Bob le flambeur
Bob hazardér
Bob the Gambler
Bob le flambeur
Bob le flambeur
Režie:
Jean-Pierre MelvilleScénář:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
Eddie BarclayHrají:
Roger Duchesne, Isabelle Corey, Daniel Cauchy, Guy Decomble, Howard Vernon, Simone Paris, Gérard Buhr, Claude Cerval, René Havard, Roland Charbaux (více)Obsahy(2)
Nade všechno miloval hru. Elegán Bob je legendou Montmartru. Jeho největší vášní je hazard. Při hře dokáže na všechno kolem sebe zapomenout. Toulá se po kavárnách a nočních klubech na Montmartru a kolem Pigalle, vždy pečlivě upraven. Všichni ho respektují, včetně policejního komisaře. Má chráněnce, Paola, který je synem jeho přátel. Ale Paolo je příliš mladý a lehkomyslný, než aby udržel tajemství poslední velké „rány", po níž toho Bob hazardér definitivně nechá. (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Začátek filmu mě nadchl. Paříž 50. let někdy na pomezí noci a dne; po ulicích se potácejí ospalí lidé a vše je podbarveno nostalgickým jazzem a klidným hlasem vypravěče: ,,Toto je příběh, který se vypráví po celém Montmartru..." Kdyby se tam pak už nic víc nedělo, úplně by mi k pěti hvězdičkám stačilo jen nasávat tu výsostně francouzskou atmosféru. Bohužel ale zhruba v půlce se film úplně změní a z príma melancholického bijáku o životě kuplířů, prostitutek, hazardérů a lupičů-gentlemanů se stává konvenční a docela nudná gangsterka o vyloupení trezoru (konvence a nuda obzvlášť vyniknou při srovnání s geniálním a tematicky podobným Kubrickovým Killing natočeném ve stejném roce). Tento snímek má nesporné kvality a mnoho hezkých scén, ovšem poněkud je utopí v předvídatelném a nedotaženém závěru. ()
Nakonec jsem si to v hlavě sesumíroval a musím dat dvě. Kdyby Bob nebyl od Melvillea, klidně bych tři dal, ale takhle jsem tedy velmi zklamaný. To ani nemluvím o tom, že je tento film považován za jednoho z předchůdců nové vlny. Mně se zdálo, že zde Melville teprve piluje svůj rukopis, který je zde sice znát, ale ještě to není ono. Prvky Noir zde poznáme při pohledu na stylové obleky. Z hlediska současnosti je ve filmu příjemná i atmosféra 50.let podtrhnuta jazzem. Ale jinak bych u Melvillea čekal nějaké hrátky s kamerou, odstíny, barvami a vizuálem celkově. Nic takového zde není. Boba si sice nedovedu představit v barvě, ale ani ta černobílá kamera v něm k mému překvapení moc nevynikne. Noirová atmosféra připomínající staré americké kriminálky, zde taky ještě není tak velká. Příběh postrádá Melvilleovskou hloubku, dvoj význam a složitost. Zarazila mě jeho velká předvídatelnost, prakticky jsem od určité scény už následující dění odhadl. Myslím si, že Melville nikdy nenatočil tak podprůměrný film a že už při detailním prostudování jeho filmografie na které se chystám, žádný takový nenajdu. Toto je film jemu nehodný, který mi nenabídl, to co bych si pod pojmem Noir od Melvillea představoval. Proto dávám jenom dvě. ()
Může to být, jaké chce propojení mezi americkým a evropským stylem, může to mít prvky filmu noir, ale tenhle film mě stejně nijak moc nebavil. Ten příběh mi jednoduše přišel docela nudný a chybělo mi v něm napětí. Kamera je zajímavá, čistá, ale jako celek to na mě prostě nefungovalo. Možná i to prostředí mi vadilo. ()
nemuzu si pomoct ale melvilla mam film od filmu radsi - bobl le flambeur sice asi v mnohem jeste nedosahuje kavlit pozdejsich jeho filmu, ale porad je to skvost. Na padesata leta nesmirne moderne tocena stylova (a hodne stylizovana) kriminalka se vsim co na tomhle reziserovi mam rad - charismaticti hrdinove, skvela hudba, zaliba v stylizovanem podsveti, ktere plni jazzove kluby a herny na monmartru, klobouky a dlouhe plaste a hlavne osudovost jak pribehu tak jeho postav. nelze jinak. ()
Jean Pierre Melville je mnohymi oznacovany za otca francuzskej novej vlny vo filme. Moze byt. Az na zaciatok filmu s vyslovene planym tempom, a len vatovo planymi plkmi, v strede sa to zlepsilo, i ked podla mna sa Melville stale len rezisersky hladal. Kazdopadne sympaticka spolocenska konzervacka, Daniel Cauchy /nesahejte na Prachy, Cetnik ze Saint Tropez/ bol na urovni, kulisy slusne . 68 % ()
KVIFF 47 **** ()
Pařížský flamendr. Řemesla náruživého, ne však rodu počestného, grand. Kavalíre neřesti, buď pozdraven. ()
Tahle noirová krimi nebyla nic moc. Nuda a zase jen nuda. ()
Melville si pohrál s žánrem loupežního filmu. Namísto dramatické výstavby dává důraz na prokreslení postav a zachycení atmosféry pařížského dna prodchnutého odlesky jazzu, čímž bohužel film ztrácí na zábavnosti. Jak už je u Jean-Pierra zvykem, film obsahuje několik nezapoměnutlených scén (Bobova hra v kasínu...), celek pro mě byl ale příliš nesevřený. Nicméně ony žánrové hrátky, jež nejdou bez vyzrazení konce pojmenovat, fungují skvěle. ()
Nadcasove, stylove, moderni, uzasne a jako vsechny Melvillovy filmy velmi osudove. ()
[3,5*] "Si vonku neskoro na svoj vek." "Nočná škola." Kriminálna dráma s odkazom na americký film noir, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, silne ťažiaca z neopakovateľnej atmosféry Paríža 50. rokov (atraktívne lokácie Montmartre). Hoci alkoholu neholdujem a hazard ma nijako nepriťahuje (skôr sa mi protiví), musím pripustiť, že ten nočný život má veľmi silné čaro - nočné kluby a bary pulzujúce hudbou, krásne mladé dámy, ... Významnú rolu tu hraje aj výborná hudba, spočiatku melancholická, evokujúca typicky francúzskeho ducha, postupom času dramatická, podporujúca narastajúce napätie. Veľmi dobre je prepracovaná psychológia postáv a pekne sú vykreslené i vzťahy medzi nimi, ktoré sú veľmi zaujímavo prepletené. Upútala ma postava krásnej dievčiny Anne (Isabelle Corey), ktorá ako správna femme fatale zapríčiní, že udalosti naberú rýchly spád, pre našich hrdinov nie príliš priaznivý (a akoby to nestačilo, je tu ešte jedna "fatálna žena", ktorá v tom má tiež silne namočené prsty). Ako mierny nedostatok vidím to trochu neusporiadané rozprávanie. Výborný je záver filmu s nečakaným zvratom (a vôbec mi nevadí, že je vzhľadom na dovtedajšie dianie trochu uletený). "Pani Šťastena, jeho stará milenka, ho nechala zabudnúť, kvôli čomu tam bol." ()
Príjemná vecička, pri ktorej si ma JPM získal komponovaním záberov, hudbou a ako predstavil Paríž a týpka v ňom, ktorý sa len tak fláka životom. Nočný jazdec, ktorý pred šiestou ráno nejde do postele, je v podaní Duchesneho postava, ktorá ledva-ledva utiahne celý film a cítiť to hlavne v polovici stopáže kedy sa láme film v tom o čom vlastne chce byť. Chystanie lúpeže a jeho rola v tom celom má slabo vykreslený motív a ide to s filmom pomaličky z kopca ako do kopca. Zbrklý záver to podtrhuje, na druhej strane asi každý divák čaká vrchol v podobe poriadnej akcie, no tá sa nekoná a vybaví sa to srandovnou konverzačkou, z ktorej Bob asi opäť vylezie s minimálnymi škodami. ()
V pomyslném souboji o to, kdo natočí lepší adaptaci předlohy Auguste Le Bretona, vítězí na plné čáře Jules Dassin a jeho "De rififi chez les hommes". Narozdíl od Dassinova mistrovského noiru je Melvillův flambeur jen lehce nadprůměrnou kriiminálkou. Možná jsem měl přehnaná očekávání, každopádně jsem zklamán. ()
viděno na 47. MFF KV 2012 ()
Bob z Montmartru je víc než jen gambler. Stylově čistý noir. "Pokus a úmysl přímý, to je 5 let na tvrdo. Když si vemeš dobrýho právníka, mohly by to bejt 3 roky. A kdybys měl opravdu hodně, hodně dobrýho právníka, nebude tam úmysl a budeš úplně nevinnej." - "Já si vezmu nějaký právnický eso a ještě vás budu žalovat o náhradu škody!" :DDD Otázka nejlepšího filmu noiru je tímto definitivně zodpovězena. /89%/ /thumbs up/ ()
Bob hazardér sem, Bob hazardér tam... Veľmi vlažný snímok, bez dramatizácie deja, bez tempa. Na môj vkus veľa hudobného doprovodu v pozadí skoro každej situácie až ma hlava z toho bolela. ()
Příjemná podívaná, nenudí. 65%. ()
Celkem dobrá černobílá onanie, jenže celek poněkud hovnový a o vyhuleném závěru raději nemluvit. Téměř nadprůměrný průměr, téměř. ()
Má to styl a hudbu, ale to je tak všechno. Portréty jednotlivých postav nejdou ani trochu pod povrch a navíc zpomalují tempo na neúnosně nudnou míru, filmu navíc chybí vyvrcholení. Plusem je neskutečně svůdná Isabelle Corey. Nehodlám ale dát víc jen z respektu k Melvillovi. ()