Na kometě

Pravda, dějově je to trochu utahané, ale nudit se nebudete, pokud se necháte unášet Zemanovou fantazií a vizionářstvím. Technická a triková stránka filmu je jednoduše ohromující (v rámci možností). Vzhledem k době, kdy film vznikl a podmínkám, ve kterých se točil, člověk musí jenom smeknout. Tady jdou prostě všechny ostatní výtky stranou a my, filmoví fandové, jásejme za génia jménem Karel Zeman. (20.09.2003)

Na vždy vypiplaný a nestárnoucí styl Karla Zemana se zde klade ještě větší důraz než obvykle a jednoduše je veliká radost se na film dívat. A nemohl jsem se zbavit dojmu, že je dějová kostra značně nadsazené, ironizující a úmyslně zavádějící, a tak mě potěšilo, když mi dal závěr za pravdu. Ale minimálně ještě jednou musím zmínit ten propracovaný Zemanův fikční svět, který mě pokaždé ohromí. (29.09.2016)

,,Pánové, jsme trosečníci vesmíru..."  Futuristická vize Julesa Verneho v artovém zpracování z československé dílny... Je téměř faktem (a hodně smutným), že pokud konec světa nebude prokazatelně reálnou, blížící se udalostí, nikdy nenastane na celém světě trvalý mír a klid. Zatímco jiné Verneovky o ukradené vzducholodi, cestě raketou na měsíc nebo ponorce hluboko pod mořem zpracovávají příběhy, které jsou už dnes díky pokroku vědy a techniky reálné, příběh o srážce Země s jinou planetou zůstává (díky bohu...) stále v rovině sci-fi, stejně jako setkání lidi se zachovalými druhy dinosaurů mimo naší planety. ... ,,Kdeže jste říkal, že se objevil ten váš Skot, pane poručíku? ...  Při mé nedávné reprize komplet šesti hraných filmů Karla Zemana jsem si s odstupem času užil nejvíc právě . "Kometa" obsahuje vše zajímavého a kvalitního z předchozích Zemanových filmů, v jejichž stínu stojí, ale s výjimkou odkazu na Cestu do pravěku při krátkém cestování časem je vyloženě nevykrádá. Kouzelné animanované kulisy, nádherná hra s vizuálem i zvukem, groteskně narežírované akční scény... třeba hrající orchestr na poli po divokém přistání obyvatelů na kometu. ...a ve velkém přítomnost dinosaurů!! ... ,,Planeta má asi předhistorickou faunu. Jste si opravdu jist, že to jsou bylinožravci?" To prosím dinousary v čs. filmu víc než 20 let před Jurským parkem. Ať už šlo v jejich případech o zvětšené postavičky nebo ryze umělé animace, jejich náhlý zjev na mě poprvé zapůsobil taky téměř haluciogénně, jako na filmové hrdiny. Způsob likvidace dinosaurů pomocí bouchání hrnců, protože ,,střelba jim připomíná hřmení a toho se ne nebojí, ale řinčení hrnců ano, neboť to je doba železná a ta je vyděsila...", mě taky dostal!! ,,Není to volovina, co děláme?" / ,,Který rozkaz není volovina?" Skvělá rozlučka mistra Zemana na počátku normalizace s jedinečnou tvorbou, která patří v rámci československé kinematografie k tomu nejoriginálnějšímu. 100% (08.05.2017)

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)