O ztracené lásce

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

Předně oceňuju tradičnost a étos toho příběhu. Život, jaký kdysi na vsi býval, syrový a tvrdý, jen občas střípky tepla a světla. Spousta mravních poučení a rčení, tradic i nějaký ten základní katechismus. Víra, Láska, Pravda a Naděje. Hledání. Hledání sama sebe, svého místa na světě a své cesty po něm. Výborní herci, hudba, celej vizuál. Možná to byl záměr, aby ten pohádkovej svět byl (kromě postavy Lásky) v naprostém kontrastu, tedy spíše pitoreskní (pavoučice a Rafajda), než fantastický a spíše trapně pokleslý (celej ten lunapark ), než nebezpečný a strašidelný. To mámení a svádění bych viděla prostě raději pojaté jinou formou, ale je to na tvůrcích, jasně. Za mě to bylo špatný a jak čtu okolní komentáře, tak zdaleka nejsem sama. Jako celek je to ovšem dílo, jakému se ve zdejších luzích a hájích těžko něco vyrovná - tady už se točí jenom pitomé nebo napitomělé parodie na pohádky. Takže Evičko Hudekovis, příjmeně jsi mě překvapila, klidně v tom pokračuj dál! Dala bych i pět, ale za ten osmej díl fakt nemůžu, no:( (11.05.2020)

První díly se mi hodně líbily. Velká Honza už tak roztomilá nebyla, stále šlo ale o pěknou a celkem originální seriálovou "pohádku". Dokonce se mi i líbily scény ve vězení. Sabina Laurinová i ostatní princezny byly dokonalé. Zlom přišel při záchraně Pravoslava a hlavně tuším předposlední díl (matějská pouť). Kvalitu pohádky to srazilo na kolena, pohled na pobíhající kočičí ženy nebo co to bylo, které na sobě měly oblečky jak pro děvky mě zrovna nenadchl. Ba naopak. Ale musím pochválit Jiřinu Bohdalovou coby noubenku Langmajera. Nechápu jak to dokázala zahrát, ale bylo to dokonalé :-D na tu "pohádku" bych se koukla znova jen kvůli ní. (14.01.2009)

Zpočátku příjemné překvapení, které se však s přibývajícími díly postupně mění v zdegenerovanou noční můru, která už ani neví, zda má, nebo nemá letět k plameni. Malá Honza tu děsnou klaďáckost ještě ustála, starší Honza v podání Danici Jurčové už ne. Ona - pro naše scénáristy pohádek to asi bude novinkou - není sympatická perfekčnost, ale nedokonalost, která se sobě samé dokáže zasmát. Navíc pokud tato postava prochází tolika těžkými ranami a bolestmi, není normální, aby si alespoň občas neulevila nějakými těmi vulgarismy, když už je tak hodná, že na viníky ani neřve. Prostě nemůžu si pomoci, ale tato pohádka je pro mě alarmním příkladem nezpracované touhy po dokonalosti, která se očkuje už i dětem, což je dle mě hnus. (17.08.2012)

Nevím proč, ale tento seriál s Danicou Jurčovou v hlavní roli "hloupé" Honzičky mám hrozně ráda.Líbí se mi staré pohádky a tak to mě samou celkem děsí,protože tahle novodobá pohádka vůbec nemá nic společného s těmi starými.Honza dostala do vínku nejen bystrost ale i pracovitost.Celé dětství vyrůstala (v očích okolí) jako kluk-tudíž je to později žena,která zastane práci i za chlapa.Bohužel tu její moudrost a šikovné ruce trochu vyvažuje neštěstí,které se na ni sype v podobě závistivých a zlých lidí,kteří jsou všude kolem nás a také proto,že aby byla šťastná musí prožít velkou spoustu životních zkoušek.Nejen Danica ale i perfektní Lucie Bílá jako pavoučnice sklepnice nebo Jiřina Bohdalová,Jiří Langmajer apod....Perfektní fantasy seriál,který nikdy nepřepínám,když běží v televizi :-). (24.07.2012)