Trajektt

Tak po tomtu snímku je jasný , že ve švédské divočině nepotřebují mnohamilionové rozpočty na to , aby natočili celkem solidní a kvalitní film na téma cestování v čase. Stačí jim jen vcelku ucházející scénář, dále pak neokoukané severským větrem ošlehané švédské tváře bez žádných přitěžujících barevných inkoustů ze zbytku světa a nakonec pak pár nejapných vtípků, které patří snad do každého filmu ve kterých se znenadání ocitnente z ničeho nic v jiné časové dimenzi. Tentokráte se společně s naším hlavním hrdinou Svantem podíváme na začátek sedmdesátých let, kdy v pulzujícím kapitalistickém Švédsku bují moda zvonkových kalhot, džínů a dalších modních doplňků té doby a kdy všichni vypadají jako neupravené máničky, které zrovna vylezly z koše. I náš Svante se snaží zapadnout do této doby a kromě slušivých džínů má na květáku pěkně vyrostlé kudrnaté afro. To, ale ještě netuší, co ho čeká a nemine. On si totiž žije svůj poklidný život a se svým kámošem spoluvlastní obchůdek s dlouhohrajícími hudebními deskami v poklidné čtvrti hlavního města Stockholmu. Má jeden hendikep a to celkem závažný a tím je v té době nevyléčitelná srdeční vada. Jednoho dne po prohýřené noci se zničehonic na zastávce metra objeví vlak z budoucnosti a náš hendikepovaný šašlik se objeví v roce 2016 do naší takzvané doby digitální ve kterém potká dívku v jeho vlastním bytě, která mu samozřejmě nevěří, že mu je pětašedesát let a která vlastní mobilní telefon a další nezbytné vymoženosti bez kterých by si dnešní generace už asi nedokázala představit ty své nudné životy. Samozřejmě náš trumbera ze sedmdesátek je z těchto novinek vykulenej jak žába před bouřkou, ale zase se dozví od své tajemné dívky z budoucnosti, teda spíše od všemocné paní Wikipedie, že ta jeho nemoc se dá v této době celkem snadno vyléčit celkem jednoduchou operací a tím začíná veselý kolotoč zamotaných a někdy i nepříjemných situací na které jsme zvyklý z podobných filmových snímků, které se zaobírají problematikou cestováním v čase. Ono totiž, když něco změníte v minulosti, tak se to automaticky projeví v přítomnosti a v budoucnosti, ale co vám budu povídat. Ono než si to náš hrdina uvědomí, tak jsme zde mnohokrát svědky jeho skákání v časových dimenzích, aby napravil své školácké chyby. Já jsem se při tom celkem slušně bavil a to jsem k tomu ani nepotřeboval žádné předražené vizuální efekty na které jsme zvyklý z amerických velkofilmů a do toho mi ještě ukápla nějaká ta slza, protože love story protkaná v čase byla také vcelku dojemná. Za mně naprostá spokojenost a proto dávám zasloužených 70%.

