Román pro ženy

Jakmile S.Stašová vběhla co vběhla... vplula!!! a jak!!! do letištní haly, byl jsem lapen. Filmové hlášky a k tomu herecký výkon Stašové (už jen za to jak nádherně s odzbrojující mimikou položila obyčejnou otázku „co budeme papat, děti?“ a s noblesou sobě a roli vlastní v restauraci zatoužila po Diazepamu) mně rozkmitaly bránici (bravo) jak už dlouho ne Noblesně nonstop přiopilý Vašut alias Oliver byl sympatický a zábavný, Zuzana Kanócz je taky v pohodě (a zajímavá :-). A obzvlášť oceňuji výkon M.Donutila! To byl výkon! V pohodičce si natáčecí dny pokuřovat na balkónku, pak sdělit jednu větu holou mírně rozvitou a shrábnout apanáž za jednu z hlavních rolí, to je machrovina :-)) Muzika vcelku seděla (Iva F. a S.Lesbiens), ale tragický až trapný herecký výkon n@váckého diblíka L. Něrgešové (já fakt nemám rád estrádní N@váky, můj problém - uznávám) a byl to vlastně vůbec herecký výkon? Hnus fialovej brrrr. A zrovna tak tropico tragéd Hubert no nic vrána k vráně sedá (třeba to tak měli odehrát, tyhle podivné nerealistické figury) Ač v podstatě Román pro ženy má být a chvílemi určitě je dobrá a inteligentní komedie, která je prošpikována mimořádně skvělými hláškami a moudry (o jejich zlidovění ani na okamžik nepochybuji) a podpořena excelentní Simonou Stašovou (dejte jí Lva, právem si ho zaslouží!!!!) na mě zapůsobila kupodivu svou atmosférou ponuře (přitom jsem se mnohokrát od srdce a dlouze zasmál) a trochu uměle a nereálně (což by u příběhu za současnosti být asi nemělo) zejména kvůli nevyrovnanosti postav. Vzhledem k tomu, že jsem předlohu nečetl, byl jsem tudíž „podlehnut“ marketingové kampani, která film předcházela, tak jsem čekal asi možná něco jiného kdo ví já sám v tom nemám úplně jasno (19.06.2005)

Jsem značně překvapen. Ze začátku jsem byl poměrně zhnusen očividným přehráváním a celkovou nevěrohodností. Za chvíli jsem si ale zvykl a výborně jsem se bavil. Zhruba po hodině však přichází hluché místo a snímku, zdá se mi, se z toho už nepodaří vybruslit a končí tak nějak - všelijak, jenom ne zajímavě nebo snad dokonce působivě. (02.04.2006)

Konečně (po dlouhý době) český film, z kterého jsem naprosto unešená. Dialogy u kterých mě rušil vlastní smích a nádherný poučky pro život .Pravý český buran myslí v posteli na sebe „ten se mi poved“ a nad povzdechem Laury „Nejvíc jsem ho milovala, když mlčel“ tak pod to bych se ráda podepsala!!! “ A život, to je taky škodolibý prevít „To snad není možný Pažout. Okamžitě vypadni z toho dětskýho pokoje!“ . A co mě uklidňuje, že i v zahraničí není po čem šáhnout „Já si přece nevezmu někoho, kdo volil Bushe“ Michal Viewegh musel být v minulým životě ženská a já si jdu koupit jeho knihu!!! (03.06.2005)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)

Vůbec mě to nebavilo, ten Viewegh poslední dobou zdaleka neznamená kvalitní podívanou. Tragičtí Účastníci zájezdu, téměř na stejné úrovni Román pro ženy. Vašut nehraje, jen háže rádoby drsně směšné hlášky a šklebí se na celé kolo. Co tam dělala Něrgešová nechápu už vůbec, snad jediný kdo hrál, byl Donutil (který se tu objevil celkem na ani ne deset minut) a vlastně i Stašová. Tímto si mě Renč nezískal. Lechtivých scén pomálu a když už nějaká je, za moc nestojí. To samé se dá říci o scénách vtipných (čestnou výjimkou budiž svetr v divadle). Ne, stále si stojím za svým když říkám, že český film poslední dobou nestojí ani za tu pověstnou zlámanou grešli. Snad poslední kvalitní film, který jsem měl možnost shlédnout byly Želary, a to už je přeci jen tři roky zpět. (11.11.2006)