Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Nehanební bastardi
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Inglourious Basterds
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak (více)VOD (6)
Obsahy(4)
Začátek Hanebných panchartů zastihuje Shosannu Dreyfus (Mélanie Laurent) v Němci okupované Francii, kde před jejíma očima nacistický důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil její rodinu. Shosanna se štěstím uniká do Paříže a ukrývá se tu pod novou identitou majitelky a provozovatelky biografu. Na jiném místě v Evropě se pod vedením poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) formuje skupina židovských vojáků s cílem nemilosrdně mstít činy nacistů a šířit mezi nimi strach. K Aldově "Panchartům", jak si sami říkají, se přidává i německá herečka a britská tajná agentka Bridget Von Hammersmark (Diane Kruger), jež má za úkol svrhnout vedoucí představitele Třetí říše. A v šeru promítací kabiny zatím Shosanna spřádá vlastní plán odplaty... (Bontonfilm)
(více)Recenze (3 153)
Viděla jsem mnoho lepších válečných filmů. Také jsem viděla mnoho lepších filmů Quentina Tarantina. Spojení Tarantina a válečného filmu zkrátka nefunguje. Z jeho tradičního režijního přístupu zůstal zachován snad jen realismus při zobrazování mordů. Hodnocení na průměr navyšuji za autorskou invenci, která se neřídí dobovými reáliemi. Způsob ukončení války se mi zdá jako vtipný nápad. Ale to je asi tak to jediné. Hanebný pancharti jsou poměrně táhlá nuda s nepochopitelným střídáním různých jazykových mutací (takže valná většina lidí se titulkům stejně nevyhne, byť se dívá na dabovanou verzi) a nepříliš zdařilými hereckými výkony. Zkrátka a dobře je to průměr průměrů. ()
Hanební pancharti asi nejsou úplně bezchybní (obsazení Eliho Rotha mi furt trochu neštymuje), ale přesto jsou jedním z nejpůsobivějších a nejosobitějších filmů s tématikou druhé světové války, které jsem kdy viděl. Hned první dvě kapitoly jsou naprosto úžasné, zvlášť při scénách, kdy se do Tarantina vtěluje snad sám velký Sergio Leone (hudba od Morriconeho je opět totálně kulervoucí), popřípadě při úderné představovačce strašně cool postavy výborného Tila Schweigera, jsem si připadal jako v sedmém nebi. Třetí a čtvrtá kapitola sice již nedosahují až takových kvalit (ačkoliv třeba extrémně dlouhá scéna v hospodě je typicky tarantinovsky mistrovská), ale stále se jedná o silný nadprůměr. Závěrečná je naštěstí parádním vyvrcholením snad všech dějových linií. A taky totálním masakrem, ve kterém už navíc Quentin překrucuje dějiny tak hanebně, že z toho možná někteří historici dostanou v lepším případě záchvat smíchu, v tom horším rovnou srdeční zástavu. Další body pak putují za vynikajícím záporákem Christopha Waltze, geniálně hláškujícím a ksichtícím se Pittem a za hromadou senzačně vtipů a několika lehce zvrhlými a krvavými momenty. "Arrivederci!" 90 % ()
Tohle ve školních učebnicích dějepisu nenajdete, za to vám ručím….