojici dostal, kde ji potřebuje mít. Čekal jsem, jakým způsobem se prezentuje finální část, která toho rovněž moc nepředvedla. Film to dotáhl na ucházející známky hlavně díky obsazení, náznakům napětí a pokusům probudit libido. 6/10

Když připlácnete hororu přístupnost pro děti, tedy PG 13, tak máte horor pro děti. A režisér i scenáristé se můžou snažit sebevíc, stejně je výsledek sterilní soft podívaná. Po dvou letech v kinech přistálo pokračování filmu, který v podstatě jede v zajetých kolejích svého předchůdce, též mládeži přístupného. To znamená, že na scénu se vrací stará známá přeživší dvojice Taylor Russell a Logan Lerman, kterým to spolu stále šlape. A na cestě na sebe navazujícími únikovými místnostmi je doprovodí ještě další čtyři přeživší, co se taktéž účastnili her dva roky zpátky, a nyní budou muset společně řešit více či méně složité rébusy. Tvůrci tentokrát nabízejí čtyři únikové místnosti/scenérie hrůzy: metro, banka, pláž, prostranství s kyselinovým deštěm. Každá ta místa jsou poměrně zajímavá, mnohdy originálně nápaditá svou složitostí, ovšem jakmile se celá sekvence nejrůznějších úloh, překážek, pastí a pastiček má dopracovat k nějakému úmrtí, je to tragédie. Veškerá úmrtí jsou až směšná svojí uhlazeností, korektností a nulovou drastičností. Považte sami, v sekvenci metro se to hraje na smrtící elektrické výboje, to může rozvášnit maximálně tak čtenáře detektivek a příznivce Agathy Christie, určitě ne hororové nadšence. A další smrtící scenérie nekončí o mnoho lépe. Je třeba zmínit zajímavě obsazenou Isabellu Fuhrman, která od dob Siroty dospěla ve vnadnou ženu. Ovšem celkově největším zabijákem hororového potenciálu se nakonec ukázal nevhodný přístupný rating, který prostě zážitek kazí. V každém případě pokračování stále stojí za zhlédnutí. Scenáristický tým z jedničky dostal posily, původní tandem se rozrostl na mírně obměněný kvartet. Režisér Adam Robitel u kormidla zůstal, dělal, co mohl, aby divák neusínal. Celkově je výsledek sterilní, moc napětí zrovna nevyvolal a překvapení (jako v jedničce) se už tentokráte nekonalo. 6/10

Jamesi Wanovi se prudce zastesklo po éře VHS kazet, A natočil tenhle hororový kousek, který podle toho vypadá. Prostě jako by vypadl z dekády osmdesátých let minulého století, kdy hlavy videorekordérů mazaly neskutečné hororové výplody, často velmi absurdního rázu. Vypadalo to, že si do svého záměru být záměrně velmi "béčkový" nenechal mluvit. Do titulní role obsadil krasavici Annabelle Wallis, která je k sežrání. Spoiler/ námět s parazitickým dvojčetem je v dané kategorii přímo bombastickým nápadem. A co víc si přát, když film dostane rating R. No, můžete se těšit na přísun hodně okázalé brutality a gore, co nikoho nešetří. Jsem přesvědčený, že v rukou méně zdatného režiséra by se film proměnil v jakousi nedisciplinovanou reminiscenci na léta dávno minulá a zaniklá, povětšinou by vše působilo nekoordinovaně, pochopitelně i silně přihlouple. Wan je ovšem mistr režie, co dokáže dát svému dílu řád, smysluplnost a patřičnou gradaci. Další hodně přídavnou hodnotou vládne kamera Michaela Burgesse, hororového specialisty, který se vybičoval k jednomu ze svých nejlepších snímání. Wan začíná pozvolna, takovým tím plíživým až atmosférickým děsem, co jitří divácké smysly. Že u toho nezůstane celou dobu, je nadmíru jisté. Dovedně si připravuje živnou půdu pro své následné a opravdu šílené (akční) vyústění, které nemá obdoby, určitě jsem v rámci kino produkce dlouho nic podobného neviděl. A prostě jedním slovem exceluje. Ve výsledku je fajn, že existuje špičkový režisér, co se nebojí jít proti spotřebnímu proudu, umí zariskovat i v tom, že komerční úspěch není vůbec zaručen, načež dokáže být dokonalý v iluzi zaniklé, mnohými milované éry. 10/10

