Rok ďábla

"Možná jsem byl maličko zmatený z časového posunu, ale jeho styl se mi zdál naprosto unikátní.." ;) Urážlivá a nezralá mystifikace Petra Zelenky sice disponuje jednou skutečně silnou pasáží, to když zazní píseň Kometa posílená ryze filmovými prvky, krásnou kamerou, střihem i třeba těmi titulky, ano, zde se opravdu dá mluvit o umění, je však jistě třeba se zamyslet nad skutečností, čí zásluhou se tak děje, když odpověď, že nikoli Zelenkovou, nýbrž Nohavicovou, ať už si o něm myslíte, co chcete, se nabízí stejně hlasitě jako ty nepochopitelné divácké ovace.. Považujete-li však Jarka Nohavicu, předně navýsost geniálního umělce, v prvé řadě za celebritu, jakkoliv toto pochybné době poplatné označení vnímáte jako zhovadilé, jistě se dokážete bavit u nedospělé křeče, která si neuvědomuje, že skutečně inteligentní film, tím spíš vyžívá-li se Zelenka v jakési až cimrmanovské absurdnosti, si prostě s infantilní typicky českotelevizní zábavou prostě nevystačí, když se nakonec Nohavicovo vysoce poetické dílo i nesmírně kvalitní hudba Čechomoru dostávají do kontextu s takto slabým filmovým rámcem a povrchním humorem.. Jarek Nohavica hraje výborně i zde, proč však k podobnému projektu svolil, platí alespoň pro mě za daleko závažnější otázku, než kde se zde nakonec opravdu potkává skutečnost s mystifikací.. Mimochodem to byla skutečně před těmi dvanácti lety ve Varech až takhle slabá konkurence ?? (02.07.2014)

Pred zhliadnutím tohto filmu bol pre mňa Jarek Nohavica neznámym pojmom. Po skončení filmu som bol síce trochu v zmätený, ale zároveň sa mi okolo Nohavicu vytvorilo fluidum tajomnosti a kúzla osobnosti. A dnes už sa nemôžem dočkať, ako sa mi raz dostane príležitosti urobiť s ním napríklad interview. Nech už bude v skutočnosti akýkoľvek, už nikdy ho nebudem môcť vnímať nezávisle na pocitoch, ktoré mi o okolo neho vytvoril tento pekný film. (24.09.2002)

Co jsem se vzpamatoval ze zjištění, že Tom Waits není a nikdy nebyl lékařem, už nikomu jen tak na něco nenaletím. Proto z opatrnosti nabízím jen jednu z mnoha možných rozličných meditací nad tím, že Rok ďábla je z filmů, u nichž má název stejně nezastupitelnou důležitost jako jakákoli jiná složka: Zmínka o smrti Karla Kryla jedním směrem prorokuje, že příběh nekončí, opačným směrem ukotvuje mýtus o Jarkovi v reálném čase, byť mu zároveň dává patinu "oněch časů". Jinak samozřejmě Plíhal is a key to Nohavica. (11.02.2016)

Tenhle film je pro mě srdcovou záležitostí, hlavně díky jedný z mých hudebních lásek - Čechomoru. Celkově je to ale krásnej příběh se spoustou pravdivých a čistých myšlenek, jak jinak než vynikající hudbou, uvolněnou atmosférou, dávkou mystiky a osobitostí všech zúčastněných, včetně osobitého Petra Zelenky. (13.01.2007)

Absurdní, poetické, zábavné i mrazivé. Fungující atmosféra halící vše oparem tajemna, několik naprosto kouzelných okamžiků, několik myšlenek, které vytrženy z celku působí zcela jinak a nutí k zamyšlení, spousta skvělých hlášek, několik zábavných mystifikací, které rozesmály, ale především hudba. Hypnotická Hinewehi Mohi, skvělý Čechomor, který si často hraje s aranžemi svých písní tady vytváří některé, které považuju za nejlepší jaké jsem za ta léta slyšel. A možná ještě lepší Nohavica, jehož považuju za možná nejlepšího českého textaře a jehož písničky v aranžích Čechomoru dostávají zcela nový rozměr. Z některých mi úplně běhal mráz po zádech, u některých se mi sevřel žaludek a srdce zastavilo. Když se podívám na topku nejlepších českých písniček, najdu tam Jarka i Čechomor hned několikrát. Není tedy divu, že přes některé slabší momenty a drobnosti, které mi ve filmu moc nesedly, prostě nemohu jít pod 4*. (14.09.2013)