Miluju filmy z americkýho vidlákova, kde je místní šerif imrvére pod obraz vylitej jako váza plná zvadlejch růží. Do toho má ještě tenhle vypitej buran vyšetřovat vraždu nádherné dívky u které se později ukáže, že to není dívka, ale přeoperovanej obří šulín s pěkně nafouknutejma koulema. Dále zde jde také o to, že ta naše místní šerifská vypitoza nechce řešit nějakou tu vraždu, ale vesele se obohacovat na úkor jiných, doslova by se to dalo popsat, že krade jako straka ve svých nejlepších letech. Do toho všeho nás tvůrci přenesli do nádherného prostředí americké Louisiany, kde je fakt čarokrásná příroda plná hrůzostrašných bažin, kde překrásné stromy přirozeně vyrůstají z vody a kde si to na místních silnicích štrádují místní želvy jako by se nechumelilo. Dále nám zde do příběhu plného venkovských mršin vstoupí šarmantní blondýna, kterou přesvědčivě zahrála neméně šarmantní Patricia Arquette, která s naší obětí byla v manželském svazku. Mladá krev a půvab probudí v našem šerifovi dávno zapomenuté hormony mládí a zároveň se začne přetvařovat, naparovat a někdy i ztrapňovat a celkově začne mluvit tou buranskou mluvou plnou vidláckých vtípků. Do toho musí řešit lokální problém s výstavbou nového kasína proti kterému demonstrují místní obyvatelé v čele s náboženskou organizací a ke které se neblaze připlete i jeho švihlý otec, který si asi zavzpomínal na staré, dobré časy a myslel si, že se z něj stal Vinnetou. Takže místo, aby řešil případ vraždy, která ho ale skoro vůbec nezajímá, tak musí zpacifikovat svého otce a následně shánět hlasy pro svou budoucí kampaň na nového šerifa. Takže po dlouhém nicnedělání ho konečně probere fakt, že ho po jednom incidentu odvolají a on se jako blesk z čistého nebe doslova probudí a pustí se do práce na vlastní pěst u kterého mu bude asistovat již zmíněná kráska v nesnázích. Od té chvíle může konečně show začít, ale jelikož se to stane skoro až po půlce filmu, tak se ani nestačíme rozkoukat a show nám pěkně skončila. Víc už nebudu prozrazovat, jen to, že toto je fakt filmový snímek spíš pro televizní diváky a určitě bych na to nešel do kina, ale na pobavení a perfektní výkon hlavního představitele, kterého si zde bravůrně vystřihl Billy Bob Thornton musím konstatovat z pozice televizního diváka, že je to takovej průměrnej snímek, kterej ani neurazí, ale určitě ničím speciálním neuchvátí a proto dávám zasloužených necelých 60%.

Jsem moc rád, že už jsem dospěl a že už nejsem malý chlapec, jelikož se přiznávám, že jsem se fakt u tohoto rádoby hororového seriálu nebál, jelikož už si dávno horory typu Noční můra v Elm Street dávám jako pohádky coby večerníček na dobrou noc a pak si to horory typu  Vřískot, zakousávám jako přesnídávku, Je pravdou, že v tomto díle nebyly skoro žádné lekačky, vykuchávačky a další ačky typické pro tento žánr. To už se víc leknu, když jdu po ulici a skočí na mně z balkonu nějaká ta černá kočka, samozřejmě ta zvířecí, protože kdyby to byla ta lidská, tak to by bylo asi jiný rodeo. Horor jako filmový žánr moc nevyhledávám, ale nechal jsem se zlákat půvabnými hodnoceními a komentáři mých oblíbených činitelů, zejména místních uživatelů Trevorem a xLIGHTxem. Celou sérií se táhne takové to příjemné nadpřirozené tajemno někdy dokonce až duchovno, které vás drží v napětí a s velkým očekáváním netrpělivě vyhlížíte, co se bude dít dál. Dokonce jsem i párkrát přistihl, že přemýšlím, což se moc často nestává u snímků tohoto typu. Samozřejmě náš hlavní hrdina, kterému jsem dal přezdívku Mukamba je roztomilý černoušek s nádhernými kudrnatými vlásky z nějaké té americké kolonie a podotýkám, že to není žádný pouliční dealer, ale slušně vychovaný a spořádaný občan, který má určitě nějakou tu vysokou školu, přesně tak, jak to v dnešní novodobé Americe chodí. Má velice zajímavé zaměstnání a tím není nic jiného než restaurování poničených a někdy až spálených audio a videonosičů. Musím fakt říct, že je to machr ve svém oboru, protože mně, když se jednou zamotala kazeta ve walkmanu, tak néé že jsem se ji snažil vymotat a následně slepit dohromady, ale po půl dni rozčilování jsem jí musel celej od lepidla a zamotanej jako moucha v pavučině vyhodit. Děj tohoto díla nemá cenu rozvádět, jelikož se do toho zaplétá velké množství vlivů jako přeskakování v čase, duchovní motivy a mnoho dalších zajímavých peripetií, ale myslím si, že pro fanoušky tohoto žánru je to příjemné zpestření a já jako hororový laik jsem to zkouknul za jedno sobotní odpoledne a nezbývá mi než dát zasloužených 70%.

Tento detektivní příběh z pera královny detektivek Agathy Christie nás zavede do vyšších kruhů anglické smetánky, kde hraje hlavní roli závist a nenávist rodinných příslušníků jedné zbohatlické rodinky. Jak už jsme si u Agathy zvykli, tak nám to pěkně zamotá a těch mrtvolek zde najdeme více než je únosné a samozřejmě nám do toho zaplete staropanenskou vyšetřovatelku slečnu Marplovou, která se zde vyloženě vetře do vyšetřování a začne zde plácat ty svoje podobenství, které nikdo nechápe. Musím podotknout, že tato verze slečny Marplové mi vyhovuje nejvíc a takhle nějak jsem si jí představoval při čtení všech románů, které jsem s touto chytrou horákyní četl. Moc lidí to tady nehodnotí a to asi protože to asi nedávali na nějaký tý český nebo slovenský televizi, ale to mi nevadí a musím podotknout, že jsem se parádně bavil a to zejména výběrem lokací, zpracováním této knihy a taktéž díky hereckým výkonům, které byli zábavné a taktéž musím podotknout, že výběr zejména menších rolí musel probíhat někde na poli, protože takových neokoukaných vidláckých ksichtů jsem dlouho neviděl. A musím opět podotknout, že jsem zase skočil Agátě na špek a to hlavně s tím, kdo je vrah. Vraždičky jsou propracované a točí se to vše kolem jedné dětské říkanky nazvané „Zpívej píseň šestipencí", jejíž začátek zní přibližně takto: Zpívejte píseň o šesti pencích, Kapsa plná žita. Čtyři a dvacet kosů, pečené v koláči. Když byl koláč otevřen. Ptáci začali zpívat; Nebylo to jemné jídlo, aby se postavil před krále? Král byl ve svém hraběcím domě a počítal své peníze; Královna byla v salonu, jedla chléb a med. Služka byla na zahradě, věšela šaty. Když dole přišel kos a vyrazil jí nos. Tak podle této říkačky se vše odehrává a také se v něm má najít řešení skládačky a jelikož si naše slavná Jana z posledního domu Horní, Dolní všímá i vrabců na střeše tak si to vše propojí v té své hlavě plné vesnických příběhů a bludů a řešení je na světě a proto mně nezbývá než hodnotit plným počtem a to je samozřejmě těch zasloužených 100%.

Francouzští filmaři se v roce 2006 pokusili natočit detektivku podle románu Vánoce Hercula Poirota, který nenapsal nikdo jiný než královna světové detektivky Agatha Christie. Originální příběh od naší královny detektivek se honosí hned dvěma zajímavými fakty a to zaprvé záhadou zamčeného pokoje a zadruhé zde  porušila jedno ze základních detektivních desater, ale to nebudu psát, jelikož bych spoileroval. Jedním z nečekaných překvapení byla absence hnidopišského a puntičkářského detektiva Hercula Poirota, kterého se snažili nahradit dva kriminalisté z místního oddělení. První byl nepříjemný, starší a zkušený vyšetřovatel a druhý byl mladý, vyjukaný panic, který si ještě chudák nestačil vrznout a když si konečně vrznul, tak s chlapem, takže zjistil, že je bukanýr plným coulem. Příběh je celkem jednoduchý a v průběhu šesti dlouhých televizních hodin pojednává o jedné vraždě nechutného zbohatlíka, který si žil vesele svůj sobecký život na zámku a který neměl rád snad nikoho kromě svého bohatství a kterého skvěle zahrál Robert Hossein, který je známý zejména svou rolí Joffreye de Peyraca v sérii filmů o Angelice. Pak se zde setkáváme s jeho vydařenou rodinkou, která vyloženě čeká až jejich papá natáhne bačkory a vcelku povedenými psychologickými profily se dozvídáme mnohá tajemství a nechutnosti ze zakulisí tohoto asociálního starobince. Popravdě mezi takovými falešníky a