(škoda).Tarantino po delší odmlce a době tápání opět ve VRCHOLNÉ FORMĚ! Pro mě osobně jeho nejlepší počin porážející i kultovní Pulp fiction. Pojmout válečný snímek jako "neakční" 2,5h konverzačku, nato už musí mít člověk "pořádné koule" a v neposlední řadě kopec umu. O tom, že Quentin s tím nebude mít sebemenší problém, vás přesvědčí dostatečně již v úvodní scéně, (která je současně bez diskuzí) VRCHOLEM celého snímku. Inglourious Basterds to jsou především brilantně napsané dialogy(připravující a oddalující jak jen to lze následnou akci), mistrně podané všemi představiteli. Ať už se jedná o Brada Pitta, (který opět přesvědčil, že když dostane zajímavou roli, umí hrát), Tila Schweigera, D. Kruger...., tak především EXCELENTNíHO Christopha Waltze před jehož hereckým projevem SMEKÁM. Jeho (SPOILER) "přátelská" úvodní rozmluva a „pohovor nad štrúdlem“ se Shosannou patří k opravdovým vrcholům a lahůdkám i pro ty nejmlsnější jazíčky a filmové labužníky. Udělat z nácka inteligentního distinguovaného (lingvistu) gentlemana, může napadnout snad pouze Quentina. I díky tomuto faktu (a samozřejmě nespornému hereckému umu Christophera Waltze) je pro mě osobně jeho plukovník H. Landa (spolu s A. Gothem R. Fiennese) největší filmovou nacistickou kreaturou. (Byť se jedná v obou případech o naprosto rozdílné pojetí). Síla této postavy (a vlastně celého filmu) spočívá ve dvojsmyslech, kdy se téměř po celou dobu trvání snímku královsky bavíte a přitom vám „tam někde vzadu“ řádně mrazí a vy máte (téměř?) výčitky, že si to tak užíváte (teď samozřejmě nemluvím o scénách, kdy Quentin (prostřednictvím jeho panchartů) dává židům řádnou satisfakci) a vy se i přistihnete, že díky (Christopherovi) je vám ten „bodrý chlapík“ H. Landa (téměř?) sympatický. Stejně tak mám pouze slova chvály a obdivu k Mélanie Laurent (coby mstící se židovky Shosanny). Její (SPOILER) "válečná příprava" v kině - rudá rtěnka, rudé šaty splývající s rudou nacistickou výzdobou za doprovodu fantastické hudby, to je ukázka nejen jejího mistrného hraní, ale také velikosti samotného Quentina. Když se k tomu přidá zručná práce kameramana(SPOILER nájezd kamery v úvodní scéně pod prkna podlahy zvedá ze sedaček a tají dech), vychází mi z toho (pro mě osobně) jeden z nejopojnějších (kino) zážitků za poslední roky. p.s. málem bych zapomněl...... velký dík mistrovi Ennio Morriconemu! p.s. po čtvrtém shlédnutí.... 98% a já na svých hodinkách nastavuju odpočítávání do vypuknutí: http://www.csfd.cz/film/294824-django-unchained/ ()
Nejprve k úvodu musím poznamenat, že neberu tento snímek pohledem spojování s historickými dějinami ale čistě umělým fiktivním světem a posuzovat ho budu jen a pouze z filmařských koutů. Dalo by se říci, že to předčilo mé hodně malé očekávání. První kapitola se mi líbila ze všech nejvíce, Tarantino v roli chameleona se přetavil do Sergia Leoneho a vystavěl napětí v chatce jen na dialozích a dlouhých záběrech, k tomu mu dopomáhal mistr Morricone pro větší atmosféru a strach, co přijde každou vteřinu. Co se týče některých herců a postav, dostavila se celkem spokojenost. Nejlépe na tom však byl Christoph Waltz v roli Hanse Landy, jeho kvalitní herectví sršelo snad z každé vteřiny a postava kterou hrál, byla skvěle napsaná. Nejhůře napsanou postavou byl Adolf Hitler, ta jeho demence je totiž hrozně moc přehnaná a to ve všech bodech. Btw, tady je naprosto vyloučeno někdy si snímek pouštět dabovaný, protože je tu takové obrovské množství dialogů (jedna z věcí na které Tarantino staví). [7/10] ()
Čekal jsem víc. Provedení OK, postavy OK, herci OK (zejm. Mélanie Laurent a přízvuk Brada Pitta), ale vzhledem k závěru mám pocit, jako by si Tarantino napřed vymyslel (dobrou) pointu na závěr filmu a zbytek zaplnil dvěma hodinami jen proto, aby se něco dělo - celý děj tak zůstává napůl cesty. ()
