Francouzská spojka II

Pokračování štvanice na drogového bose je již o proti jedničce tvůrčně pouhou fikcí, ale vůbec to není znát. Dějství se přesunulo na francouzskou půdu, kde je americký policajt v roli Gena Hackmana snad ještě divočejší, než v Americe. Svým způsobem tu už nic nepřekvapí. Šílenosti a divočina se opakují, ale na kvalitě to vůbec neubralo. A tak bych neřekl, že je tento snímek slabší. Krapet jiný však ano. Temnost příběhu je potlačena poněkud větší akčností. Tentokrát je vrcholnou scénou drogová závislost právě amerického policajta Jimmyho "Pepka" Doyla. Hackman se na této scéně dokonale vyřádil. Přesvědčivost tu je tak dokonalá, že bych v to skutečně věřil. Tato dvojka skvěle doplňuje předchozí snímek a hlavně ho zakončuje. A tak nám zůstala dvojdílná krimithrillerová klasika, která dokáže oslovit i dnes. (09.10.2014)

Jednička je kult a vždycky bude a Frankenheimerovo pokračování po podobném statusu pošilhává, nakonec ale zůstane jen u vynikajícího pokračování, které baví v první řadě tím, že navazuje na neurčitou koncovku jedničky, která nechala všechny diváky s otevřenou pusou civět do plátna. Frankenheimer nás ale bez vysvětlování hned vrhá do Francie, Pepka háže do první linie a ukaž zase, co umíš. Hackman je v roli Pepka opět fantastický a svého amerického poldu, kterému hážou všichni žabožrouti klacky pod nohy prodává s adrenalinem a nasazením, které známe z jedničky. Hlavně ta jeho odvykačka je fenomenální. Stejně jako první ale snímek správně nestojí jen na něm, ale především na autenticky odvyprávěné kriminální zápletce, která míří přímo na komoru a nenechá diváka vydechnout. Frankenheimer má odlišnou dynamiku vyprávění než Friedkin, ale umění těchto dvou pánů na sebe elegantně navazuje. A co říkám na konec? Ten je potom vyloženě za odměnu. This is old school masterpiece, motherfucker. 100% (16.04.2020)

Pokračování zcela navazuje na konec Štvanice,kdy se Doyle vydává do Marseille,aby zda dopadl Charniera.Námět je možna o něco slabší než v jedničce,ale opět brilantní Hackman a skvělé scény s drogovou závislosti dělají z Dopadení důstojnou dvojku. (10.02.2004)

Hackmanova takmer solovka, funguje skoro rovnako dobre ako jednotka. Popeye Doyle je daleko najdrsnejsi polda co si pamatam, dokonca drsnejsi nez ten drsny co sa Drsny volal. Jeho odvykacka je az neprijemne presvedciva a zaverecny beh bol lepsi nez mnohe auto nahancky (specialne jedna z filmu o sanfranciskom Harrym Pot..teda Dirty Harrym). Niektore veci boli trosku divne, ale Hackman bol fakt skvely a hlavne vdaka nemu (a vydarenemu koncu) som si to naplno uzil. (24.10.2015)

O něco slabší, než jednička. Ale i tak pořád slušný a krásně dobově nekorektní. A snad s prvním pokusem o záznam kamerou z vlastního pohledu v historii filmu v policejní honičce (leč kvůi technické nedokonalosti ve výsledku rušivým). Hackman hraje policejního burana mezi uhlazenějšími francouzskými kolegy ve hře na kočku a myš. Některé eskapády jsou ale poněkud přehnané. Ve skutečnosti by mu asi zkusili vzít pas a poslat ho domů dřív. Neznám reálie, ale když šli policisté jen tak v pár lidech s pistolkou a v saku do akce proti narkomafii, přistihl jsem se, jak v duchu křičím: "Kde máte d*****i SWOTku, kde máte SWOTku?". Že by ale v 70. neměli policisté ani neprůstřelné vesty a automatické zbraně, to se mi věřit nechce. (02.08.2017)

Na rozdiel od prvého dielu je toto čistá fikcia, čo film jednoznačne zatraktívnilo. Nie je to síce filmársky tak precízne, ale pre mňa osobne divácky príťažlivejšie. Pravda, niektoré sekvencie boli dosť naťahované (napríklad odvykačka - akokoľvek slušne podaná), ale vynahrádza to veľmi solídna akcia, či už v dokoch alebo pri záverečnom záťahu. 7/10 (21.12.2018)

Opět standardní thriller s charismaticky-protivným Hackmanem. (23.12.2018)

"Vylezte krysy!" O dost slabší příběhem i atmosférou. Charizmatický Hackman to stále herecky drží. Pepek mi utkvěl v paměti ve dvou scénách. Odvykání z drogové závislosti a zběsile poletujicí s kanystrem benzínu.  Chyběl mi tam ale Scheider. Celkově dost dlouhé čekání na finále. 6/10 (27.10.2022)

Jestli se něco nedá Francouzské spojce upřít, tak je to syrově realistické zobrazení práce policie v térénu proti drogové mafii (Doylova nucené drogová závislost a následná odvykací kůra je hodně silné kafe). Hackman se opět s grácií zhostil role typicky sebevědomého amerického policisty, který to přijel frantíkům ukázat, jenže ty ho ne a ne pustit ke slovu. Cením si, že postava Doyla je napsána bez příkras kladného hrdiny - dělá chyby, za které pak jeho kolegové platí i životem. Jednička mě zklamala a od dvojky jsem tak nic moc nečekal, a nebylo to vůbec špatné. Oba díly řadím přibližně na stejnou úroveň. (14.03.2010)

