troufalka

"Chápu! Chápu?" . . . . . Švejk je názorná ukázka toho, co způsobí uřední blb u armády. Byl jsem při tom je názorná ukázka, co se stane, dostane-li se v Americe prosťáček mezi vysoké politiky. Jedna z mála amerických komedií, u které jsem se skutečně bavila. Jak je vidno, i Američané si umí utáhnout sami ze sebe. Oceňuji!!! Zahradník do Bílého domu!!!

Aféru jsem viděla dřív, co si budeme namlouvat - má větší náboj a spád. Ale ani tohle nebylo špatné, začátek sice trochu rozvláčný, šachová partie, ježdění v dunách, pocení v sauně - to nemělo chybu! 77 %

Ušito fešáku Hemánkovi na tělo! Jedna z jeho nejlepších rolí (ty další jsou Zámek v Čechách a Smrt krásných srnců) Je tu elegance, jistá dávka křupanství a lidové bodrosti, dostatek srandy a kouzlo třicátých let. Viděla jsem mockrát a stále se bavím i kochám!

Zvětšenina je tak trochu moje noční můra. Hodně přátel se shodlo na tom, že jde o jedinečný snímek. Nástih děje jsem znala A jako milovnice detektivek jsem čekala hlavní akci v prvních deseti minutách fiilmu. Ale z mého pohledu se nic úžasného nedělo. Jeden mladý, cynický, arogantní, sebevědomý a bezohledný mladík fotí v ateliéru. Představuje přesně tu skupinu lidí, kterým se v reálném životě s chutí vyhnu. Není divu, že jsem poprvé neměla tu trpělivost a vypnula televizi po 20 minutách. Podruhé jsem vydržela o něco déle, jen s tím rozdílem, že jsem usnula! Až napotřetí jsem se obrnila trpělivostí a dívala se v klidu ve dne. Snímku nelze upřít vizuální promyšlenost, ta je dotažena k dokonalosti. Výpověď doby, včetně hudby a kostýmů rovněž bez chyby. Hlubší vykreslení postav pokulhává, v zorném poli je pouze hlavní nehrdina, který rozhodně nebudí sympatie (alespoň u mě ne). Zajímavá je postava ženy, která se dožaduje snímků. Je také roztěkaná, sobecká ale i záhadná, skrývající tajemství. Jak rychle se objeví, tak rychle mizí. Po anglicku, dalo by se říct! Zůstává vykořeněný mladý muž bez rodinného zázemí, zmatený sám v sobě, který je vzrušený nalezenou vraždou, ale zjevně neví, co si v dané situaci počít.. Zmatkuje. Do parku se vypraví bez fotoaparátu!! Navštíví svou partnerku, která spí s jiným ...Vyhledá tařkapřítele, který je však v rauši. Obraz beznaděje a zmaru. Během filmu nedojde k žádnému posunu, vývoji, sebeobjevení, na konci stojí fotograf s prázdným pohledem ve tváři. Pro mne sice dobře natočeno, však bez osobního posleství. Nesilnější dojmem tak zůstává pantomina v závěru filmu. (úprava komentáře 8.1.2018)

Parní vláček, který čeká na posledního, co musel podojit kozu ... U toho škarohlída Kachyni mě vždycky fascinuje ta jeho poetika. Podle jeho manželky a dcery to byl velký morous a suchar, jakoby všechnu svou něhu a citlivost dal pouze do svých filmů a na jeho blízké mu nezbylo. Právě kousek pod Nebem v dědově chalupě si vyhrál přímo neskutečným způsobem. I když má film hodně dramatické okamžiky a pojednává o vážných věcech, přesto máme pocit, jakoby šlo o bezbřehou idylku viděnou dětským pohledem. Vždy jsem obdivovala s jakou lehkostí se obsazovaly dětské filmy, sázelo se na přirozenost, děti byly nejne fotogenické, ale uměly se nenuceně pohybovat před kamerou. Dospěláci jaky by byli jen do počtu. Celý příběh má navíc správně podchycenou atmosféru, zachycuje svět, který už není, ale prostřednictvím filmového záznamu se do něj můžeme přenést a takřka dýchat stejný vzduch. Propracované scény zaujmou v průběhu celého filmu, mě však utvěl závěrečný záběr na kolejích - Franta s krávou, děda se psem - velké zvíře, malý člověk, velký člověk malé zvíře, vycentrovaní přesně do středu. Film, který má všechno, jak má být - hudba podtrhuje děj, ale nikde nepřekáží. Illík za kamerou dokázal vždycky vykouzil pěkné obrazy a Hájek jako nejlepší střihač 60. let zase dokáže vybrat přesně to správné ani o chlup víc. A to dává dohromady pohodový divácký zážitek.

Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda!

Dotaženo ad absurdum! Aneb, co se skrývá v konzervě pro kočku? Co najdete za zavřeným oknem? Kdo je v místnosti, kam nesmíte bez vyzvání vstupovat? :o)

Po Vracenkách mám vždycky neodolatelný pocit, že mám doma hrozně hodné děti!! Skvělé retro natočené těsně po sametové revoluci, ale tak věrně, že jsem si při první produkci dlouho lámala hlavu, z kterého roku to vlastně je!? Velký podíl na tom má i obsazení neokoukané Jany Špaňůrové, která je nejen půvabná maminka, ale i nakažlivě přesvědčená (a přesvědčivá) komunistka. Velmi zdailý a neprávem opomíjený snímek, perla čskoslovenské kinematografie po roku 1990. Viděno na 50. Mezinárodním filmovém festivale pro děti a mládež ve Zlíně 2010.

Je třeba mít na paměti, že film se řadí do žánru komedie a romantický, nikoliv historický. Nepochybuji, že skutečná Sissi nebyla zdaleka tak půvabná jako Romy Schneider ani tak sympatická, jak to má její filmová představitelka ve scénáři. Její mamá Ludovíka zřejmě nebyla až tak dobrota sama, jak ukazují dějiny na osudu mladší dcery Sofie, její tatík zřejmě nebyl až tak bodrý lidový fořt, jak je vykreslený zde. O plánovaných zásnubách s Nene není žádný historický doklad. Sňatek mezi Alžbětou a Franzem byl především vladařský. Ale o to všechno tu nejde. Film je film, nemusí vždy zobrazovat skutečnost, má právo idealiovat. A malebný a idylický bez pochyby je. Marischkovi se povedl kultovní snímek, který pro většinu Rakušanů i Němců patří k Vánocům stejně neodmyslitelně jako naše Pyšná princezna či Tři oříšky pro Popleku. Přejme jim to!

Básník: Krásný pavlačák se svatým ve výklenku. Nedýchlo to na mne Čapkem. Spíš to bylo celé takové mírně šaškovské. . . .Zmizení herce Bendy: skvělé provedení, příjemně překvapil Töpfer, který jinak hraje toporné panáky, tady famózní. Viktor Preis - velký herec v roli velkého herce. Pět hvězdiček bez mrknutí oka. . . . Jasnovidec: Pěkné scény u lazebníka. . . . . Soud pana Havleny: Dobrý nápad s proložením dobových snímků. Nečapkovská koncovka na závěr mi přišla zbytečná . . . Muž, který se nelíbil: Vychytaná atmosféra staré hospody (až na tu strojenou zábavu u stolu) dřevěná postel s pruhovanými peřinami, pod ní nočník ... :o) Závrať: Skvělý Preis,zadáno pro dvě starší dámu, mladou novomanželku a šikovnéhodoktora . . . . Příběh sňatkového podvodníka: Vypadá to, jakoby měl Martin Šafránek nějakého příbuzného u Kosteleckých uzenin ... Krásný Radek Holub (i když Sovák je Sovák). Příliš mnoho párku vtěsnáno do 30 minut. Zločin v chalupě: Očekávala jsem spíš Rodena, ale Javorský byl výborný! Čapkovina každým coulem!