V tomhle případě mám se psaním komentáře vyloženě problém. Jsem totiž naplněn tolika superlativními dojmy, že nevím, jak je mám vměstnat do komentu a pak si to ještě po sobě přečíst a nakonec tomu všemu rozumnět. Takže se to pokusím shrnout několika jednoduchými slovy: Bravo! Super! Prima! Tomeposernaholyzada! Perfecto! Bellissimo! Grandiózo! Great! Nářez! Hurá! Yupííí! Paroubek je svině, Tarantino na hrad! Mistři! Kdo neskáče není panchart. Hop, hop, hop! Skvělý! Výborný! Delicious! Opakovat! ()
Niekde medzi Beethowenom a Leonem sa pohybujú filmovými odkazmi napchatí a nesmierne drzo dejiny (filmárske i skutočné) prepisujúci štvorjazyční parchenti na čele s dokonalým Bradom, aj keď najlepší výkon podal Christoph Waltz, ktorý s rovnakým pôžitkom a slizkou záporáckosťou pije pohár mlieka a škrtí ženy (aj keď dokonale nakastovaní boli všetci zo skupinky nazikillerov, potešil ma nesmiernou mierou Myers, oko si majstrovsky zalahodilo na Mélanie Laurent a Hitler bol vyobrazený/zahraný/obsadený najlepšie hneď po Valkýre). Posledná hláška, ktorá z úst Aldo Apača vo filme zaznie, je zároveň Tarantinovým odvážnym súdom do tvárí divákov a ja, sediaci v jednom z predných radov, v katarzickom vytržení zo všetkého, čo som videl a počul, s ním musím súhlasiť. Ako to tento ukecaný Amík, ktorý bez toho, aby natočil JEDINÝ vážny film (no všetky dobré), získal status žijúceho virtuóza vo svojom obore a keď už sa zdá, že dohnal svoju majstrovskosť do krajnej medze, na hranice ad absurdum a hovoríte si, s čím príde ďalej, čo môže nasledovať (pretože to som si hovoril po Kill Billovi - a prišiel Deathproof! a po ňom som si to hovoril tiež - a prišlo TOTO!) a on príde s niečim, čo prekonáva očakávania, aj keď v podstate nikto nevedel, čo má čakať, tak AKO to tento drzý a trochu samoľúby samozvaný borič filmového gýču robí? Neviem, no jedno viem, aj teraz si hovorím po tretí krát to isté - s čím môže prísť tentokrát, no nakoľko neverím na náhody a toto už naozaj nemôže byť náhoda, viem, že to bude ďalší masterpiece a mňa len mrzí, že na neho musím už odteraz aspoň dobré 2 roky čakať . . . no čo, asi si pôjdem ešte raz pozrieť týchto rozkošných bastardov. ()
Pancharty je zábavné sledovat, protože se ani na chvíli netváří jako film, jehož děj je myšlený vážně nebo se mohl stát. Kdyby na území okupované Francie operovalo Pittovo komando, dopadlo by to podobně jako se Silver A a Lidicemi. Příběh je přestřelený, vizuální stránka vynikající (Quentinovy krvavé hrátky se líbí vždycky) a herci hrají do posledního dechu (ano, včetně Eliho Rotha). Nový Tarantino se hodně liší od amerického mainstreamu, už jen tím, že se tu bez mrknutí oka zabíjejí velmi sympatické postavy včetně žen. A to nemluvím o tom, že dvě třetiny filmu se tu mluví francouzsky nebo německy. Ač se to nezdá, tak vše výše napsané myslím v pozitivním slova smyslu. Dost věcí bych vytkla (nedostatek nadsázky, neschopnost vytvořit citové pouto k postavám, válka coby komiksová řežba atd.), ale u tarantinovek je důležitá míra pobavení (ta je zde velmi, velmi vysoká), ne logika. 80 % ()
Tarantino (takmer) geniálny námet a scenár rozplyzáva v nekonečných postmodernistických dialógoch o ničom, so všemožnými popkultúrnymi odkazmi, odkazmi na staré hollywoodske filmy a kadečo možné. Čiže nič nového pod slnkom. Ja tento prístup nechápem, pretože týmto samožerstvom zbytočne brzdí tempo filmu, ktorý by mohol trvať kľudne dve hodiny a iba by mu to prospelo. Lenže keď mu všetci hovoria, aký je v tom geniálny, tak sa zmeny nedočkám. Ten zvyšok je síce parádny, ale keďže mám na samozvaných géniov vyššie nároky, dostane to za tri. ()
Túto Quentinovu pochutinku som sledoval a tešil sa na ňu približne od roku 2005, kedy som čítal rozhovor s Michaelom Madsenom, vtedajším návštevníkom karlovarského filmového festivalu, v ktorom predostrel niekoľko informácii z chystaného projektu. V chystanom filme sa počítalo s Madsenom a Timom Rothom do hlavných úloh a taktiež sa pošuškávalo o obsadení Eddieho Murphyho a Adama Sandlera. Ubehlo pár rokov a Bastardi okupujú filmové plátna, no s úplne odlišnou hereckou zostavou a na mňa vplývajú značne rozpačito. Prvá kapitola rozžhavila moje očakávania na maximum, dlhá dialógová sekvencia zakončená explozívnou akciou je Tarantino v najlepšej forme. No s príchodom ďalších častí diela sa z filmu stáva, síce formálne zaujímavý, no predsa len pomerne nejednoznačný a zdĺhavý výtvor plný groteskného humoru. Tarantino tentoraz lepšie zvláda akciu, jej príchod na scénu je vždy nečakaný a krásne chladnokrvný, než dialógy a pri hereckom obsadení viac zaujmú nemeckí záporáci – skvostný Waltz, August Diehl, Sylvester Groth či francúzska kvetina Mélanie Laurent, než samotní Bastardi, ktorých vyskytovanie vo filme by sa rozhodne nedalo označiť za výrazné či robustné. QT je späť, pre niekoho vo veľkom štýle, mňa jeho výlet do čias druhej svetovej zabavil, no ani zďaleka nie tak, ako jeho staršie kúsky, každopádne, ak sa mu podarí zrealizovať čistokrvný western, ktorý sa spomína, určite si ho nenechám ujsť a dúfam, že pre notoricky známe hviezdy Pittovho kalibru sa v ňom už miesto neujde. ()
Většina Tarantinových filmů se mi líbí. Tohle byl asi nejlepší z nich. Dialogově propracované scénky střídaly ty brutální. Scénka na začátku filmu je prostě úžasná a neméně skvělá je scénka v hospodě, jinak si film drží svůj standart. Myslím si, že na velitele panchartů by se našel někdo vhodnější než Brad Pitt, ale nijak extrémně mi nevadil. Kdo se mi ale líbil velmi byl Christoph Waltz, do té doby pro mě absolutně neznámý. Skvěle se vžil do role nacistického plukovníka Hanse Landy. Tahle postava měla kolosální charakter. Ve filmu se střídají světlé momenty s tmavšími. Nicméně celé to na mě působilo více než skvěle. Já se prvotřídně bavil, a to je známka skvělého filmu. Tarantinův vyprávěčský styl obdivuji. * * * * * ()
Quentin konečně po patnácti letech opět natočil film, který mě dokázal naprosto unést. Příliš často se nestává, aby samotný zážitek z filmu předčil očekávání. Tentokrát se to pořadilo. Jen mě bohužel štvala většina lidí v kině, která (po šíleném traileru jistě oprávněně) očekávala krvavou akčí řež z druhé světové války a dočkala se jen "nudné" konverzačky v klasickém Tarantinově stylu, takže jsem musel téměř neustále ze všech stran poslouchat, jaká to je nuda, a ať už to skončí. Mně se však tento film nesmazatelně zapíše do paměti (btw. - všimli jste si té hudební vsuvky z Kill Billa?) ()
Dobrá, na druhý pokus se mi Hanebný pancharti líbili. Ne bez výhrad (Šošana mi přišla stejně nudná jako poprvé, Aldův akcent mi přišel stejně stupidní jako poprvé), ale líbili. Celé to táhne Landa, scén bez něj, které by za něco stály, moc není (vybavuje se mi jen sklepní masakr, tam to místo něj zase táhne August Diehl s Diane Kruger)... 80% ()
