Martrix

To už je jiný kafe. Naprosto bez výhrad. Marvel se překonal a opravdu přišel s něčím novým, neotřelým. Je to dobře napsané i obsazené a pokud se někdy Mooner prolne s MCU, bude to vítané rozšíření a zpestření.

Sice to bylo zajímavé, ale na solidní perspektivu, by bylo potřeba tak 15 hodin a ne 45 min. To by sotva stačilo i jen na geografickou exkurzi. Tím, že se tvůrci rozhodli představit i několik typicky australských tvorů, jako je třeba klokan, koala, krokodýl... tak dosáhli pouze toho, že o Austrálii pouze zavadili a divákům ukázali jen střípek z mnoha zajímavostí, které skrývá. 4* ale slabší.

Že je v několika postsovětských zemích krásná, turisty nedotčená příroda, to jsem věděl, ale z nějakého důvodu jsem mezi ně Armenii nepočítal. A to je kouzlo kvalitního dokumentárního pořadu. Po jeho shlédnutí, už budu mít Armenii na seznamu zemí, které stojí za to navštívit. A samozřejmě budu i Arménce vnímat jinak. Přestože nám tvůrci ukazují jen to hezké a představují nám jen zajímavé a šikovné lidi... žeru jim to i s navijákem.

Pohodový dokument s kvalitním vizuálem, který nechrlí jen hromadu encyklopedických informací, ale spíš se snaží zachytit různorodost Panamy a nakouknout lidem třeba i do kuchyně, nebo pod ruky. Samozřejmě s tak omezenou stopáží, jde spíš o takový speed dating, ale velmi příjemný a zajímavý. Těžko něco vyčítat. PS: velmi mě překvapilo, že i když se tam všichni, včetně indiánů, cpou rybami a zeleninou, je to tam samý tlusťoch. Evidentně se mají dobře.

Velmi kvalitní kamera i dostatečně odborný výklad, společně se záběry na tvory, které jsou k vidění zřídka, nebo vůbec, činí tento dokument nadprůměrným. Jediná výhrada jde za momenty, kdy jsou jako podklad použity elektronické pazvuky...to mě rušilo. Naštěstí to nebylo moc často.

Spíš než seriál typu Expanse, mi to evokuje Warcraft ve sci-fi verzi. Vizuál je opravdu parádní, ale příběh se zdá být skoro pohádkový. Možná je to tím, jak vypadají smečkaři, náboženským smrádkem a řečmi o vyvolených, předurčených, superzbrani, ale třeba i tou rádoby monumentální hudbou a dramatickým pózováním. Přitom to není potřeba. Nabubřelost a okázalost neudrží divácký zájem dlouho. Chybí tomu tvar, něco osobitého.

Dělat předělávky detektivek, mi příjde trochu mimózní. Jestli jste četli, nebo viděli originál, tak přicházíte o to nejdůležitější, co tento žánr nabízí. Nemůžete společně s detektivem rozplétat případ a spekulovat, když si pamatujete kdo byl vrah. A očekávat zásadní odklon od původní verze nejde ....fanoušci kníratého Belgičana, by tvůrce sežrali. Já tu starou filmovou verzi viděl asi před rokem, takže jsem se chtěl spíš podívat, jestli se ve výše uvedených námitkách nemýlím. Rozdíly ohledně postav jsou spíš kosmetické...poplatni době, zakomponovali tvůrci špetku rasismu a homosexuality. Ale je to spíš směšné, zástupce těchto skupin, to jistě neuspokojilo. Oproti televizní verzi je velký rozdíl ve výpravě, ale ten byl očekávaný. Společně s hudbou to pomohlo vytvořit dobovou atmosféru. Nu a pak ten nejzásadnější rozdíl a progres. Branagh je v roli Hercula vynikající. Tentokrát získala jeho postava hloubku. Je v ní obsažena historie, potlačované emoce a uvěřitelné schopnosti. Když pronese, že selhal...víte v čem a že je to důsledek jeho nízké empatie. Jeho schopnosti jsou vykoupeny sociopatií, podobně jako u většiny brainworkers. Je velká škoda, že je tato postava ve službách starých detektivek, které mi moc chytré nepřipadají. Nejsem příznivec sociálních krimi příběhů, které jsou konstruovány tak, že se jednoduchý případ pouze obklopí falešnými stopami a hromadou podezřelých. A tento film je toho typickou ukázkou. Námět bych hodnotil 3*, zpracování 4*.