Vitální slepý děd s neomylnými instinkty,  nevídanou mobilitou a zabijáckým umem, který předvede vždy v době, kdy nemá návštěvní dny, (scenáristicky) dodýchal. A nyní na něj přišly i otcovské pudy. Fede Alvarez ho po pěti letech, a osm let od posledních  temných událostí, opětovně vzkřísil, nadopoval kloubním kolagenem a povolal, aby provětral kutilské náčiní na nezvané hosty. A když mu unesou jeho oblíbenou holčičku, musí nutně vytáhnout paty ze svého doupěte. Stephen Lang si je dobře vědom, že na stará kolena přišla jeho životní role, kterou si patřičně hýčká, však je také jedním z producentů filmu, a stejně jako v jedničce se mu daří zaujmout hlavní diváckou pozici. Omladinu z předešlé krvavé návštěvy střídá banda zločineckých typů, se kterou se není radno pustit do křížku. Došlo k prohození pozic na tvůrčích postech: Alvarez se už nějakou dobu filmové režii nevěnuje a přepustil svoji režijní stoličku Rodo Sayaguesovi, scenáristovi prvního dějství. Pro něj se jedná o filmový debut, který má všechny atributy i neduhy druhých pokračování. Moment překvapení, tolik přítomný v jedničce, se v podstatě vytratil. Rovněž atmosféra ustoupila akčním rejdům. Brutalita stále hraje prim, i když několik zabití se odehraje mimo záběr. Stále je to příjemně špinavé, místy hororově hutné a dokonce se dějství neomezí jen na stařešinův příbytek. Ocitneme se v zaplivaném hotelu, v němž se mírně promrhal potenciál zabíjení v netradičních kulisách, ovšem i tak by některé záběry neměli vidět citliví jedinci, zvláště pokud jim vadí, když oční bulvy "opustí" oční důlky. Dvojka dominuje v akci a tempu, rychle uteče a Stephen Lang perlí ostošest. Tak proč se s ním nevydat na (noční) vražedné manévry i podruhé. 8/10

Blízká setkání třetího (sou)druha. Nezamýšlený komediální pohled na současný stav české herecké družiny, co je přesvědčena o tom, že Keoni Waxman točí dobré filmy. Tento režisérský antitalent do roku 2016 točil se Stevenem Seagalem, poté přesedlal na béčkový herecký ansámbl, kde nyní kupříkladu trůní krasavice Denise Richards. A nově i Bren Foster, který hraje titulní roli. Tihle dva jsou ještě celkem přijatelní, mnohem větší bizarnost představuje četná účast českých hereckých tváří. A ještě větší bizár je jejich následné úděsné předabování do češtiny, kde sice dabing obstaraly jejich vlastní hlasy, ovšem zradila je synchronizace, možná někteří v dabovacím studiu i podřimovali. Výsledek jejich práce je tristní. A pak je zde ještě jedna jmenná a nezanedbatelná položka - Milan Friedrich, český emigrant a podnikatel a nyní už také vlastník vlastní filmové produkční společnosti a také scenárista tohoto filmu, jenž hned v úvodu je zmíněn coby vizionář, který získal tajné a zaručeně pravé dokumenty z dob 2. světové války k sestavení UFO(?!). No asi jo, jistý si tím ale moc nejsem, jaké papíry k vytření zadnice vlastně třímá, protože je opravdu v kontextu s tímto filmovým výplodem může rovnou použít jako toaletní papír. Předložený filmový výsledek, jež se ohání vědeckou tezí, je směsicí debility největšího kalibru. A děj jsem vůbec nechápal. Nebudu se tedy pokoušet nastínit, o čem přesně tento film je, to je prostě nemožné. Je jisté, že celé je to situováno do Prahy. Památky si přijela prohlédnout Denise Richards, kolekce upomínkových předmětů zakoupených na Karlově mostě jistě udělá radost jejím americkým kamarádům, načež jí produkce jistě ráda ponechá na památku leteckou bundu, v níž hraje, jako výraz vděčnosti a výdrže s otřesným filmovým štábem. Marek Vašut dodneška stále hledá Pěst(i) ve tmě, aby jednou dobře míněnou ranou ukončil kariéru dementního režiséra. Jordan Haj líže Smetanu a Vojta Dyk si slíbil, že přece není takový "dick", aby hrál v pokleslých produkcích, ovšem dolarový přivýdělek se určitě hodí vždycky. Sabina Rojková coby poloviční mimozemská návštěvnice pošle honorář tvůrcům Ulice, že ji tenkrát z nekonečného seriálu dali vale velice slušnou formou. A málem bych zapomněl na Randy Coutura coby  šéfa agentů UN. Jestli jste mysleli, že zahrál bravurně, tak můžu podotknout, že hrál, jak když má obří špunt v řitním otvoru. Ke vší smůle se nekonají mohutné akční scény pro zaplašení tuposti, vše se smrsklo na hrstku podprůměrných bitek a výbuchů, kde po explozi prim hrají tažná lana. Stran speciálních efektů je to rovněž neskutečná mizérie, pokud ovšem nejste vyznavači  žlutých svítících očí. Jsou sice dvě položky, za které by hvězdička eventuálně mohla přistát, je to výsledná pointa ohledně ztráty paměti, jenže ta je nešikovně hned v úvodu vyzrazena ve snové vizi hlavního hrdiny, a pak ještě snaživý Bren Foster. Ale tenhle v globálu nepodařený film nestojí ani za hvězdičku. Celý film je směšný, dějově zmatený, stabilně skáče od jednoho k druhému, nedává nejmenší smysl, po tvůrčí a produkční stránce zoufale zaostalý a je ztrátou času. 0/10

