• gouryella
    ****

    Ac vskutku zdarila adaptace novejsi verze je asi lepsi. Bohuzel tu chybi Libuska Safrankova jako Barunka. Ale zase Terezie Brzkova je o tridu lepsi nez Jarmila Kurandova.(27.7.2002)

  • Stanislaus
    ***

    Příběh Babičky od Boženy Němcové znám už od nepaměti, a ikdyž je tato verze v mnohých ohledech věrohodná vůči předloze, tak mi tento film přišel chvílemi takový "bez srdce", čímž myslím, že některé scény působily až příliš uměle. Ale to je problém u spousty starých filmů. Zkrátka jeden z těch snímků, u něhož platí, že tištěná předloha je přeci jenom kvalitnější.(6.3.2011)

  • svik
    ***

    Ano babička ještě že jsem ji nečet jistě by to dopadlo jako film . Ucamcané absolutně nezajímavé a bez jakéhokoliv náznaku na dobrý scénář jen an nás ze všech stran prská laskavodt a to je podlemne vše babičku sehrála Terezie Brzková normnálně obyčejně až uměle a to nemusim .(5.8.2006)

  • Aleee89
    ****

    Na Babičku jsem se kdysi dívala, protože se mi nechtělo číst knížku. Je to stravitelnější. A teď už k filmu samotnému. Děj, ten je klasický a zná ho asi každý, ale zdá se mi, že ten konec nějak usekli. Jinak jako film pěkné, je to staré, ale dobré a nemám tomu co vytknout.(5.12.2013)

  • Marthos
    *****

    Babička. Dílo, které náleží mezi nejryzejší odkazy českého písemnictví, se v době II. světové války stalo doslova filmovým manifestem. Snímek musel diváka oslovit v mnoha ohledech. 1) TITULNÍ POSTAVA. Božena Němcová byla vnímána jako národní spisovatelka a její dílo obsahuje silné narážky na národní hrdost a lásku k práci, které symbolizuje nejvíce postava babičky. Ta v literární předloze i ve filmu vystupuje jako prostá venkovská žena, moudrá a rozvážná, vždy pevných zásad a plná pochopení pro bolesti druhých. Nezná faleš a přetvářku, je skromná a trpělivá. Její postoj k životu a práci pak silně ovlivní i nejstarší vnučku Barunku, která k babičce shlíží jako ke svému vzoru. Babička jí udílí cenné rady a nenápadně v ní vychovává krystalického potomka české země. Řada jejích slov měla v době okupace zcela zřetelný protinacistický charakter: "Doba je zlá, lidé zpanštěli a staré dobré české zvyky jsou lidem pro smích." 2) VLASTENECKÉ MOTIVY A OBRAZ VESNICE. Stejně jako v řadě dalších protektorátních filmů, i zde se objeví několik panoramatických záběrů na českou krajinu, doprovázených působivou symfonickou hudbou. Život na venkově je charakterizován ve svých každodenních povinnostech, po práci se lidé scházejí u tance a lidových písniček. Téměř všechny babiččiny monology obsahují výrazný vlastenecký podtext. 3) KNĚŽNA A PROSTŘEDÍ ZÁMKU. Šlechta je v díle symbolizována půvabnou a vzdělanou kněžnou Zaháňskou (Marie Glázrová), která si po několika setkáních s babičkou uvědomí výjimečnost této osoby. Vlídně a pozorně naslouchá jejím radám, které přijímá jako moudrá rozhodnutí. Babička pak odhalí a rozřeší i milostné trápení mladinké komtesy Hortensie (Nora Cífková). Celkový obraz působí jako vzácná symbióza mezi šlechtou a obyčejným lidem, kdy oba světy spojuje právě postava babičky, mající porozumění pro trápení chudých i bohatých. Tento bezchybný profil narušuje pouze postava povýšeneckého lokaje: "Jaký to divný zvyk našich dam bavit se se sprostou babou!" 4) LÁSKA TRAGICKÁ I ŠŤASTNÁ. V předloze a ve filmu jsou pak představeny dva typy lásky. Tragická varianta je zobrazena na vztahu Viktorky (Jiřina Štěpničková) a černého myslivce (Gustav Nezval), ta šťastnější pak na dvojici Kristly (Božena Šustrová) a Jakuba (Jiří Dohnal). V obou případech do jejich plánů zasáhne vojna a válka. Zatímco myslivce - a později i Viktorku - dožene k smrti, Jakub je na přímluvu babičky osvobozen. 5) ZÁVĚR. Nejúčinnější a nejvypjatější okamžik nadchází v samotném závěru filmu, kdy stará žena na sklonku svého života připomíná Barunce poslední radu: "Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla. Je to matka nás všech. Nezapomeň, co ti babička říkávala. Pamatuj, že jsi krev mé krve. - Já nikdy nezapomenu, babičko!" V tomto dialogu je obsažena přímá víra v lepší budoucnost a naději, že český národ překoná všechna utrpení. 6) RESUMÉ. Režisér František Čáp zachoval vůči předloze nejvyšší míru pečlivosti, pokory a piety. Vytvořil tak nejhodnotnější a nejzávažnější dílo v rámci své kariéry i filmové produkce válečného období. Poválečné samozvané lidové soudy tento fakt v souvislosti s kauzou snímku Jan Cimbura neomluvitelně přehlédly. Čáp si filmovou adaptací Babičky vydobyl u kritiky pověst zkušeného tvůrce a jeho další filmy si zachovaly vysokou úroveň. V titulní roli na sebe výrazněji upozornila bývalá plzeňská divadelní herečka Terezie Brzková, která vytvořila jednu z nejkrásnějších postav filmové historie. Pozoruhodný je výkon desetileté Nataši Tanské, která v postavě Barunky nastínila myšlenkový přerod děvčátka v dospívající dívku. Filmová BABIČKA zůstává otevřenou a spontánní reakcí na politické poměry válečných let. Dodnes fascinující síla ryzího vlastenectví pak s sebou strhává i současného diváka. Ten dojetím i hrdostí nenalézá dalších slov.(6.10.2008)

  • - Vo filme sa objavil aj historický koč, v ktorom sa vozili pruský kráľ Bedřich a ruský cár Alexander. (Raccoon.city)

  • - Nataša Tanská měla za roli Barunky stejný honorář 10000 korun jako Terezie Brzková, která hrála babičku. (Kulmon)

  • - Miloš Havel svým oblíbeným režisérům jako vlivný producent umožňoval točit filmy s velkými rozpočty, které navíc ještě překračovali. Jedná se tedy o nejdražší filmovou Babičku v historii, přesto byla vysoce zisková. Její výroba stála 2,1 milionů korun a výnos činil přes šest milionů korun. Film sice Němci opakovaně cenzurovali, ale návštěvnost kin pro ně nakonec byla rozhodující. (Cucina_Rc)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace