Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
V tomhle filmu si můžete vybrat úplně všechno,co chcete. Vzpomínám, jak mi bylo osmnáct, byla jsem na stáži a šéf se vrátil z agentury a říká - nabídli mi na koncert nějakýho Nohavicu, prý se začal dost poslouchat, znáš ho? A já -Ježíši, kdo to je ? Pro holku co poslouchá rock to byl mimozemšťan :-) Každopádně zajímavý počin, dnes si ho i poslechnu, aniž bych utrpěla psychickou újmu. Podotýkám, že z děje filmu jsem měla chvíli v hlavě zmatek:-) ()
Co jsem se vzpamatoval ze zjištění, že Tom Waits není a nikdy nebyl lékařem, už nikomu jen tak na něco nenaletím. Proto z opatrnosti nabízím jen jednu z mnoha možných rozličných meditací nad tím, že Rok ďábla je z filmů, u nichž má název stejně nezastupitelnou důležitost jako jakákoli jiná složka: Zmínka o smrti Karla Kryla jedním směrem prorokuje, že příběh nekončí, opačným směrem ukotvuje mýtus o Jarkovi v reálném čase, byť mu zároveň dává patinu "oněch časů". Jinak samozřejmě Plíhal is a key to Nohavica. ()
"Možná jsem byl maličko zmatený z časového posunu, ale jeho styl se mi zdál naprosto unikátní.." ;) Urážlivá a nezralá mystifikace Petra Zelenky sice disponuje jednou skutečně silnou pasáží, to když zazní píseň Kometa posílená ryze filmovými prvky, krásnou kamerou, střihem i třeba těmi titulky, ano, zde se opravdu dá mluvit o umění, je však jistě třeba se zamyslet nad skutečností, čí zásluhou se tak děje, když odpověď, že nikoli Zelenkovou, nýbrž Nohavicovou, ať už si o něm myslíte, co chcete, se nabízí stejně hlasitě jako ty nepochopitelné divácké ovace.. Považujete-li však Jarka Nohavicu, předně navýsost geniálního umělce, v prvé řadě za celebritu, jakkoliv toto pochybné době poplatné označení vnímáte jako zhovadilé, jistě se dokážete bavit u nedospělé křeče, která si neuvědomuje, že skutečně inteligentní film, tím spíš vyžívá-li se Zelenka v jakési až cimrmanovské absurdnosti, si prostě s infantilní typicky českotelevizní zábavou prostě nevystačí, když se nakonec Nohavicovo vysoce poetické dílo i nesmírně kvalitní hudba Čechomoru dostávají do kontextu s takto slabým filmovým rámcem a povrchním humorem.. Jarek Nohavica hraje výborně i zde, proč však k podobnému projektu svolil, platí alespoň pro mě za daleko závažnější otázku, než kde se zde nakonec opravdu potkává skutečnost s mystifikací.. Mimochodem to byla skutečně před těmi dvanácti lety ve Varech až takhle slabá konkurence ?? ()
Proč má člověk mlčet? Aby slyšel melodii jiných lidí. Petr Zelenka šest let po Mňága - Happy end přišel s dalším skvělým hudebním mystifikačním dokumentem, tentokrát s trochu příběhovější formou a filmovějším lookem, ale opět hodně nadsazeným duchem, kde o ironii a absurdní situace (travesty show...ale hlavně nepřekonatelná debata o trenkách a slipech.:D) opět není nouze, jen to ke konci nabere trochu vážnější duchovní nadpozemský rozměr, kde se z Karla Plíhala stane opravdu čestná postava...možná samotného anděla.:D Ale i velmi civilního Nohavicu jsem si tady (ještě v jeho vrcholné formě) dost užil (kéž by byly ty aktuální songy pro Bobošíkovou taky nějaká mysiface.:D) a od Čechomoru bych snad takový humor ani nečekal, ale pánové se taky hodně odvázali. Skvělá je samozřejmě i hudební vložka. Nohavicovy písničky jsou klasa a dlouhodobě se mi velmi líbí úprava Básniřky na melodii Nagasaki Hirošima (dalšího skvělého fláku.:D), kterou mám s tímto filmem dost spojenou a skvěle šlape. Legendární depresivní song ,,Mikymauz´´, zde zase pod tíhou události smrti Karla Kryla zase dostává nový rozměr a jeho poslech po dlouhé době mě docela zasáhl stejně jako u Ještě mi scházíš. Navíc tady mám zajímavou vzpomínku na to, jak jsem si film nechal pustit před 11 lety kvůli svému tehdy velmi oblíbenému Nohavicovi...a ano, jako malé děcko jsem vážně věřil, že sleduji opravdový dokument o svém oblíbenci a od sledování mě odradila až čásť z Černé mše, která mě onehda dost vyděsila.:D A stejně jako neotřelé moje první zhlédnutí, tak bych řekl, že je tato mystifikace se spojením tří domacích hudebních legend stejně neotřelá v rámci české kinematografie a může jít o jeden o jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Takhle to vypadá, když spojíte zajímavou formu, téma i lidi, poetický nádech a skvělou hudbu. A vypointování s pohřbem bylo výborně vymyšlené. Ale co tady vlastně opět Zelenka skvěle vymyšlená nemá? Tohle prostě jen tak někdo nevymyslí.:D ()
Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus. (Ded@M@tes)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
- I když je tento film čistě fiktivní, Jaromír Nohavica do něj vkládá hodně ze svého života a spousta věcí je podobná událostem v jeho životě. (galba)
Reklama