Umělecky orientovaný rituál. Schéma pro diváka není nikterak nové. Americká omladina je nalákána do evropských končin,  kde následně padne do osidel (kultu) maniaků. A tentokrát  se jede na letní pohanský festival pořádáný ve Švédsku. A jede se na vlně hezkého a sluncem zalitého počasí, kdy zemědělcům nezaprší a nezaprší. A maďarská krajina je vydávána za švédskou. A zklamáním je tentokrát to, že než se film rozhoupe k té  hororové části, trvá  to neúměrně dlouho. Ačkoliv režisér Ari Aster si velmi  zakládá na tom, aby film nebyl tím  tuctovým hororovým zbožím, co je dopředu značně odhadnutelné. Se stopáží to bravurně přehnal. Lidové tanečky a krojové slavnosti, svérázný  folklór, fanatické proslovy uzavřené komunity, obřadní záležitosti, to všechno je sice hezké, a dejme  tomu i neokoukané, jen to jaksi hororový divák  příliš neocení, navíc je znát i umělecký záměr, který moc velký  dojem neudělá. Aster umí  pracovat s kamerou, od počátku na ni klade velký důraz. O moc pozadu nezůstává ani hudební složka, která podtrhuje postupnou bezvýchodnost situace. Dokonce  jsem měl i pocit, že i takový  Lars von Trier by se z (morbidního) výsledku zaradoval. A filmu nechybí explicitnost, divačky jistě  ocení i erotiku v podobě obnaženého pyje. A jasná slunná obloha, jakou se celou dobu film prezentuje, vyznívala až  originálně. Florence Pugh v hlavní roli mě  překvapila, jak nemá  sexappeal, hrála nevýrazně a její rodinná tragédie byla  otravná. Každému  bylo hned jasné, proč byla švédským kamarádem pozvána do jeho vlasti. Zajímavější byly mužské charaktery. Jack Reynor, Will Poulter a spol. prokázal hereckou kvalitu. Aster částečně nudil svou přebujelou "lidovou tvořivostí", hororová část byla sice výživnější, ovšem už  jsem viděl uspokojivější záležitosti. 150 minut nebylo naplněno úplně optimálně. A režisér si odmítal přiznat, že točí horor. Pořád do toho míchal dramaturgicky podiv(uhod)né hovadiny. Bylo to zbytečně roztahané a málem i nudné. 6/10

Doktor z hor a sestřička Stefanie se ustrašeně krčí v koutě,  když se na palubě uneseného letadla vyskytne německá upírka. A jak kouše, saje a rdousí, mění se i posádka v krvežíznivá monstra. Téma vampyrismu už jaksi vykazuje známky obehranosti i klišé, proti čemuž vytáhl do boje německý režisér Peter Thorwart. Dražší letenku zakoupil hlavně pro Dominika Purcella, posila ze zámoří, ovšem krutě nevyužitá. Otěže však v rukou třímali jiní. Zohyzděním prošla Peri Baumeister, která se do role upírky (pře)vtělila neskutečně. Jako druhý za zmínku stojí její protivník, zpočátku řadový psychopatický únosce, později úhlavní běsnící upír, Alexander Scheer. Tihle dva jsou herecky nejvýživnější a film táhnou. Masky jsou ucházející, technická stránka solidní, brutalita a krev hlásí přítomnost, extra gore ale rozhodně nečekejte, režisér má režijní jistotu a umí být originální. Bizarnost je zajištěna lokacemi, na které štáb zavítal, natáčelo se kupříkladu v Brně. A tím pádem film nese i výraznou českou stopu. Nedočkáme se sice známých českých herců, celkem známá je zejména Alena Doláková, která má jen miniroličku vyděšené matky. Zato ve štábu se to hemží samými českými jmény. Největší problém vyvstal se stopáží. Film má dvě hodiny, což mně přišlo přepálené. Ta svěžest a i jistá nápaditost pak kdesi uprostřed té dvouhodinovky začne lehounce stagnovat až upadat. Znáte to, jsme přece v letadle, které má tendenci klesat a absolvovat turbulence, načež přeneseně podobný vývoj stihl i tento počin. Ovšem režisér stále vršil dost kvalitní závěrečné scény, kterým se podařilo diváka uspokojit. Netflix tentokrát vsadil na echt německou kvalitu, přičemž kooperace s českým štábem nepůsobila až tak zaostale, jak bývá zvykem, a dopadla nad očekávání akčně-hororově chvalitebně. 7/10

