Krev zmizelého

O tomhle filmu se tvrdilo, že má být "jako Želary". Můžu všechny uklidnit - není. První polovina filmu, kde se nechutná stará Cibulková svlíká do naha a mrdáním léčí mladýho esesáka, byla ještě - dejme tomu originální. Mladej esesák mě celou dobu sral, takže když se zabil, byl jsem rád. Pak ale nácky nahradili místní hrdinové a začali Cibulkovou a její (a esesákovo) dítě šikanovat a film ztratil dech. Furt se tam děly kdejaký nepřístojnosti, ale postrádaly jakýkoliv smysl nebo směr, kterým se to celý mělo ubírat. V druhý polovině filmu, kdy Cibulková zaklepe bačkorama a nahradí jí její hnusná dcera, už to potom celý bylo nastavování horký kaše... Výsledkem filmu je to, že Cibulkový vyschlá kunda má blahodárný účinky a starej primář je chudák, kterýmu tam celou dobu Cibulkovic rodina sere na hlavu. PS: Film má dost debilní ozvučení, kdy se tam pořád mluví neúměrně potichu, takže když jsem se pohnul, zašustil penisem nebo cokoliv, tak jsem film musel vracet, protože to nebylo slyšet. (04.05.2016)

"Kdo méně žije, má na sobě taky méně viny". Hodně depresivní příběh, v němž jako by nebylo prostoru pro nějaké aspoň trošku optimistické vyústění. Doba 50 let taková zajisté byla a třeba postava komunistického důstojníka v podání I. Bareše je velmi přesná. Ale proč pro Dorli utrpení nekončí ani poté, co se ji podaří se dostat do Rakouska? Závěr odehrávající v Kongu bych si osobně odpustil. Z filmařského hlediska se mi to poměrně líbilo. Asi jediná výtka je spojena s tím, že to bylo původně točeno jako seriál. Některé rychlé střihy, které děj filmu posouvají v čase, na mě někdy působily poněkud rušivě a vyvolávaly ve mě trošku chaos. A už jenom kvůli skvělým hereckým výkonům Martina Hubi s Vilmou Cibukovou musím dát čtyři hvězdičky. (05.05.2017)

Velmi slusny depresivny film o pohnutych osudoch ludi behom II. Svetovej vojny. Scenar slape na tunajsie pomery maximalne kvalitne, rezia Milana Cieslara je taktiez na urovni, k tomu sice nepresvedcive herecke vykony, ale to mi nevadilo, lebo scenar bol trochu kvalitny. Milujem depresivne filmy .... Requiem za sen, Kladivo na carodejnice ..... 50 % (02.02.2013)

Když jsem ten film viděla naposledy, před deseti lety, byl to film o hrůzách časů, které máme dávno za sebou. O historickém dědictví, které nás provázelo po celé minulé století, až jsme se s ním dokázali rozloučit. O nemocných zrůdách, kteří v těžkých časech našli příležitost pro své patologické touhy. Strašlivá vzpomínka na dobu, která pohnula osudem rodičů, příbuzných, předků, známých… Když se na film dívám teď, v roce 2016, dívám se na film o lidech, kteří žijí mezi námi. Uplynulo sto let, ale oni se nezměnili. To, čím jsou, předávají svým dětem. Mnoho desetiletí skrývali, co si opravdu myslí. Dívám se na film s devianty, kteří žijí mezi námi a čekají na novou příležitost. Pokud se tak stane a bude jim dána – protože vše vždy ovlivnit nemůžeme – slibme si, že proti každé takové jednotlivé svini uděláme vždy všechno, co je v naší moci. Ale to je často něco úplně jiného než boj. (04.05.2016)

Rozmáchlá stopáž mi ani tak nevadila jako podprůměrné herecké výkony Václava Jiráčka. Jinak ten příběh o baltském šlechtici, kterého válka zavane do Sudet kde se zamiluje do ošetřovatelky a s níž zplodí dceru byl zajímavý a svým širokým pojetím z hlediska našich válečných filmů asi i ojedinělý. Vysoce hodnotím výkony Cibulkové, Geislerky a Huby. Tři kříže. * * * (20.05.2013)