Konečně patřím mezi pohlcence tohohle skvostnýho díla a nemůžu hodnotit prostě jinak, než plnym počtem. Celej film je složenej asi tak z pěti půlhodinovejch dialogů, přičemž každej z nich skončí nevídanym způsobem. A i přes tu řádnou ukecanost je to film nadmíru zábavnej. Tarantino je prostě magor! Jenom bych tomu přidal alespoň ještě jednu hodinu, víc bych zapojil parchanty a naplno zúročil jejich tak trochu nevyužitej potenciál. Jinak zkrátka absolutní pecka, která vás sejme už jenom těmi dialogy. ()
Na tomhle filmu se Quentin Tarantino opravdu vyřádil. Totálně překroucená 2. světová, proč ne? U některých scén jsem opravdu brečel smíchy. Christpher Waltz hraje záporáka naprosto bravurně a je vidět, jak si to užívá. Přechody mezi jazyky jsou famózní. Dost těžko nadabovatelný film, aniž by ztratil šmrnc. Třeba scéna v hospodě mi přišla trochu nelogická, ale co už. Každopádně závěrečná scéna v kině byla dokonalá. Brad Pitt hraje svou roli Alda Raiena opravdu skvěle. Všimli jste si tam Mika Mayerse? :D "Každý z vás mi dlužíte 100 náckovských skalpů." ()
TOP 10: Hanebný pancharti aneb smrt Hitlera po Tarantinovsku! Bravůrní jízda jak se patří již od útlého počátku. Nelze ani slovy vyjádřit jak moc jsem tento zářez do světové kinematografie hltal plnými doušky. Užíval jsem si každou scénu, nervy aktivně pracovali a srdce bušilo o sto šest. Nikdy jsem si snad tak neužíval brutální (gore) scény jako u Panchartů. Tarantino je režisér s velkým "R"! ()
Tiež som jeden z tých, ktorí by prijali viac priamočiarej akcie a menej vykecávania, ale aj tak dobré. Hlavne vždy keď divák stráca pozornosť, vytiahne Kventín nejaký svoj tromf a diváka priam strhne naspäť nejakým jeho klasickým ťahom. Mám pocit, že niektoré postavy ako napr. Donny Baribal a jeho pálka, Hugo Stiglitz si vyslovene pýtajú, aby zľudoveli. Pre mňa príjemným prekvapením Chris Waltz a jeho postava slizkého plukovníka Landu. ()
Tleskám!!! ()
Q. Tarantino si ma jednu dobu získal... no a jeho štýl mi v celku sedí. Nezazlievam, tešil som sa a o sklamaní tuna písať rozhodne nebudem. Mojej drahej polovičke sa tento snímok nepáčil, doslova z neho bola rozčarovaná... svojím spôsobom ju chápem, ale nezdieľam jej názor. Musím konštatovať, že I. Basterds postavený na charizmatickom Pitt-ovi s elegantným talianským prízvukom a Ch. Waltz-ovi, ktorý snaď podal životný výkon... vidím to ako podarené prevedenie slovných "hračiek", hereckých výkonov, symboliky, odkazov, zvukovej stopy... Niečo také si môže dovoliť len Tarantino. Očakávania naplnené, avšak čo si z tohto väzme "náctiletá" mládež, ktorá sa smiechom rezala v nie zrovna vtipných scénach?! To už je na dlhú polemiku... 8/10 ( za celkové prevedenie) ()
Související novinky
Guy Ritchie chystá válečný thriller
Režisér Podfu(c)ku či Gentlemanů Guy Ritchie si zdá se vyhlídl svůj příští projekt. Britský filmař se čerstvě upsal režii snímku Ministry of Ungentlemanly Warfare pro studio Paramount. Kromě režie se… (více)
Jeremy Irons ve filmu o Mnichovské dohodě
Netflix obsadil první herce do chystané adaptace knihy Mnichov, jež není nijak spjatá se stejnojmenným filmem Stevena Spielberga z roku 2005. V novém snímku, který vychází z bestselleru spisovatele… (více)
Star Trek 4 našel režiséra
…a není jím Quentin Tarantino. Na eRkovou verzi Star Treku od režiséra Pulp Fiction nebo Hanebných panchartů si nejspíš budeme muset ještě nějakou dobu počkat, mezitím ale studio Paramount najalo… (více)
Tarantinův Hollywood ještě delší?
Okolo nového snímku Quentina Tarantina (Pulp Fiction) je po premiéře na festivalu v Cannes dost rušno. Většina recenzentů film chválí, našli se ale i tací, které neoslnil režisérův přístup k ženským… (více)
Pokud jde o samotná divácká očekávání, u Hanebných panchartů se opakuje to samé, čeho jsme byli svědky u Shyamalanovy Vesnice, která byla divákům prezentována jako další napínavý thriller/horor od mistra napětí a o to větší bylo rozčarování, když diváci konečně usedli v přítmí kinosálů a místo toho se jim dostalo něčeho jiného – nezvyklé romance. Diváci ten film pak strhali, neboť čekali něco úplně jiného…což byl ale problém propagace, nikoliv samotného autora. I u Panchartů se našli tací, kteří po akčně laděných trailerech a stylizovaných plakátech skřípali zuby, když novou „tarantinovku“ konečně uviděli, neboť se jim místo slibovaného akčního inferna z Druhé světové války dostalo pomalého a převážně konverzačního snímku. Film je tak oproti očekáváním blíž spíše Pulp Fiction a Gaunerům místo akčních snímků Kill Bill a Auta zabiják. Zatímco v Kill Bill a Auto zabiják Tarantino přímo citoval jednotlivé snímky a na jejich znalosti stavěl velkou část diváckého prožitku, v Pulp Fiction a Gaunerech se svých oblíbených vzorů dotýkal spíše na úrovni dialogů postav a kinematografii (obecněji i popkulturu – viz. úvodní dialog o Like a Virgin) začlenil do svého fiktivního světa jakožto sbírku faktů, nikoliv prvek, který by ovlivňoval samotný styl filmu. A po této cestě převážně směřují i Hanební pancharti, které by se dalo zjednodušeně označit za „pohled na válečný konflikt skrze kinematografii“. Tarantino dokazuje, že je velmi sečtělý, pokud jde o dějiny kinematografie, nejen co se týče jeho oblíbených béčkových snímků, často zmiňuje Georga Wilhelma Pabsta (např. Ulička, kde není radosti), který by se dal považovat za mezinárodního režiséra (působil ve Švýcarsku, v Německu, v Itálii a nějakou dobu i v Československu) a právě i Tarantino pojal Pancharty z hlediska stylu, odkazů i faktografie jako mezinárodní film, který je paradoxně ze všeho nejméně americký. Příběh je pevně spjat s tehdejší německou kinematografií – celá zápletka se točí okolo nového Goebellesova propagandistického snímku oslavujícího nacistického válečného hrdinu, ve dvou dialogových scénách se postavy baví o Pabstově horském snímku Der Weiße Hölle vom Piz Palü s Leni Riefenstahlovou v hlavní roli, a jeden britský důstojník na sebe prozradí, že před válkou býval filmovým kritikem a literátem, který se specializoval právě na Pabsta (toho Pabsta tam je opravdu hodně, jeho jméno figuruje i v jedné hře, kterou hrají nacisté v hospodě). Dále se někteří pancharti infiltrují mezi nacistickou smetánku v převleku za italské filmaře, což je scéna, která se doslova rochní ve specifickém italském hlasovém projevu. Itálie je zde zastoupena i prostřednictvím hudebního doprovodu z pera samotného Ennia Morriconeho – jedná se klasicky o skladby převzaté z jiných filmů, mezi nimiž samozřejmě nechybějí italské spaghetti westerny. Kromě toho, že je ve filmu ukázána utlačovaná Francie, které z hlediska kulturního za Druhé světové války opravdu trpěla, vizuál mi v nespočtu scén připomínal francouzský realismus. Do filmu je začleněno i jakési instruktážní video o hořlavosti nitrátového filmu (pokud znáte vlastnosti filmového materiálu, může vám jeden ze záběrů na množství filmových cívek připadat opravdu hrozivý), kamera až fetišisticky zabírá manipulaci s promítačkou a celé finále se odehrává v