Bournův mýtus

Agent Jason Bourne podruhé v akci a podruhé na výtečnou. Tvůrcům se podařilo zachovat stálou akci a napětí. Možná by však filmu neuškodila větší délka, protože u takového filmu je 1:42 poměrně málo, kdyby byl o hodinu delší, jistě by se nic nestalo. Ale i tak perfektní akce a už se těším na třetí díl. (08.05.2009)

// Bohužel jsem nikdy nebyl velkým fanouškem Paula Greengrasse. Zběsilé akční scény sice umí, snad jako jediný na světě v nich umí prodat jednotlivé záběry tak, aby se v nich člověk tolik neztrácel, pořád to ale nezakrývá fakt, že tenhle styl mi nikdy příliš neseděl a nebýt ještě stále silného scénáře, který obzvlášť v úvodu filmu parádně staví na tom, co jsme v prvním díle opustili, aniž by něco z toho mazal nebo popíral, už bych se fakt tolik neradoval. Přidejte skvělého Karla Urbana a zajímavé prostředí a máte pořád skvělý akční thriller, k němuž se s radostí můžete rok co rok vracet. Proč ne - The Bourne Supremacy 80%. (30.11.2015)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

Bournův mýtus je film, který již víc než jednu dekádu natolik miluji a natolik jsem toužil jeho dynamice definitivně přijít na kloub, že i po stu a jednom zhlédnutí jsem se pustil do několikaměsíční práce na jeho analýze okénko po okénku a záběr po záběru. Výsledkem je studie Bournův mýtus: akční film pohybu, v níž je rozbor samotného snímku zarámováný do výkladu o proměnách (moderního) akčního filmu (s. 51-55, 87-91). Kromě vysvětlení rozmanitého množství filmařských taktik tohoto působivého díla v článku najdete i pasáž o výstavbě slavné automobilové honičky v Moskvě (s. 81-84). ___ (Jo a strašně moc se těším na letošní pokračování. ;)) (16.01.2016)

Pulzující tempo je od prvních vteřin neuvěřitelné a gradace je zcela výjimečná. K tomu solidní děj, kde nejde o nic velkého "pouze" o osobní vendettu. Vyšperkované sympatickými detaily, které ve si velké většině lze plně vychutnat až při opakovaných projekcích (plakát ohledně demonstrace a následné využití této informace, špatný seskok a kulhání či že Jason krom flashbacku a dvou střel v tunelu za celý film nevyužije zbraň). Nezapomenutelný, strhující a sympaticky inovativní (nad)žánrový snímek. Bourne nasadil Ethanovi a Bondovi laťku, tak vysoko, že je v rámci žánru takřka nepřekonatelná. PS po bezmála dvou dekádách: Což platí i nadále; a to se Bond i Ethan v Bourneovi nakonec nepokrytě vzhlédli. (07.10.2004)