O něco slabší než první díl, nicméně Doyle je stále stejně charizmatický a nedělá si nic ani z francouzské policie, když se mu stíhaní záporáka Reye stane osobní záležitostí. (27.06.2010)

O poznání horší než první spojka, ale i tak dobře koukatelný film. Jen jeden vyloženě "wtf moment", totiž když policajti vrazí do heroinový laboratoře, jako by se nechumelilo, a nechají se zastřelit. (26.01.2011)

Dvojku jsem bral s jedničkou jako jeden film a myslím, že je to správný přístup. Vidím tu velký rozpor mezi oblíbeností poměrně dlouhé doby, kdy se Pepek stává závislákem a pak odvyká. Já se tedy přikláním k té půlce lidí, kterým se to líbilo. Bylo to dlouho před natočením Dětí ze stanice Zoo či Trainspottingu a myslím, že to dobře ukázalo tu hrůzu, kterou můžou drogy způsobovat. (30.11.2021)

Osobně znám oba díly do detailu. Kdybych si měl vybrat jeden díl, byla by to jasně dvojka. Byť jedničce bych dal též plný knedlík. (24.09.2007)

Jeden z mála případů, kdy "dvojka" bídně nekulhá za jedničkou, možná i proto, že byla pojata v mnoha směrech odlišně - jen prospěl přesun do Evropy, nový Doylův kolega ztělesněný Fressonem dodal odlišný rozměr, Frankenheimerovo pojetí příběhu neublížilo a nápad se zdrogováním "Pepka" měl také hodně do sebe. Přesto však proti "Štvanici" tah na branku maličko upadá, ačkoliv i zde jsou patřičné přestřelky a na svou dobu dostatek efektů. A hláška filmu? Rozhodně cesta při uzdravovací kůře a povzdech "Pepka" Doyla při pohledu na blonďatou kočku se zmrzlinou: "Tu bych si dal!" "Zešílel jsi? Ženská v tvým stavu by tě zabila!" "Já myslel tu zmrzlinu, blbče!" (23.08.2009)

Je to náročné nesrovnávat druhý díl s prvním. Zkouším snímek brát bez vlivu předešlého příběhu, protože má zase jiné kvality. Přdevším je to boj samotaře a to ještě v nepřátelském prostředí, bez přátel a v cizím městě. Už to samo stačí aby člověk ztrácel naději. Je tady mírný paradox příběhu kde policista beznadějně hledá nepřítele a ten ho náhodně spatří a hned udělá první krok který Pepka stojí drogovou závislost. Zpracování je uspokojivé a dialogy i kamera v mezích únosnosti. Slavná odvykovací kůra i po letech neslevila nic ze své působivosti. Mám dojem, že se dnes takovéto jednoduché a zároveň smysluplné detektivky už prostě netočí. (20.11.2009)

Celý film je tak trochu nadstavba - na konci prvního se divák dovídá, jak to dopadlo s jednotlivými aktéry a dochází mu, že druhý bude de facto jen hon na Charniera. Pak se také divák koukne na podtitul názvu filmu (Dopadení), a je mu jasné, jak to skončí. A tak jen téměř dvě hodiny civí na místy nudnou anabázi Genea Hackmana a Bernarada Fressona v roli Barthelémyho, který zde dostal více prostoru než Roy Scheider coby detektiv Buddy Russo v jedničce a nutno uznat, že k Jimmymu Doyleovi se hodí spíš jako partner než parťák. Celkově je ale film svižnější než jednička (zřejmě za to může William Friedkin na režisérské stoličce) a ačkoliv je skoro dvouhodinový, během té první se toho uděje poměrně dost (oproti jedničce fakt hodně...). Jenže velká snaha všech zúčastněných nestačí na výrazné vyšvihnutí se scénáristického materiálu, a tak ve výsledku je dvojka slabší než jednička, a to včetně Ellisovy hudby. Slabší tři. Kvalitní nápad je použití kamery ála "jak to vidí Doyle" během závěrečné honičky. Ta je důstojným vyvrcholením celého filmu, které jednička tolik postrádala. (01.03.2010)

Ačkoliv se pokračování nechopil Friedkin, film tím nijak zvlášť neutrpěl. Naopak bych řekl, že se svému předchůdci druhý díl ve všem vyrovnal. Zajímavé je i využití ruční kamery (pohled z první osoby) u finální honičky. Sečteno a podtrženo - paráda. (24.01.2014)

,,I send for some spinach.“ Oproti prvnímu filmu mě tady hrozně mrzelo, že Pepek trčí ve Francii a francouzsky neumí ani kváknout. Doma si sám s parťákem podal celý bar fetek a v Marseille si sotva objedná pití. To způsobuje, že děj není zpočátku tak hutný a napínavý, ale nakonec se přeci jen rozjede. Formální stránka zůstala stejná jako v prvním filmu, tedy výborná s dokonalou atmosférou. Gene si tady zahrál ještě více a dostal ze sebe opravdové maximum. Škoda jen toho příběhu, který prostě není tak chytlavý, jako tomu bylo v první Spojce. (04.03.2015)

Za mě teda mnohem slabší než kultovní jednička. Pepkova odvykačka je Hackmanovým koncertem. Ale aspoň jsem se dočkal rozuzlení, první část totiž byla neukončená. Prostřihy "z vlastního pohledu" v závěrečné honičce mi přišly nešťastné. (19.01.2019)

Drsný a poctivý krimi/ thriller, hlavně díky té odvykačce. Hackman je eso! (30.01.2020)