Román pro ženy

Nikterak úchvatně zkopírovaná schémata z amerických a britských romantických kousků, vizualizace západního střihu šéfovaná znovu zručným Filipem Renčem a... těžká snobárna devastovaná Vieweghovým scénářem. "Podlě mě je intelektuální snob a hulvát" - přesně tenhle výrok hlavní hrdinky na Viewegha pasuje (samo sebou až na ten přívlastek intelektuální), protože Viewegh si donekonečna ujíždí na tom, aby "dobrý muž" popíjel víno ve vaně a zakusoval olivy a jeho Laura byla vždy sexy oblečená, chodila do naleštěných klubů, a když se jí náhodou její partner zatoulá s jinou ženou, má mu odpustit (a znovu jej milovat) kvůli zájezdu za sedmdesát tisíc. Tak tomu říkám přímo esence povrchnosti, která je ostatně hmatatelná jak zmediálního obrazu vystupování obou autorů (playboy Renč a bezmála kýčař Viewegh), tak i třeba ze Saudkova plakátu, který přesně vystihuje hlavní hrdinku. Nemusím být oduševnělá a sympatická, hlavně když vypadám dobře na stylizovaném portrétu. Takže, vážení, osobně zůstanu dál věrný "Curtisovským", ba i zámořským originálům, jež Viewegh tak bezobsažně kopíruje , a nic na tom nezmění ani slušné herecké výkony ústředního tria, Renčova režie, sexy Zuzana Kanócz ani pár úsměvných průpovídek. Snobské defilé nepřirozených figurek, v němž hapruje elementární logika (kadeřnice s neupravenými vlasy, "ultramrdatelná" Kanócz snažící se přesvědčit, že je osmnáctiletá panna, anebo její Laura pijící na žal dávno před tím, než jí Oliver zmizí s jinou atd.) a obyčejná lidská soudnost (vzhledem k tomu, že Lauře věta o billboardu přijde "sofistikovaná", asi jí nebude zrovna zdobit důvtip... co na tom, když má trendy hadříky), mě prostě dostat nemůže. A k tomu hulvátství - nejsem prudérní, nešokuje mě znásilnění stromem, nekončící pohlavní styk v 9 songs a ani nepovažuju lubrikační gel za dílo ďáblovo (ano, někdy se hodí :-), ale nesmyslně na jeho "implantaci" mezi Zuzančiny nožky postavit celou jednu scénu, to mi v rámci žánru romantické komedie přijde skutečně (hoodně moc) vulgární... a hlavně nesmyslné a hloupé, asi jako kdyby Paul Bettany ve Wimbledonu začal na loži Kirsten Dunst vesele masturbovat :-) P.S.: Sex ve městě žeru, ale tam jsou ty holky prostě trochu jiné než "dámy z paneláků", které si na něco nejdřív hrají, aby se nakonec klasicky zmazaly vodkou v naší betonové džungli... (21.11.2005)

Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% Zajímavé komentáře: Isherwood, Oskar, Brouk, EdaS, novoten, anais, Jakubisko, Kapybara, LarryW, Bilky (13.11.2006)

Ovdovělá Jana marně hledá svého vysněného cizince a upřímně nesnáší typické Čechy. Když se její dcera Laura zamiluje do Olivera, netuší, že je to ten buran, se kterým se před dvaceti lety rozešla. V tomto filmu je snad úplně všechno špatně. Nepříliš přesvědčivě jsou zahrané i některé hlavní postavy a film mě neoslovil. Celkově slabomyslná slátanina a neodvažuji se tvrdit, pro koho je určena. Mně tedy určitě ne. Pokud tedy takhle vyznívá knižní předloha Michala Viewegha, kterou jsem nečetl, je třeba na místě zvážit změnu autorovy profese. 20% (10.10.2010)

Renč dokazuje, že je schopný řemeslník a ten správný člověk za kamerou (svižná režie, fajn kamera a soundtrack), ale ve spojitosti s Vieweghovým scenářem mě napadá slovo ´karikatura´. Předně karikatura humoru jako takového. Tváří se to jako vtipný a trefný piedestal ženy a jakési popraviště muže (kde muži jsou redukováni na jakousi "domácí potřebu", na jedince, kterým při přežírání nechutně odpadávají drobky z pusy, dobrácké mouly, povrchní omezence s úzkým obzorem, karikaturu mužství, či děvkaře, "které je třeba vykastrovat"), ale v konečném výsledku to rafinovaně poníží oba. Z pojetí mezilidských vztahů je člověku až smutno. Glorifikuje se tu slepice, která "....se vztekala, když o ní nikdo nestál a přitom když o ní někdo stál, tak hned koukala, kde by roztáhla jinde." (citát mé přítelkyně). Zlatej Pažout. Nepopírám, že některým ženám tahle sonda do povrchního "Cosmopolitan Universa" nesmírně sedne, pro mě to byla ale hodina a půl utrpení. PS: Něrgešová je STRAŠNÁ herečka!!! (09.08.2006)

V současných romantických komediích (máme rok 2024, takže beru nějakou tu dekádu zpět) humor prakticky neexistuje, urputně se v nich shání chlap, třecí plochy jsou jalové, charakteristika postav nijaká, základní logika děje chybí a vše tak nějak vychází z toho, že tvůrci přeci chtějí divákům dopřát odpočinek od jejich všedních starostí. O to víc ocením milostné příhody a nehody mladé redaktorky dámského časopisu, která má výstřední matku milující letiště a cizince, a taky chlapce, který tajně spoří na byt s liškou. Jenže pak se na scéně objeví omšelý sukničkář Pažout a solidně zamíchá kartami. Výsledek nic zásadního nesdělí, nic nového nezanalyzuje. Prostě je svižný, vtipný, dojímající a žánrově přesně takový, jak divák očekává. Samozřejmě je i lacině atraktivní a místy šarmantně umělý (v dialozích i situacích), navrch pár jeho vedlejších postav míří spíš ke karikatuře. Ale co je důležité: má uvolněného Marka Vašuta, půvabnou a zatraceně přirozenou Zuzanu Kanócz a především šarmantní Simonu Stašovou, která prozáří všechny své scény. Solidní opisování zahraničních schémat, skvělá hudba, nadhled. Za ty čtyři hvězdy se vůbec nestydím. (20.04.2024)