Pítrs85

I když já jsem spíš United 'Till I Die, je nakonec úplně jedno, jakému fotbalovému klubu fandíte, ať už Manchesteru United, Sunderlandu, Spartě nebo Dolním Měcholupům, abyste se v tomto, pro lidi "z venčí" bláznivým, světě poznali. Sunderland 'Till I Die (distributore, za ten českej název bys zasloužil proplesknout) nakonec bavil ještě o dost víc než nedávno viděný dokument o Manchesteru City. I tím, že je to prostě shit club, a s takovými většinou sympatizujete víc, pač se v těch životním strastech zkrátka vidíte. A že má těch strastí Sunderland AFC na svých bedrech víc než dost, až mi tu bylo těch lidí, brečících jak spadli z Premier League do druhý ligy, fakt líto, vzhledem k tomu, kde se Mackems nachází dnes (třetí liga).

Výborný dobový seriál z viktoriánské Anglie o prvopočátcích fotbalu (a samozřejmě nejen o tom). Krásné exteriéry a interiéry, skvělí (spíše méně známí) herci, báječná atmosféra... tohle má náběh na seriálovou událost sezóny a těžkou závislost (btw ta taktika/rozestavení 2-2-6 měla něco do sebe :-). Edit: Hodnocení o jednu hvězdičku snižuju, pač se seriál, jeho dějová linie, zhruba v polovině bohužel posune směrem, který mě až tak nebavil. No zkrátka takhle to dopadne, když seriál o fotbalu točí režisérka :-)

Njn, jednou to muselo přijít... Poslednímu Tarantinovi se nedá upřít jeho obrovskou lásku pro fenomén FILM (ale o tom ani nikdo nepochyboval), dá se mu chválit úžasně vyobrazená atmosféra let šedesátých (vážně, takhle věrohodnou dobovou atmosféru jsem už dlouho neviděl). Once Upon a Time in Hollywood má všechny ty libůstky, blbůstky (Quentinovi fetiše), co od psychopata z videopůjčovny očekáváte. ALE. Ale ten film je tak děsná nůůůdaaa. Nuda, kterou ještě víc zabíjí svým neherectvím nejpřeceňovanější "herec" posledních dekád Leonardo DiCaprio, protože to jeho afektované přehrávání, to je prostě k zblití. Bohužel o moc pozadu nezůstávají ani ostatní herci (na jejich obranu však nutno napsat, že neměli moc co hrát). A za co bych na Kentána poslal negry s letlampama nejraději, je to jeho přepisování historie, protože tohle se Charliemu Mansonovi nedělá :-) Anyway, s Tarantinem končím, děkuju mu za výborné Gaunery, nepřekonatelné Pulp Fiction, ale tohle už vážně ne.

Je skoro až neuvěřitelný, jak v případě těchto filmů platí jasná přímá úměra- čím víc dinosaurů, tím větší pičovina, taková, jakou (jurskej) svět ještě neviděl.

Po Čertím brku druhá "hustá" pohádka, která jestli je pro děti, tak jen pro ty statečnější, co neusínají s méďou pod polštářem. Infantilnost se tomu, naštěstí, vyhnula širokým obloukem. A tam, kde pokulhává scénář, to tahají herci, v čele s Janou Plodkovou. Každopádně plusový body za pokus o originalitu a režisérce za to, že si to natočila tak nějak po svým, na většinovýho diváka nehledě.

Ani tak nehodnotím obsah, resp. nechci rozporovat nebo naopak slepě věřit tomu, co zde Arnošt Vašíček a spol. předkládá, jako spíš zpracování, a to se mi líbilo velice, tedy kamera, hudba, mluvící hlavy, zkrátka formát, co sice nedosahuje kvalit podobných dokumentů z dílny takové BBC (samozřejmě), ale řekl bych, že na českou televizní produkci je to prostě nadprůměr (v rámci podobně zaměřených dokumentů). Navíc první díl, jeho příběh a téma, jsem měl tu možnost slyšet naživo přímo od pana Vašíčka, a k Veveří a VŠB-TU mám (z různých důvodů) osobní vztah. Tudíž 4* a těšení na další díl.