Netflix si prostě natočil svůj ženský koktejl z Johna Wicka. Režisér chtěl až příliš bourat sály akcí, kdy subtilní holčina namlátí statným chlápkům, načež film celým pojetím spíše připomíná lehce ztřeštěnou akční parodii, klidně i na zmíněného Wicka, protkanou kvalitní hudební výplní, co zapůsobí v rámci doprovodu v akčních sekvencích. Nebudeme-li film brát příliš vážně, nemusí se ani dlouze řešit Karen Gillan v ústřední roli nájemné vražedkyně. Do své role příliš hereckého umu nevložila, zažila už vzhledově hezčí časy, no, chtěla změnu v hereckém rejstříku, tak ji má. Docela vtipně a originálně působily "knihovnice", tedy vycvičené ženy pro zabíjení, které pěstování literatury mají jen jako kamufláž. Při trendu obsazovat sexy krasotinky je účast okoralých hereček -Angela Basett, Michelle Yeoh a Carla Gugino- v pokročilém věku nebývalý tah. A svoji akční kůrku vypečeného chlebíčku odvedla šik Lena Headey. Mužským hlavním protivníkem je stále vitální Paul Giamatti, který se sice nepere, ovšem křivák to je dokonalý. Dost zábavné bylo, jak se Navot Papushado snažil vyrovnat se králům akce, jakými jsou Chad Stahelski a David Leitch, a jak je v jeho interpretaci akce mnohdy kvalitativně různorodá. Nedomrlá, místy slušně koncipovaná, vždy se ale čekalo něco extra, což se dostavilo jen vzácně. Likvidace gangu v bistru je top. Zabiják v sukních částečně vzešel z francouzské tvůrčí dílny. Neunavuje nějakým speciálním výcvikem hlavní hrdinky, disponuje obehranou zápletkou, kdy se osiřelému děvčátku musí dostat ochrany, akce je pěkná porce a nebude-li režisér příliš příště vzhlížet k nedostižným vzorům, může platit za tvůrce, který to umí akčně rozbalit. 7/10

Režisér se za mimózní scénář debutanta, obsahující odstrašující proslovy postav, možná trochu styděl, tudíž chtěl mít jeho realizaci, vesměs průměrnou, zřejmě rychle za sebou. A na výsledku je to znát. Banda ozbrojených zločinců využije  hurikánu, který udeřil na Portoriko, a přepadne bytový komplex, v němž se nachází vzácná sbírka obrazů za miliony dolarů po nacistickém zločinci. V bytech přebývají Mel Gibson, vysloužilý policista s chatrným zdravím, co je tak trochu paličatý morous, o něhož pečuje sličná dcera Kate Bosworth. Evakuací budovy je pověřena dvojice policejních strážníků Emile Hirsch a Stephanie Cayo, která se s vervou pustí do boje s nebezpečnými muži. A spolu s nimi i Mel Gibson a Kate Bosworth. Zásadní pro film měla být akce, která vlastně nikterak neoslní. Kontaktní bitky a přestřelky vykazují standard. A je to porce, co zabaví. Zvláštní sekci tvořila nadsázka, která mohla být svěží, jenže Michael Polish nám tajemného dravého tvora, co je chován černošským chovatelem v jednom z bytů a vycvičen proti policejní uniformě, vlastně vůbec neukáže (vteřinový záběr jeho útoku je fakt málo). A pitomé trauma mladého strážníka si mohl nechat film od  cesty. A tak je hlavní akvizicí snímku exkluzivní herecké obsazení, které film pasuje do sféry přijatelné podívané. Najde se i něco málo odbyté realizace, Mel Gibson posmrtně mrká, některé postavy zločinců náhle miznou bez zjevné příčiny. Film vypadá levněji (zuřící hurikán zastupují spršky vody a fujavice) a tedy i béčkově. Herecká družina, vyvážené tempo i nějaký ten pokus o neotřelé pojetí se počítá. 6/10