Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Nejstarší Potok mě vždy kakal 🤷. 43%. ()
Další socialistická taškařice, jež vyniká několika poloprotirežimními hláškami, a hlavně námětem, kterým jsou: KOMPOSTY. Né že by se mi po prohnilých dobách socializmu stýskalo, ale máme ho tu zas, tentokrát s přídomkem euro, tak si je pojďme srovnat. Tak já myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že dneska si zemědělec z dotací nakoupí tuny chemickejch sraček, zatímco soudruh v těchhle dřevních dobách to ještě udělat nemohl, a tak mu nezbylo, než humus v půdě opravdu obnovovat, a to kompostováním hoven. Jako společenské téma to dnes působí ještě poněkud toporně, ale přijde čas, že se všechno zas v dobré obrátí. ()
Rodinu Potůčků řešící pro nás dneska nepředstavitelné problémy před odpadem zachránila jen svita slavných a oblíbených herců pachtící se v tomto braku. ()
Film, ktorý vzišiel z veľmi úspešného tv. seriálu. Niektoré hlášky sú tam dobré, ale celkovo ten seriál, bol asi lepší.... 50%. ()
Kdysi jsem to viděl a nezanechalo to ve mně žádné vzpomínky, útřžky, emoce ...nic. ()
...a všetci splnili plán a žili šťastne až do smrti....Že ide o agitku, by som ešte dokázal prekúsnuť, ale že to nie je vtipné, u komédie nejde. ()
Ani herecké obsazení nemůže zachránit vše a to se týká i tohodle ˇskvostuˇ socialistické komedie o problémech s kompostem. Druhý díl je mnohem podařenější a to se stává málokdy. ()
Nevím, co to mělo znamenat, nebo kdo si od toho co sliboval, ale Tři chlapi v chalupě jsou absolutně o ničem. Například s takovými Chalupáři se nedá vůbec srovnávat. ()
Budovatelský marast je příliš silný na to, abych hodnotil výše. ()
Když se na to díváte pozorně nemohlo vám uniknout že je tam několikeré narážení a dokonce i zesměšňování tehdejšího režimu.. Ano, máte pravdu že je to budovatelský film kde hlavní zápletkou je soutěž v hromadění kompostu ale dnes právě tenhle fakt přidává filmu na vtipnosti.. A ani těm hercům nevěřím že to hrajou s vážnou tváří já tam z toho zkrátka cítím ten povznes a zachycení absurdity tehdejší doby.... Třeba mě za to i zlinčujte... ()
Bez Lipského by to šlo do kopru, ale chápu, že je to legenda. Z dnešního pohledu dosti zastaralé a mdlé. ()
V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. ()
V záplavě kvalitních filmů, které se postupem času začaly šmahem vytrácet, až je v podstatě během devadesátých let 20.století úplně vytlačil úpadkový konzum a začala vznikat díla téměř výlučně pro konzumem a vlastním EGOismem omámené psychopaty, krvežíznivé bestie, vulgární impotenty, anti-rudé d´ábly a nesoudné blbečky, jsem tenhle skvost nevědomky zcela přehlédla. Mladá generace té doby jsme také vyhledávali určitě jiné filmy než filmy typu "politická" komedie. Tohle nebyl film pro mladou generaci tehdy a už vůbec ne dnes, kdy už mají vlastně všechny generace dokonale vymyté mozky konzumem a falešnou tolerancí...Skvěle napsané, zrežírované i zahrané = aby ne: Dietl scénárista-fenomén, Mach výborný režisér, nepropadlý hnusu zvaném "nová vlna", ani USamerickému snu, herci par excellence. Lipský ve svém mladém věku v roli dědy Potůčka naprosto dokonalý, ale dech mi zcela vyrazil Skopeček svým silným a perfektním civilním herectvím, opravdu radost poslouchat i sledovat. Komedie poukazuje s nadsázkou a vytříbeným vkusem i vtipem na nešvary v socialistickém družstevnictví. Nešvary, které se dají řešit, a to lidsky, rozumně i s úsměvem. Agitka? Žádnou nevidím, ale anti-rudí belzebubové vidí agitku i v tom, když marxista/komunista spláchne hajzl! ()
Za tu odvahu, co říkal Skopeček těm pohlavářům, fakt se divím, že to v tu dobu mohlo projít.... ()
Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality. Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva... ()
Podprůměrný film i když jsem hodně tolerantní, je spousta jiných pamětníkových dílek, na které se v neděli odpoledne podívat. ()
Komunistickej kompost nevalné úrovně. Nedoporučuji ()
Teprve druhá Dietlova seriálová práce, která od počátku nemusela být špatně vymyšlena. Tři generace v jedné chalupě jistě mohly zažívat různorodé komické příhody plynoucí nejen z rozdílných povah, ale také věku. V osmnácti dílech by se jistě našlo víc než pouze tento film, který je z velké části postaven na obhajobě socialistické poctivé práce v zemědělství a ZD. Je to škoda. Hlavní zápletka je totiž právě tato a dokonce i milostné peripetie nejmladšího člena Potůčků jsou svázány s místní politikou. Na druhé straně byl nejhumornější děda, který ve snaze pomoci zamotal co mohl. Ostatně komedie je dobře obsazená a těžko vyčítat autorům, že v 63. roce byli poplatní době. Tím ale neříkám, že bych se na film podíval znovu. ()
Trochu méně agitace a mohlo být víc legrace. Proto dávám nižší hodnocení, ale i tak to stojí za ten čas, který u filmu divák stráví. Ti tři jsou prostě skvělí, mimo toho nejmladšího, ten mi tam moc nesedí. Lze mrknout i vícekrát. ()
Nikdy jsem nemusel tak zásadním způsobem přehodnotit názor na film. Chybou bylo, že jsem ho nikdy neviděl v celku a tak se mi stalo, že v krotké komunální prorežimní agitce mi unikla jedna jediná scéna, která mi stojí za to, abych zcela změnil hodnocení. Jaroslav Dietl totiž do filmu, který zdánlivě nevybočuje z dobové produkce vložil dědovi Potůčkovi do role naprosto geniální a pro mě dost šokující "řeč", která je zcela jednoznačnou ukázkou toho, jak komunisté vládli a vlastně se vztahuje i na většinu dnešních, zejména pak levicových politiků: Když totiž vysvětluje svému synovi v podání Jana Skopečka, jak se má jako předseda chovat, jak má vystupovat a na co si dát pozor, vystihuje v několika málo větách přesně to, proč a jak se podobné režimy dostávající k moci, či spíše jak se dostávají a udržují u moci lidé, kteří z nich nejvíc tyjí....Tři přání jsou možná zábavnější jako celek, ale tady je to zcela jednoznačně řečeno, i když se k tomu musíte protrpět...takže jsem rád, že jsem to konečně postřehl a při druhém shlédnutí už konečně mohl i patřičně ocenit. A za to ty čtyři hvězdičky. Velké pravdy se totiž nevykřikují po náměstích, nepíšou na plakáty ani nebývají první informací ve zprávách. Bývají zpravidla zasunuty v prachu a na dně a o to víc překvapí jejich objevení.....a komu se zdají čtyři hvězdy za minutovou řeč Lubomíra Lipského přehnaně mnoho, tak ať si třeba spočítá, kolik hvězdiček dostalo Havlovo odcházení, ve kterém není vůbec, ale vůbec nic..... ()