Der Lebensborn - Pramen života

Vše, co Körner napíše, je vynikající. Jsou to bez výjimky silné příběhy lidí postavených do mezních situací (ať už třeba Adelheid, Údolí včel, Hundsleder... nebo později Lebensborn či Krev zmizelého). Za tenhle naprosto vynikající scénář si zaslouží film 5 hvězdiček. Za co by naopak o nějakou tu hvězdičku mohl přijít - TV produkce (tím trpí hlavně kamera, postsynchrony nebo výpravnější scény) a režisérské zásahy do Körnerova temnéhio scénáře (viz komentáře níže, zejm. ten k happy endu). Každopádně v rámci současné české produkce je to vysoký nadprůměr - není to žádný mazlivý Hřebejk či vypočítavý Svěrák. (06.05.2007)

Mladé, zdravé a slušně vypadající dívky se sjíždějí do lesního sanatoria Isolde. Nevědí přesně, proč byly nasměrovány právě sem, ale odpověď jim rychle poskytne nacistický program Lebenborn - jejich úkolem je plodit nadlidi. Nejdříve však musí vstřebat německou disciplínu, pravidelně absolvovat lékařské vyšetření a ve správnou chvíli si nechat razantně vystříkat lůno elitními hezouny. Ne všechny dívky jsou však se svým podílem na výrobě prefabrikovaných jedinců spokojeny. (29.11.2009)

Zajímavý, leč trochu (akademicky) chladný film o historicky mírně opomíjené epizodě druhé světové války, je dobře, že Milan Cieslar sebral odvahu a našel peníze k natočení filmu o projektu nacistických lebensbornů. Výborná předloha Vladimíra Körnera a Vilma Cibulková v jedné z vedlejších rolí... (07.05.2007)

Taková blbost a získá ještě Lva za scénář. Česká dívka s nordickými rysy se dostává do "pěstovny" mladých německých fašistů, aby mohla splodit dítě dle norem. Bláhově se však zamiluje do mladého žida. Nakonec se místo s německým důstjníkem výspí s oním židem. No a jakto u podobných "uměleckých" děl bývá, je velmi nápaditý konec. (04.08.2006)

Lebensborn se týká v podstatě velmi kontroverzního tématu, rozhodně na české vody, přijde mi. Bohužel se nekoná žádné kladení otázek ohledně motivace a ospravedlnění, psychologizace nebo něco takového, co bych třeba ráda viděla. Film je natočený jako pohádka o popelce, takže co mi z něj zůstalo v hlavě nejvíc byl sametový hlas a kulaté brejličky prince na bílém koni. Ačkoliv bych si byla raději pamatovala rozporuplnou Vilmu nebo cokoliv jiného. (31.03.2010)