Hrozba

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)

Zpočátku nucený pokus o drama - jakési vydírání diváka kombinací hrozících katastrof. Dále se ale film překlopil do opravdového dramatu, kdy jsem přestal vnímat čas... a konec zas pomalu převedl diváka do jakéhosi smutného uvolnění po prožitém stresu. Ano, tento starý snímek se mi svým způsobem líbil. (11.01.2012)

V socialistické společnosti se žádné katastrofy neodehrávají, jen se odvrací jejich hrozba. 1) Věcný charakter snímku mě mile překvapil. Sice jde spíš o televizní inscenaci (pořád se tu jen mluví), ale příběh je věrohodný a socialistický patos nějak chybí. Vlastně by se něco podobného asi mohlo natočit i dnes._____ 2) Výborný 49letý Vladimír Menšík (nemocný vedoucí provozu Budil) decentně hraje. Ještě jsem zaznamenal 32letého Jiřího Wohanku (dispečer Jan Pernica) a 29letého Vladimíra Durdíka ml. (nový vedoucí Kašík). (10.01.2020)

Oficiální text distributora psal asi také někdo, kdo se po Sametové revoluci potřeboval "očistit". V celém filmu se vůbec nemluví o nějakém socialismu, plnění plánu či nutnosti "společnými silami vybudovat komunismus". Ono se tam ani moc nesoudruhuje a myslím, že výstižná je pasáž - "Co by to udělalo, kdyby to bouchlo? - Kde bydlíte? - U divadla - Tak to máte smůlu - Až takový je to průser?" Hlavní hrdinové musí kromě Hrozby řešit i své osobní problémy a nic z toho není násilné, ani vycucané z prstu. Jasně - Skleněné peklo, Zemětřesení nebo Dobrodružství Poseidonu to není, ale všemu, co se děje na plátně nebo obrazovce můžete věřit. Dovolím si ještě jeden osobní postřeh. A to přechod od idylické úvodní pasáže k titulkové části. V tu chvíli vizuální a hudební složka hodně připomíná Vernovo Ocelové město. (03.11.2020)

Hrozba by se měla hodnotit spíše jako nadšenecký pokus o katastrofický film, natočený podle Hollywoodských vzorů. Pak nemůžu být zas tak nespokojen, protože většinu důležitých ingrediencí Hrozba obsahuje: Nekomplikovaný scénář, trochu ploše vykreslené postavy, jejichž srdceryvné příběhy jsou vymyšleny dost na efekt (malá dceruška po těžké autonehodě bojuje o život na sále, milostný trojúhelník, do kterého zasáhne falešná hrozivá diagnóza), amatérské vysvětlování problematiky mezi pracovníky, kteří by měli všemu rozumět, správně drsňácké hlášky (- Co kdyby to bouhlo? - Kde bydlíte? - U divadla. - Tak to máte smůlu. - Až takový je to průser?) atd. Dokonce k tomu podle mě patří i herecké výkony, kdy je poznat, že to herci neberou zas tak vážně. Film má ovšem dvě velké slabiny. Zaprvé díky nezkušenosti s žánrem se tvůrci snaží o co největší realističnost, díky čemuž sebe i diváka připravili o efektní výbuchy, šlehání ohňů a náhodné oběti od začátku a po celý film. Za druhé se museli vypořádat s nevelkým rozpočtem. Dvě třetiny filmu proto vyplňují dialogové scény postav, jimž právě ona plochost ubírá na zajímavosti, a napínavé odvracení katastrofy (které je ovšem opravdu docela napínavé!!!) přijde na řadu až hluboko za druhou polovinou filmu. Ještě že má film rozumných 80 minut. (04.04.2007)