Román pro ženy

Byli jsme na tomto filmu se školou v kině, který slouží jako atomový kryt. Jak působivé. Nejradši bych na tvůrce takových kravin něco shodil, v klidu se na ten film v tom krytu podíval, a pak vyšel ven abych zjistil, jestli to mělo nějaký účinek. Michal Viewegh je možná momentálně nejúspěšnějším českým autorem, ale jeho příběhy jsou v rámci filmového zpracování v současné době vysoký podprůměr. Tak nějak je to s Románem pro ženy. Platím, abych přispěl na podporu české kinematografie. Jestli budou točit filmy, podobného typu, začnu stagnovat a věřím, že nebudu sám, nebo spíš doufám v to. Příběh o ničem, humor nijaký a celý film zachraňuje Miroslav Donutil, který se ve filmu nakonec objeví snad jenom dvakrát, třikrát na pár vteřin. Ani mě to moc netrápí. Dalo se to čekat. Do čeho se opře svým sponzoringem Nova, většinou stojí za to. --- Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně. - Polib si prdel, Huberte! (21.11.2007)

Když Radyo píše o Sexu Ve Městě, má absolutní pravdu. Vypravěčský způsob, stylovost, jakési zkreslení obrazu životní úrovně, "ženský pohled", to všechno tady najdete. Během prvních dvaceti minut jsem byl za to, aby se mezi žánry přihodila SCI-FI, neboť zde pracujeme s muži a ženami, kteří nemají s realitou mnoho společného (aspoň doufám). Navíc jsem se zasmál dvakrát - poprvé americké hymně na balkóně starého bohnického činžáku a podruhé zvučnému "Ahój." v kabině výtahu. Naštěstí od téhle chvíle - vstupu Marka Vašuta na scénu - se vše v dobré obrátí. Dojde k skvělé masáži humornými scénami, scénami hlubšími (u kterých si bude každé pohlaví myslet to svoje), neváhal bych říct "jako ze života" a bohužel také scénami trapnými - v podstatě každý prostřih na dementní trio kadeřnic, které nemají na práci nic lepšího než přehrávat a pitvořit se, k čemuž nádavkem dostaneme tragédku Laďku Něrgešovou, které bych tu neschopnost ale klidně věřil;) Román Pro Ženy je místy popkulturně povrchní až to bolí - nejvíc ve chvíli pro postavu Miroslava Donutila nejtěžší. Na druhou stranu má u mě plus za výsměch ženským časákům v podobě Vyrovnané Ženy a za scény, u kterých jsem měl sto chutí říct "děláš si to sama, krávo" a to krapet přeslazené cosi na závěr, co přišlo po nich a co se mi paradoxně líbilo i přes ten vysoký obsah sacharidů. Přes několik mnou nepochopených režijních záměrů (typu detailní záběr na zdrcenou slzící kadeřnici) s rozporuplnými pocity končím tenhle komentář s myšlenkou plnou naděje, že mladé rebelky nebudou mít nové oblíbené slovo, znějící "sofistikovaný". 60% (08.06.2006)

Knihu jsem nečetl, ale jestli je stejným způsobem slátaná a v důsledku beztak prázdná, a když už se v ní něco najde, je to nudné, nikdy ji ani číst nebudu. Film stačil... Během cest v autobuse jsem ho ´viděl´ nespočetněkrát. ´Viděl´ proto, protože od druhé projekce Románu pro ženy tento čas znamenal stominutový spánek. (30.04.2008)

Načančaný ale hloupý film s hrdinkami, které nejsou sympatické a které mě zhruba v půlce přestaly zajímat. Viewegha jsem čítával, ale kvalita jeho prací jde nezadržitelně dolů. Navíc, pokus o českou romantickou komedii (a věřím, že žádné vyšší ambice tu nebyly) mi nepřišel příliš romantický. Renč je zručný filmař, respektive režisér reklam, a podle toho snímek taky vypadá - product placement ve své ryzí podobě. Kamarád, co dělá do marketingu, mi vyprávěl, že u nich tvůrci skutečně nabízeli svůj Román jako reklamní prostor. Opravdu vtipných situací je tu pomálu, člověk většinou jen zvedne obočí jako "To že mělo být legrační?" Co film zachraňuje je výkon Simony Stašové a částečně taky Marka Vašuta. Původně jsem chtěl být shovívavější, ale s týdenním odstupem vidím Román jako dvě zcela promarněné hodiny (filmového) života. (23.05.2005)

Sbírka hollywoodských klišé (dokonce i s naprosto dementním, nijak neodůvodněným závěrečným během k životní lásce. Prostě, aby měl divák-debil pocit, že o něco jde.), ověnčená vieweghovskými "životními blafy", z jejichž lacinosti je mi místy vyloženě na blití. Anebo jsme skutečně dospěli do doby, kdy se mají divačky rozplívat nad životními krůčky vypatlané, rádoby nóbl husičky, které stačí lehké svrbění xxčky a hádka s boyfriendem, aby začala roztahovat nohy jinde a následně se divila, že podobně sbalenému chlapovi nestojí ani za zavolání? Xxčky, jíž se odprošuje zájezdem za sedmdesát litrů? Za co? Kvůli jedněm výstavním trojkám a plný hubě rádoby sofistikovaných keců o tom, kdo je šik, kdo intelektuální snob a komu se vyplatí podržet? (zn. hledejte týpka, co drží skleničku za nožku a je nedbalý elegán) Amerikanistka Stašové a análem stvořená feministka Něrgešové jsou potom už vyloženě na ránu do rozkroku. Alespoň že vizuál a Renčova režie stojí zato. Jinak by to bylo na pískot, pane V. 3/10 P.S.: Není nad kadeřnice s předpotopními účesy dělající na hlavách zákaznic nejnovější módní výstřelky. WTF?! (30.08.2010)