kině. Samozřejmě nesmí chybět ani Tarantinovo oblíbené přejímání jmen od různých filmových postav a osobností – v tomto případě jde především o samotné filmové postavy jelikož je celý film více ukotven v realitě, než ve filmových fikčních světech, jak tomu bylo například v již zmíněném Kill Bill. O těchto jménech bylo napsáno již dost, jako vlastní postřeh bych jen rád doplnil odkaz na Yvette Mimieux ve falešném jméně hlavní postavy Shosanny, což je stejně jako samotná postava pohledná blondýnka, která hrála například ve Stroji času z 60. let…a všichni moc dobře víme, jakou má pan režisér slabost pro atraktivní blondýnky. Hanebný pancharti ale neskrývají své kvality jen v tom, jak pracují s dějinami kinematografie. Tarantino je převážně skvělý scénárista, který dokáže vytvořit vypilované a košaté dialogy a v tomto filmu jsou dialogy zatraceně vybroušené, velmi košaté a takřka všudypřítomné. Většina napětí je budována právě prostřednictvím těchto dlouhých dialogů, čehož je důkazem hlavně celá úvodní kapitola, která je spolu se scénou z hospody a úplným finále jedním z vrcholů celého filmu. Dialogy mohou být sice napsány sebelépe, vždy je ale může potopit nepřesvědčivý herecký přednes. Díky bohu za Tarantinův proslulý čuch na herce, díky němuž si můžeme vychutnat jednoho z nejlepších záporáků v podání Christophera Waltze (právem oceněn v Cannes), okouzlující a talentovanou Melánii Laureát, otravného Daniela Brühla, zábavnou karikaturu akčního hrdiny Brada Pitta (se zábavným přízvukem a neskutečnou podobou s Marlonem Brandem v převleku za „Taliána“), Tila Schweigera jako chladnokrevného zabijáka (zasloužil by si samostatný film), překvapivě dobrou Diane Kruger, démonickou figurku Hitlera Martina Wuttkeho, netypického Mike Myerse a i ten proklínaný Eli Roth hraje celkem obstojně a je to celkem sympaťák, pokud netočí ty svoje shity. Docela nálož i bez původně plánovaného Schwarzeneggera, Willise a Stalloneho, nemyslíte? Film je lahůdkou i vizuálně, každá scéna je snímána pevnou rukou a Tarantino dokazuje, že je jeho režijní vedení film od filmu vypilovanější a filmovou řeč ovládá vskutku precizně, což naplno vyzní v těch málo akčních scénách, které se v Panchartech vyskytují. Akce je opravdu málo, ale jakmile na ni dojde, zarazí vám dech a vy vydechnete až s posledním cákancem krve…což mě přivádí k brutalitě, jejíž míra je sice velká (baseballová pálka vs. hlava, skalpování, atd.), přesto je tentokrát pojata značně realističtěji a není tak stylizovaná jako v Kill Bill – místo gejzírů krve stříkajících po amputacích katanou se dočkáte spíše něčeho na způsob rozstřelené kebule chudáka Marvina přes celé zadní sklo v Pulp Fiction. Co ještě dodat? Snad jen, že film má dvě a půl hodiny, přesto mě dokázal královsky bavit po celou stopáž, utekl mi zatraceně rychle a jsem si jistý, že bych skousl ještě tak hodinu navíc, neboť se mi v tomto film milujícím (a historicky trochu více pokrouceném) světě zatraceně líbilo. Tarantino na veřejnosti sice působí jako idiot (přiznejme si to), ale filmy umí točit a hlavně psát jako málokdo a přes jeho nesporný egoismus tentokrát oslavoval spíše samotnou kinematografii než jen sám sebe a své filmové zkušenosti a natočil krásnou oslavu filmu (spolu se Scorseseho Letcem, Jacksonovým King Kongem, Spielbergovým čtvrtým Indiana Jonesem a Fischerovým Podivuhodným případem Benjamina Buttona). Pro mne jsou Hanebný Pancharti Tarantinovým nejvyspělejším a zároveň i nejlepším filmem…a ano, viděl jsem Pulp Fiction. 100% () (méně) (více)