Šňup

Mám takovej pocit nebo se mnou někdo souhlasí, že po shlédnutí filmu mi to přišlo, jakoby samotnej režisér chtěl abych si ten úlet, ten trip užil spolu s protagonisty, kteří se s tím neserou a píchaj si do žil cokoliv je napadne? Nejspíš jo, protože režisér to natočil hodně psychadelicky a nápaditě na jednu stranu. Problém je, že mě ty scény po chvilku hrozně znechutí onen stříh a ona myšlenka nakonec vyšumí do prázdna. Naštěstí je onen film relativně krátký, takže se to dá přetrpět. Jen se mi ale ke konci panenky zužují tak závratnou rychlostí, že mám co dělat, abych po obrazovce něco nešvihnul. Nápad, abych si užil úlet s feťákem aspoň přes filmové plátno je sice zajímavý, každopádně v tomhle filmu rozhodně dost dobře fungovat podle mě nebude. Jinak ale John Leguizamo se s tim ale vůbec nesral. To co tam předvádí, to nestíhám čumět...ale co jinýho na tom hledat pozitivního netušim... (13.04.2008)

Netuším kolik jsem viděla filmů o feťácích a pokud jsem nějáký viděla hned jsem ho zapomněla jelikož se s jejich situací ani něják neztotožňuji tak proto takové snímky nevyhledávám. Na tento film jsem se podívala díky herečce Brittany Murphy - a opět ani trochu nezklamala. Líbilo se mi jak ty momenty kdy si postavy šňuply nebo píchly nějákou drogu tak se začala prolínat řada do sebe zapadajících obrazů která i přes tu soudržnost vlastně soudržná nebyla a něják podobně uvažuji já akorát k tomu nepotřebuji fet :-D. Velkou zábavou pro mě byly animace v podstatě zobrazení halucinací, které měl většinou Ross. U čeho jsem zírala byla scéna kdy se Britt svíjí u tyče a válí po zemi :-D . Perfektní byla i hudba za kterou stojí opravdové špičky. Pravda je, že to co šňupali vypadalo spíše jako cukr než sušené mléko akorát by mě zajímalo jak moc bylo asi příjemné si tyhle věci vyšňupnout :-D. (28.09.2012)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Je potřeba si uvědomit, že to točil klipovej režisér, takže i to podání (rychlý prostřihy, zvuky, změny, animace atd.) tomu odpovídá oproti jiným filmům. Ale sem se to hodí, protože se musím přiznat, že tak autentickej film o speedu jsem snad ještě neviděl. Herecký výkony jsou fakt parádní, člověku se chvilkama dělá až nevolno, když to sleduje, ale ono to tak prostě je, takže proč to neukázat pořádně a vybalit tak karty na stůl. A že to nemá nějakej souvislej příběh?! To právě vůbec nevadí, protože ty asociace a skoky z tématu na téma, odbočky a další úlety, to s tím všechno souvisí. Jenom ty kreslený animace byly zbytečný, to s peřím nemá nic moc společnýho. P.S.: Je vidět, že režisér měl tématiku nastudovanou do posledního detailu, klobouk dolů. (12.08.2017)

Tak se trochu sjedem ne! :) No nejsem si úplně jist, co tím chtěl Jonas Akerlund říci, ale to je vlastně jedno radši se sjedem ne. Překvapivě se zde objevilo několik lehce zapadlých hvězdiček hollywoodu, kteří tento snímek pozvedli na 2.5*. Nejlepší postavu měl určitě Mickey Rourke jako The Cook, o něj se celý film opírá. Sečteno podtrženo, jednou a dost, tak se radši sjedem ne... (30.09.2008)