podvodníky bych asi dlouho nevydržel a asi bych je všechny hodně brzo pokropil nutnou dávkou kulek z mého věrného samopalu. Narozdíl od originálu zde vidíme mnoho zbytečných postav, které musejí splňovat novodobé normy jak teplotní , tak i barevné. Tak třeba doktor, který má být z Pobřeží slonoviny vypadá jak cikán z Toleda a néé jako roztomilej černoušek z této nádherné africké země. To samý, když v kuchyni špásuje se služkama rumunskej klon Karla Gotta zpívajíc na stole a vyznávajíc lásku hned pěti služebným najednou, tak si myslím, že je to zbytečné a někdy až odporné. Tyhlety excesy si tvůrci mohli klidně odpustit, protože nic takového se v románu nedočtete a normálního občana to akorát tak provokuje, ale zase musím zakroutit hlavou nad místním nízkým hodnocením, protože i sám Mathew Prichard, vnuk Agathy Christie, tento počin nazval nejlepší televizní adaptací, jakou kdy viděl, což je tedy, co říct a jako fanoušek Agathy Christie dávám něco nad 70%.

Tak jsem se po dlouhé době rozhodl zhlédnout televizní kriminální seriál z našich luhů a hájů a byl jsem vcelku mile překvapen, jelikož jsem čekal něco na způsob českých nekonečných seriálů a la Ulice a dalších nemocničních paskvilů. Už od začátku jsem tam viděl nespočetně mnoho chyb, jak historických, tak i v jiných oborech a tak jsem si říkal, proč si to ti čeští troubové nezkontrolujou než to vypustěj do světa. Já si taky po sobě zkontroluju psaný text mé recenze než to odkliknu to éteru. Nechci bejt všeználek a nějakej chytrolín a už vůbec néé nějakej hnidopich, ale těch chyb jsem tam našel hned několik desítek a i když nemám nějakej ten diplom nebo doktorát z nějakýho toho oboru, tak jsem je tam já hlava dubová našel a i když většinou ty chyby a nepřesnosti píšu do zajímavostí, tak pro tentokrát udělám vyjímku a vybliju to do své recenze. Většina diváků je konzumně založena a nepřemýšlí o tom na co koukají a to hlavně, protože jim v mozku létají různí netopýří muži a další nadpřirození hrdinové s emblémy na prsou. Tak první z mnoha nesrovnalostí byla třeba ta, jak tam v první sérii jedna policejní slepička vykdáká, že meč kterým byla oběť probodnuta byl holandský a pocházel z patnáctého století, což je nesmysl, jelikož Nizozemsko, které je zde chybně označováno jako Holandsko vzniklo až v roce 1568. To samé po celou dobu seriálu se tam místní čeští policisté označují jako policejní detektivové, což je samozřejmě také nesmysl, jelikož označení "detektiv" se u Policie ČR nepoužívá a neexistuje. Trestné činy vyšetřují obvykle příslušníci kriminální policie ve služebním zařazení inspektor, vrchní inspektor, komisař, vrchní komisař. Tomu odpovídají hodnosti praporčík, nadpraporčík, poručík, kapitán. Slovo detektiv se u nás používá jen v soukromém sektoru, třeba u soukromých oček anebo u různých bezpečnostních agentur. Prozatím zhlédnuté tři série byli kvalitou dosti rozdílné a to od první, té nejlepší, přes druhou pro mně určitě tou nejhorší až po třetí, která byla perfektní až na ten odfláklej konec z kterého jsem byl mírně zklamán. Ono totiž velké množství mrtvol ještě neznamená kvalitní krimi a hlavně u druhé série ve kterém byl přeplácaný děj plný zbytečně nesouvisejících obstrukcí ve kterém byl také špatně vybranej casting v čele s parodující rolí policistky, kterou si zahrála Tatiana Dyková a která měří něco přes 150 centimetrů, což si myslím, že je na policajtku, která chytá dvoumetrový vrahy dost