Krev zmizelého

Vilma tu mladne aj starne pred očami, trápi sa aj žiari, a je jednoznačne najsilnejšou postavou filmu, aj keď sa od polovice filmu objavuje zriedkavo. Aj vďaka nej mám veľkú dilemu v hodnotení tohto výpravného filmu, ktorý má svoje muchy a má ich veľa. Spočiatku tragický vojnový príbeh, potom trpký príbeh povojnovej komunistickej reality a neskôr vystrieda ešte pár žánrov až po fantazijné snívanie, ktoré by sa ani do dvojhodinovej dĺžky nemali zmestiť. Aj pri tej skratkovitosti záveru na mňa film zapôsobil, na niektoré scény sa nebude dať zabudnúť, Ester vôbec nebola zlá, a tak zaokrúhlim nahor. (11.10.2019)

Krev zmizelého je doslova beznadějný film, ve kterém nenajdu -ač jsem se snažila- nějaký zárodek optimismu či naděje. Jistě, taková válka a padesátá léta nepochybně byla, ale na mě je přesto tohle dílko až moc ubrečené a fatalistické. Takže vzato kol kolem předpoklad jisté invenčnosti tu je, tedy asi takový, že člověk zlostí skřípe zuby a svírá ruku v pěst, když se na scéně objeví pochybné lidské kreatury, tzv. paraziti režimu (jimž mimochodem s přehledem vévodí Igor Bareš coby komoušská bestie). Čímž se dostávám k problému číslo dvě ... film táhnou hlavně herci - Cibulková jako smutná sudetoněmecká žena, Huba coby holokaustem poznamenaný žid, Geislerová a její zasněná dcera komunikující s mrtvým otcem, hodný komunista Ondřeje Vetchého, vychlastaný poslouha Lábus, komouši Bareš a Stašová ... Figurky, které jsou perfektně odehrané, některé černobíle jasné, jiné mlhavě nejednoznačné. Tak trochu stranou u mě stojí Václav Jiráček, který mě se svojí hezkou tváří nepřesvědčil, že do téhle herecké suity právem patří, čímž ovšem nechci zpochybňovat jeho herectví. Režije se mi zdá formálně konvenční, to znamená žádné velké experimenty, stejně tak kamera a hudba. Pravdou je, že chtě nechtě cítím v tomto projektu televizní smrad ...Přesto se jedná o film hluboce lidský, dobře natočený a výborně zahraný. Tak proč sakra ne??? (04.08.2005)

Nepřehledné jako účetnictví v podání paní inženýrky Beranové. Rychlý spád dělá z filmu frašku. Ani svižně plynoucí Přešlapy nemají takové nesmyslně rychlé tempo. Cieslar by měl vzpomenout na klišé, které by ho naučilo, že někdy je méně více. Ze seriálu film neuděláš. Každý si přeci rád dopřeje 10 žvýkaček, které si vychutná, ale nikdy si nenarve celý balíček do huby naráz...Téma druhá světová však obecně vzato, ať už jakkoli trapně zfilmováno, nikdy nemůže být hodnoceno jako nezajímavé. (06.06.2010)

Tohle bylo pro mě velké zklamání, potenciál ovšem obrovský. Milan Cieslar si ukousl příliš velké sousto. Ty dvě hodiny byly pro mě téměř utrpením. Všeho totiž moc škodí. Cieslar vypráví pomalu, tak depresivně, spoléhá na četné náhody a všude se objevujícího záporáka. Hodné hlavní postavy celou dobu trpí, po nějakém odlehčení ani nemluvě. Díkybohu za skvělé herce, kteří nezapomněli hrát a vžili se do svých postav. Na svých bedrech tíhu filmu nese skvělá Vilma Cibulková, musím zde vynachválit slizského záporáka par excellance Igora Bareše, který svým charizmatem vyloženě válí. Nesmím opomenout slušně zahrané vedlejší postavy- Martina Hubu, Ondřeje Vetchého, Jířího Lábuse či Vladimíra Dlouhého. Ve výsledku ale bohužel katastrofální nuda, kterou ze dna zvedají pouze ti herci...Nebýt nich tak nedokoukám. (12.07.2008)

Mírně na rozpacích jsem byla z tohodle filmu, když přišel do kin a tyto rozpaky bohužel ještě posílil čtyřdílný seriál ČT, jestli šlo o filmu říci, že je důraz kladen na uměleckou stránku a bohužel méňě už na samotný scénář a smysl děje, tak o seriálu to platí nepřekvapivě dvojnásob. Rozhodně je to jeden z filmů, který "hraje na city" a drsně pravdivou realitu válečných a poválečných let ukazuje věrohodně a bez příkras. Naprosto špičkové jsou herecké výkony všech představitelů hlavních rolích, ačkoliv opravdu mystrný výkon předvádí Vilma Cibulková. Za film 75% za seriál 65%, celkově 70%. (20.11.2007)