Těžko toto hodnotit, původní verzi, s Landou, Bílou, Vojtkem, Finkovou ad. jsem někdy od roku 1998-99 slyšel (bohužel jenom slyšel, neviděl) už asi tisíckrát, a jak mě muzikály jinak moc neberou (spíš vůbec), tak Krysař je prostě jiný, správně špinavý a tak nějak... nemuzikálový v broadwayském slova smyslu. Navíc má v sobě ještě onen přesah (za který dostal Landa v době vzniku za uši), zkrátka to nejsou nějaký hloupý zpívánky a tanečky od Michala Davida. Ohledně této verze, kterou v roce 2000 natočili bratia Slováci... takhle, není to špatné, navíc je to prostě TEN Krysař, se všemi těmi písničkami, co znám nazpaměť a ke kterým jsem si konečně mohl přiřadit i vizuální stránku, ale není to zkrátka ono (navíc, i když klobouk dolů, že se to slovenští herci naučili česky, ten slovenský přízvuk prostě tahá za uši). Ale i tak jsem rád, že tento záznam existuje- zaprvé protože naši byli natolik hloupí a původní verzi nenatočili (nebo??) a zadruhý pořád je to lepší, než současná (2018) česká verze. Nadčasový příběh, krásné muzikálové provedení, o Landovi si můžete (opravdu můžete) myslet cokoliv, ale tohle je prostě legenda a k respektu k ní hodnotím 4 hvězdičkami.

Anglie osmdesátých let vystajlovaná naprosto přesně (takhle má vypadat dobová atmosféra a ne jak ten shit Stranger Things). Herci parádní (Thomas Turgoose je neskutečnej, o to spíš, že to bylo tenkrát takový malý pako. Josepha Gilguna jako Woodyho byste zas chtěli mít za svýho kámoše). Příběh oukej, nečekejte hollywoodský drámo typu Kult hákovýho kříže, ale uvěřitelnej sociální vhled do chudší části Anglánů (kde kurva brali prachy na všechny ty Marteny, Beny Shermany apod.? :-). Hudba přesně taková, jakou Pítrs může. A přestože se mi na týhle subkultuře líbí maximálně tak móda (Dr. Martens, bombery, Harringtonky, košile Ben Sherman, polo Fred Perry, ohrnutý levisky a kšandy) a hudba (protože jsem kurva individualista, kterej se na všechny klany dívá s despektem), příběhově mě to zkrátka chytlo, Shane Meadows (kterej čerpal i ze svých vlastních zkušeností) má tenhle typ filmu v malíku.

/Za díl o Skotsku/ Filmaři si pro filmy o Harry Potterovi nemohli vybrat lepší místo, pač žádná jiná země v sobě neskloubí magičnost, tajuplnost, krásu a lyričnost v takové míře jako právě Skotsko. Samotný dokument je pak trošku něco jiného, než co člověk očekával, HP tu funguje jen jako jakási berlička (nebo vábnička se na dokument vůbec podívat, že :-), ale to koneckonců nevadí, pokud máte, tak jako já, pro zemi dudáků, pijanů whisky a vůbec pro nejkrásnější místo na světě taky takovou slabost, bude se vám tento dokumentární film líbit. Ale fanoušci Pottera musí hledat spíše jinde. (Kavárna, kde JK Harryho, aspoň teda první díly, psala, je zde samozřejmě zmíněna taky, bohužel z vlastní zkušenosti vím, že dostat se dovnitř, neřku-li přímo k TOMU stolečku, je jaksi nemožné, pač japonští turisté :-). (Mé 3000. hodnocení. Cha!)

A cenu za nejvíc promarněnou šanci vyhrává... film Yesterday! Aneb za režiséra máte Dannyho Boyla, scénář vám napíše Richard Curtis a samozřejmě máte katalog písní od The Beatles a natočíte... toto. Upřímně Yesterday není úplnej propadák, má ty správný vtípky, jaké od něj očekáváte (hudebním geekům mého ražení udělal radost třeba ten o Oasis, cool! :-), ale prostě čekáte tak nějak víc než romantickou komedii amerického ražení, co jich v Halyvůdu serou dvanáct do tuctu. Šel jsem do toho s předsudky, to přiznávám, protože Beatles jsou modla a na ty se, jak známo, nesahá. Nakonec z toho byl menší průser, než jsem očekával a čeho jsem se obával, oba hlavní protagonisté fajn (těm debilům, co nadávají na to, že hlavní roli hraje barevnej, jen vzkazuju, že to byl (původem) Ind a Indie a The Beatles... chápete...?), ale prostě tohle mohlo mít náběh na kult. Scéna s Johnem Lennonem to mrazení vyvolala, to zas jako jo. A herečku, co hrála tu hudební producentku, bych podrobil nějaké tvrdé tortuře, hodinu v kuse poslouchat Eda Sheerana, třeba. Třetí hvězda za ty úžasné songy, které už nikdy nic nepřekoná. Dovedete si představit svět bez The Beatles?