málo a za další tam skáče v lese jako vyplašenej zajíc s pistolí, kterou neumí ani držet. Tak to mi přišlo jako dosti amatérský úlet a i když vím, že musí v ČT dodržovat normy, aby byly vyváženy feministické a rasové předpoklady po vzoru amerického bratra, tak toto bylo pro moje kritické oči doslova přes čáru. Jinak většinu herců si režisér Jiří Strach dokázal celkem solidně ukočírovat a to asi za pomocí biče a soli, protože jinak by mu asi zvlčili a začali tam předříkávat umělé dialogy, které znají z jiných českých nekonečných seriálů, což se tady naštěstí nedělo a za to dávám velkej plus společně s dobře vybranými lokacemi, celkem solidní hudbou a celkově tím mírně mysteriozním nádechem, který jsem fakt od české produkce nečekal. Taktéž musím vyzdvihnout autory a tvůrce tohoto televizního počinu, že jsem po dlouhé době neviděl ve snímku nějakého toho teplého strejce s přihřátýma vejcema, kterej neví, co dělat s tím svým nekontrovatelným nádobíčkem a proto mi nezbývá než hodnotit překvapivě vysokým hodnocením sedmdesáti procent.

Já, jakožto filmový milovník bezbřehého a nesmyslného násilí jsem si tuto kriminální argentinskou telenovelu užil a doporučuji jí všem, kteří mají rádi velké množství filmového kečupu, protože ve dvou sériích se seznámíme se dvěma sympatickými sériovými vrahy, kteří nenosí žádné poťouchlé masky, ale jsou to doslova obyčejní lidé na kterých byste jejich obsesi nepoznali. Mrtvoly jsem nepočítal, ale v každé epizodě na nás minimálně jedna krvavá potvůrka vyskočila a to potěší každého diváka, kterému dělá dobře utrpení jiných. Jo, holt někdo sbírá známky, někdo má svou sbírku motýlů a někdo si našel zálibu v zabíjení lidí. No prostě, každej jsme jinej, někdo je makovej, někdo je tvarohovej a někdo je marmeládovej. Přiznám se, že toho moc o Argentině nevím, samozřejmě znám pár ukňouraných nekonečných romantických telenovel, rád se zakousnu do šťavnatého argentinského bifteku, zazpívám si pár dojemných songů s nesmrtelně krákající Evitou a po deseti točených vyzvu nějakou Dorotu, aby si se mnou zapařila argentinské tango. Co se týče těchto dvou kriminálních případů, tak jsem byl celkem překvapen originalitou a prováděním vražd, ale hlavně následným vyšetřováním neschopné policie a přehlížením důležitých stěžejních důkazů, protože to co tady předváděla argentinská policie mi hlava nepobrala, protože policejní sbor dělal botu za botou a to včele s argentinským opáleným Belmondem, kterýmu bylo hned všechno jasný a díky tomu občas umírali i lidé, kteří by normálně neumírali a to hlavně v jeho okolí. To samé jeho nová blonďatá kolegyně, která mi zase svým vzhledem připomínala Brutální Nikitu a která to v hlavě neměla rovněž v pořádku. Při přijímání k policii tam asi nedělají psychotesty, protože tyto dvě neřízené střely podělali na co šáhli a bylo to občas i zábavné, ale občas i nudné, že měl člověk pocit jako by se zastavil čas, přesně jak to bývá v nudných nekonečných jihoamerických telenovelách. U obou případů bylo vše vysvětleno a mně nezbývá než pochválit tvůrce za příjemnou zábavu a také, že jsem se tam nemusel dívat na nějaké teploidní bukvice, takže můj zadek zůstal po celou dobu sledování tohoto televizního počinu v klidu. Je pravdou, že se tam párkrát objevila lesboidní eskapáda, ale nic tak drastického po čem bych nemohl usnout. Takže si zazpívejme Don't Cry For Me Argentina a pak společně ohodnoťme tento seriál minimálně 70%.

