Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Glenn Holland je muzikant tělem i duší. Hrál v různých orchestrech a jeho snem je skládat hudbu. Musí ale také vydělávat na živobytí, protože ani jeho manželka Iris, fotografka, nevydělává příliš mnoho. A tak se jednoho rána probudí do dne, kdy musí nastoupit na Kennedyho střední školu jako učitel hudby. Hned první setkání se zástupcem ředitelky Genem Woltersem není příliš šťastné: upjatý Wolters k němu pojme averzi, která se nezmění ani za dlouhých třicet let, které Glenn ve škole stráví… Nejprve jsou žáci nepozorní, jeho výklad je očividně nezajímá, někteří pospávají, jiní koukají do prázdna a očividně se nudí. Glenn přesto dělá, co může, dokonce začne dávat jedné žákyni hrající na klarinet soukromé lekce. Dívenka má dojem, že nikdy nic nedokáže, a Glenn se ji snaží přesvědčit, aby nepolevovala, a ukáže jí, jak je hudbu třeba především procítit srdcem. Pomalu ale jistě se mu začíná dařit a jeho mnohdy nekonformní přístup k výuce, který Wolters neustále kritizuje a jemuž není zpočátku příliš nakloněna ani ředitelka školy Helen Jacobsová, začíná přinášet ovoce. Navíc mu Iris oznámí, že je těhotná. Kvůli penězům vyučuje Glenn o letních prázdninách v autoškole. Když se mu narodí syn, hned si představuje, jak ho zasvětí do světa hudby. Na škole vznikne pochodující kapela a učitel tělocviku Bill Meister mu slíbí, že studenty naučí řádně pochodovat, když do orchestru přijme v učení nepříliš úspěšného Louise Russe, který je ale vynikající zápasník. Musel ho z týmu vyloučit právě pro špatný prospěch. Když se Russ stane členem orchestru, bude se moci vrátit. Glenn skutečně po dlouhé námaze naučí Louise hrát na buben a pochodující kapela slaví při jarní slavnosti velký úspěch. Pak se ale Glenn dozví zdrcující zprávu: jeho malý syn trpí devadesátiprocentní ztrátou sluchu. Lékař radí, aby ho nenechávali znakovat, později se prý ve speciální škole naučí využívat zbytku sluchu. To se ale neosvědčí: milující Iris se marně snaží s chlapcem navázat kontakt, a nakonec prosadí, že se syn začne učit znakovat, stejně jako oba rodiče. Čas plyne, je válka ve Vietnamu, kde umírá i Louis, kterého si Glenn velice oblíbil. Ředitelka Jacobsová, která si v průběhu let Glenna zamilovala, odchází do důchodu a na její místo nastupuje nevraživý Wolters. V roce 1980 chystá škola Gershwinovský večer a hledá nadanou zpěvačku. Najde ji v osobě půvabné Roweny Morganové, která všechny okouzlí svým krásným hlasem. Glenn s ní intenzivně pracuje a brzy se mezi nimi vytvoří křehké pouto, které nemá daleko k lásce... (TV Prima)

(více)

Recenze (74)

markotter 

všechny recenze uživatele

Přeslazená patetická americká slátanina, kde nebyl jedinej krizovej moment, všechno klouzalo po povrchu a všichni (až na pár vzácnejch vyjímek) se chovali, jak v nějaký červený knihovně. a korunu tomu nasadil naprosto neskutečnej, dlouho neviděnej happyend. Hvězdy dávám jen proto, že Richard Dreyfuss opravdu hrál dobře a jedině on mě udržel u filmu až do konce. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Sice je to především zásluha skvělého Richarda Dreyfusse, ale i tak je Opus Pana Hollanda nejlepším filmem Stephena Hereka. Navzdory silně nadprůměrné stopáži není ani na chvilku nudný, což je u životní story jednoho středoškolského učitele hudby docela výkon:) Ale nebojte se, nebudu si z tohohle jemného filmu dělat legraci, na to ho mám moc rád...což se sice s tou legrací nevylučuje, ale...;) A abych nezapomněl, původní hudba zde přítomná dílem Michaela Kamena jest a památce jeho každým svým taktem čest dělá. 80% ()

Reklama

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. ()

Anthony 

všechny recenze uživatele

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). ()

Madison 

všechny recenze uživatele

Nadherne filmove dielo obohatene emocionalnymi perlickami v podobe realneho zivota isteho hudobneho skladatela. Tym sentimentalnym pripodobnenim myslim aj hlucheho syna hlavnej postavy, ktoreho jednoducho nejde nemilovat: ,,You are beautiful, beautiful, beautiful boy,' taktiez rodinny zivot, ktory zostal vdaka povinnostiam kdesi v uzadi, nasiaknuty prachom, jemny prisun historickych udalosti, ktore v danom obdobi otriasli svetom, povznasajuca hudba pana skladatela (je mozne stvorit taku uzasnu symfoniu?) ci neskusena dievcina - s kralovskym spevom poblaznena do muza, ktory by jej mohol byt otcom - rozhodnuta nenechat si posliapat svoje sny, ale ohurit svet svojim talentom. Toto vsetko robi z filmu nezabudnutelny filmovy zazitok, co ma vsak ohuruje, je neadekvatne hodnotenie tunajsich uzivatelov, ktory tuto snimku nemilosrdne splachli do zachoda. Ak dokaze drviva vacsina ospevovat Forresta Gumpa - melancholicke dielo s priblblym ksichtikom miluckeho chlapca, ktory cely svet vzkriesi svojim dobrym srdieckom - preco ma na vlas rovnaky Opus pana Hollanda hodnotenie ponizene na druhotriedny psychac od rezisera amatera? Forrest Gump aj Pan Holland su pateticke filmy o nadludskych osobnostiach, Holland aj napriek svojej dlzke vobec nenudi, napriek americkemu pojatiu cukroveho rodinkarskeho zivota, je putavy a udrzi si vasu pozornost. Zda sa mi uplne zbytocne podcenovat tento film kvoli sentimentu, ked nikomu nevadi, ze Forrest Gump ,,maratonoval' cez celu Ameriku a ta mu ozlomkrky tlieskala k dobremu vykonu. Pri doslova trapnom zhodnoteni pana Hollanda, je mi jasne, ze na hodnotenia tunajsich ludi, ktori presentimentalizovani panom Gumpom odrazu neznasaju sentimentalneho Hollanda, sa uz vonkoncom nemozem spoliehat. The End. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (9)

  • Závěrečný "An American Symphony" je vyjádřením obdivu k písni "A Day in The Life" skupiny Beatles. (Terva)
  • V scéne s pochodovou kapelou z obdobia 60.rokov môžeme vidieť bubon značky Yamaha. Bubny tejto značky sa však v Spojených štátoch amerických objavili až v 80. rokoch. (GTS_PUNK)
  • V jednom zo záberov na hrajúcu platňu na nej vidieť odraz kamery. (GTS_PUNK)

Reklama

Reklama