Je trochu nefér, že většině diváků automaticky naskakuje srovnání s Obecnou školou, nebo Pelíšky. Ale tvůrci si za to můžou tak trochu sami. Uvádět tento film jako komedii, je zavádějící. Vzbuzuje pak očekávání, která právě díky absenci humoru, není schopen naplnit. Není tam odlehčenost, žádné památné věty, ani absurdity, kterým by se člověk zasmál. Ve skutečnosti je to rodinné drama na pozadí historických událostí...z doby, která mě už ve filmech nebaví. Nechápu, proč se takové filmy pořád dělají. Možná je to téma filmařsky vděčné, možná je to tím, že jsou sklady přecpané rekvizitami té doby, takže je snadné a levné takový film natáčet. Jistě ale existuje nespočet zajímavějších témat, které osloví všechny generace bez toho, že by diváka nutily k melancholickému povzdechnutí. Ano, byli to hajzlové...a zdaleka se to netýká jen Rusů, nebo estébáků. Kromě tématu, mi moc nesedlo to předabování, jakkoliv to chápu. Taky bych čekal nějaké vypointování osudů některých protagonistů a samozřejmě mi připadalo jednání majora v samotném závěru, velmi diskutabilní. Ale co...podruhé už tento film neuvidím, takže je mi to vlastně jedno.

Kam se hrabe třeba baron Prášil. Roland k cestování mezi Zemí a Měsícem nepotřebuje dělovou kouli; zná osvědčenější způsoby, jako je třeba gravitace, nebo padák. Tento film je z paty vytažený flusanec do ksichtu všem astrofyzikům, vědcům, ale i prostým fyzikářům a nejspíš i všem čtenářům tzv. hard sci-fi. Tvůrci překonávají neslavnou 2012 měřítkem digidestrukce, i primitivním scénářem. Co zůstává a vlastně je to jako přes kopírák, tak je ten rodinný vzorec disfunkční rodiny, ve které si taťulda musí získat srdce a respekt svých dětí, ovšem ne na úkor nově příchozího muže...ten pro změnu body získává svou nezjištností a obětavostí. Emmerich si tady evidentně něco kompenzuje. A samozřejmě se tvůrci vyhýbají i náznaku toho, že v té šílené katastrofě umírají miliardy lidí. Smrt totiž zábavná není. Leda by byla hrdinská. Moonfall je sci-fi pohádka, která kdyby navázala na Den nezávislosti, tak by se dala považovat za jakýsi upgrade Emmerichovy "tvorby". Dnes už ale taková katastrofárna moc nefunguje, čehož jasným důkazem bylo pokračování Dne nezávislosti z roku 2016, Geostorm: Globální nebezpečí, ale třeba i další pokračování Transformers...další nablblost, která ztroskotala na tom, že se brala moc vážně. S výjimkou postavy dr. K.C. Housemana, jediné sympatické a aspoň trochu vtipné postavy, nám Roland servíruje velmi naivní příběh vyplněný vším, co už jsme někde viděli. Bohužel se nerozpakuje vykrádat především svoje filmy, takže o nějaké přínosné loupeži, nemůže být řeč. Jak se stane, že se najdou prostředky na takové filmy, je mi záhadou. Ale....i když zastaralý svým vyzněním a obsahem, je to poctivý blockbuster, u kterého si nejeden mozek odpočine. Skoro se mi chce napsat, že takto přímočará sci-fi, kde je to plné techniky, emzáků, planeta je v ohrožení...mi vlastně chybí. Byl bych maximálně spokojený, kdyby každý rok vyšly aspoň čtyři velká sci-fi a la Příchozí, tři v duchu Duny a dvě jako Men in Black... nebo klidně i Moonfall. Takže možná není problém v tom, že někdo točí takové duťárny, jako spíš v tom, že to není dostatečně kompenzováno něčím kvalitním. A to není chyba Emmericha...ten dělá jen to, co umí nejlépe. 3 a půl*

Poněkud rozporuplné pocity, mnou cloumají. Oceňuji, že je to zase něco nového, že to smrdí Egyptem a bezva práci s hudbou. Co mi moc nevoní, je mě nepříliš sympatický Oscar Isaac, pofidérně vypadající CGI a nedostatečně vtahující úvodní epizoda. Nebylo v ní nic víc, než o čem se psalo v souvislosti s obecným popisem seriálu. Rozdvojená osobnost, nebo něco na ten způsob a s tím spojené trable. To mi nestačí. Čekal bych něco ...zapeklitějšího, co bude pootevírat vrátka něčemu zajímavému, co mě nechá netrpělivě vyhlížet pokračování.