UPOZORNĚNÍ:TENTO KOMENT MŮŽE OBSAHOVAT PRVKY SPOILERŮ, TAKŽE BY HO NEMĚLI KONZUMOVAT ALERGICI NA TENTO PRODUKT. Musím konstatovat, že když jsem dokoukal tento britský kriminální seriál natočený podle skutečných událostí, tak jsem byl nadměrně spokojený s verdiktem soudu. Takže jsem si šel v klidu lehnout jako většina oveček, kterým stačila zde uvedená fakta k usvědčení pachatele. Ráno jsem se vzbudil  a říkám si, to snad není pravda, vždyť oni ho přece nemohli odsoudit s těmito pofidérními důkazy založených na velkém množství spekulací a na tvrzeních typu jedna bába povídala. Ono totiž nejde ani o to, jestli to tento arogantní narcis udělal nebo néé, ale o to, že porota se asi určitě rozhodovala na základě svých vnitřních pocitů a zapomněla na přímé a nepřímé důkazy, které prostě chyběly a které policie už od začátku případu vražd na bílé farmě, která jen tak mimochodem byla červená, pokud mně teda zrak nešálí doslova ignorovala a s prominutím je spláchla kdo ví kam. Vyšetřování mně skoro na tuty přesvědčilo, že vraždy nespáchala pošahaná matka dvojčat, ale nepřesvědčilo mně, že to spáchal nafoukaný floutek Jeremy Bamber, který díky médiím a zhrzené milence dostal pro mnohé čtenáře ubohých bulvárních plátků doživotní pronájem v kleci z které není možnost úniku. Není to první případ, kdy kroutím hlavou nad soudním systémem, který funguje v anglosaských zemích ve kterém rozhoduje o verdiktech porota z lidu. O této porotě z lidu jsem četl zajímavý článek, ve kterém se píše o tom, že jedna studie prokázala, že dvě třetiny porotců ve Velké Británii nevědí o čem to ten soudce mluví a tak si často ten svůj proces hledají na internetu, aby jednání pochopili. Stačí si vzpomenout na mediální proces století s vrahem O. J. Simpsonem, který byl díky tupé porotě amerických nedouků osvobozen a tak mohl páchat dál ty svá zvěrstva. Věřím, že mnohé diváky bude tento snímek nudit a budou u něho zývat jako krávy na pastvě, jelikož je to fakt protahované a zdlouhavé, ale mě to bavilo a musím přiznat, že mi tento styl napůl někdy až dokumentárního vyprávění, kdy se policejní vlk snaží dopadnout poraněnou ovci zcela vyhovoval a postupné rozkrývání daných skutečností a neskutečně mnoho policejní byrokracie a následné neschopnosti policejních orgánů cokoliv řešit mně taktéž bavil. Taktéž mně moc bavil herecký výkon anglického herce Marka Addyho, který perfektně ztvárnil již zmiňovaného policejního vlka. Za rekonstrukci jednoho z nejznámějších kriminálních případů sériových vražd ve Velké Británii o kterých jsem nikdy neslyšel dávám zasloužených 80%.

Jako fanoušek a věrný přítel všech domácích spotřebičů jsem se přihlásil do fanklubu všech praček, mixérů, sušiček, fénů, robertků a dalších užitečných přístrojů každodenní potřeby. Všechny své elektrické kamarády mám pěkně vystavené ve své sbírce, kde si s nimi každý den povídám, oprašuji je a různě se s nimi mazlím, stejně jako náš retardovaný přítel z tohoto mírně postiženého animáku. A já se ptám„Kde jsou všechny ty zpívající veverky, štěbetající myšky a ladně tančící laně na jaké jsme byli zvyklý z disneyovských animáků?" Místo těchto roztomilých zvířatek se bezmála dvě hodiny musím dívat na uhrovitý monstrum, který nezapadá do kolektivu a je šikanován svými narušenými spolužáky a to asi protože smrdí a protože nezapadá do virtuálně nakažené generace vymytých mozků. A to jsem se celkem těšil, že uvidím nějakej ten sci-fi příběh ve kterém figuruje robot, jak je předesláno v názvu. S robotickými příběhy mám celkem dobrou zkušenost, co se týče filmového plátna. Ať už to byl cyborg pokrytý robotickým endoskeletem v akčním snímku Terminátor 2: Den zúčtování anebo pohádkově postižený vojenský robot v komedii Číslo 5 žije. Průhledný děj a přehnaná akčnost, kde si člověk nestačí ani vydechnout by mi zas až tolik nevadila, ale přehršle ukázek ze světa sociálních sítí mi fakt rozproudila nejednou krev v žilách, tak že jsem to chtěl dokonce několikrát vypnout. Také si nemůžu pomoc, ale mám pocit, že jsem se ani jednou nezasmál a tak tomuto snímku asi zbyli jen dvě pozitiva a to jsou perfektní animace a naštěstí trochu dojemný konec u kterého mi mohla ukápnout nějaká ta slza i když já to v týhle době rým a kašlů nepoznám, jestli to byla slza nebo něco jinýho. A taktéž si zde mohli někteří občané sociálních sítí vzít nějaké to morální ponaučení o škodlivosti této perverze, která byla vymyšlena na sledování lidí, ale spíš si myslím, že néé, protože chytrému napověz a hloupého trkni. Za negativně nevšední zážitek a příběh, který ve mně nezanechal žádné vnitřní uspokojení, takže na něj už asi zítra zapomenu dávám sotva 50%.

Kdo by neznal nejslavnějšího detektiva Sherlocka Holmese a jeho neméně slavného stvořitele Sira Arthura Conana Doylea? Životní osudy těchto dvou světoznámých figurek jsou všeobecně známy a mohly jsme je vidět v nespočetně mnoha dokumentech, které zná každý průměrný holmesolog nazpaměť Není náhoda, že tvůrce Sherlocka propůjčil mnoho svých vlastností tomuto géniovi s nadpřirozenými dedukčními schopnostmi, které nepřestávají udivovat literární a filmový svět ani po více než sta letech od jejich vzniku. Ale málokdo ví o této avantýře o které pojednává tento třídílný televizní seriál z britské produkce ve kterém se Sir Arthur snaží najít spravedlnost pro nespravedlivě odsouzeného občana Spojeného království. Tento příběh se skutečně stal na počátku dvacátého století v době, kdy Arthurovi zemřela jeho první manželka. Případ je to celkem jednoduchý a hlavně uzavřený, jelikož jeho údajný pachatel si již odseděl v chládku pěkně mrazivé tři roky. A jelikož je napůl Ind, tak si to tam asi v tom krimu pěkně užíval. Hlavně tu známou anglickou pohostinost se vším všudy. Tento odsouzený občan je znepokojen s touto nespravedlností a tak se po třech letech strávených v kriminále obrátí na horlivého obhájce spravedlnosti a to není nikdo jiný než náš Arthur. Náš slavný Arthur nachází v tomto případě mnoho much a tak se společně se svým věrným pucflekem Alfredem, kterému říká Woodie vydává vyšetřovat tuto záhadu na anglický venkov, kde ho překvapí hromada oteklých vidláků, kteří zaručeně mluví pravdu. Dál už nebudu nic prozrazovat, ale jen dodám, že je tam i mírně romantická linka ve které se objevuje jeho druhá žena. Tento televizní počin je samozřejmou nutností pro všechny věrné holmesology a pro ty ostatní celkem slušná detektivka, ve které je spravedlnosti učiněno za dost a proto dávám zasloužených 70%.