Rekviem

Čekal jsem napínavý film, u kterého se budu bát. Dočkal jsem se pouze pár znepokojujících scén, u kterých jsem alespoň nezíval. Hlavní hrdinka hrála posedlost velmi civilně a věrohodně, a jediná držela film nad vodou. Čekal jsem, co z filmu nakonec vyleze, ale vysvětlení se dá pobrat snad až ze závěrečných titulků. Nudil jsem se chvílemi nehorázně, zkoušel jsem to párkrát vypnout, ale satan mi vždy bolestivě zkroutil prsty, takže jsem to musel dokoukat. Pro mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... (14.12.2013)

„Modlil som sa za teba.“ – „Veľmi to nepomohlo.“ Komentár obsahuje spoilery. Na začiatok musím povedať, že je to film, ktorý by ste mali vidieť napriek jeho chybám a že som o ňom celý nasledujúci deň rozmýšľal, čo v priemere dokážu tak tri štyri filmy ročne (z celkového počtu povedzme 400, ktoré do roka vidím). Nemecká snímka REKVIEM bohužiaľ končí vo chvíli, kedy začína byť najpôsobivejšia. Strohá správa, bežiaca pod záverečnými titulkami, diváka, beztak otraseného a šokovaného, už len definitívne doklepne kúsok bližšie k truhle. Tvorcovia hodinu a pol budujú atmosféru, psychológiu a vzťahy, čoho dôsledkom je nanešťastie nuda. Zrejme to však bolo nutné, pretože práve vďaka tomu, že postavy poznáme, je vyvrcholenie zdrvujúcejšie, až možno budete cez noc rozmýšľať, či sa tiene pri posteli nejako čudne nepohybujú. Film je inšpirovaný (hoci sa to snaží úvodným titulkom poprieť) skutočnými udalosťami zo 70. rokov 20. storočia. Vtedy mladá, nábožensky silne založená Anneliese Michelová zahynula počas exorcizmu (vyháňanie diabla z tela obete) na následky vyčerpania (resp. odmietanie stravy a tekutín). Súd odsúdil na pobyt za mrežami jej rodičov a dvoch kňazov, ktorí sa na obradnom katolíckom rituáli podieľali. Rodičia totiž usúdili, že dcére lieky nepomôžu (lekári mali podozrenie na epilepsiu, na ktorú dievča aj bralo lieky). Radšej uverili, že ich dieťa je posadnuté diablom a privolali na pomoc kňazov. Počas súdneho procesu odborníci (doktori) naznačili, že okrem epilepsie mohlo dievča trpieť aj (resp. iba) na duševné poruchy (depresia, schizofrénia). Snímka sa ku koncu prísne drží reality – v minulosti boli z posadnutosti diablom vinené skutočne prevažne dospievajúce dievčatá, údajná posadnutosť sa naozaj často spájala s epilepsiou („počutie démonov“ sa dá ospravedlniť tým, že epileptik počuje pred záchvatom hlasy, prípadne cíti zvláštne pachy; „prehnaná fyzická sila“ posadnutej obete sa dá vysvetliť epileptickými kŕčmi, počas ktorých sa pacient neovláda a vzniká teda dojem, že je „silnejší“) a za vyvrcholenie exorcizmu je naozaj pokladaná chvíľa, kedy je démon vyzvaný vyzradiť nahlas svoje meno. P.S. V moci diabla bolo týmito udalosťami inšpirované skutočne len veľmi voľne. (26.08.2009)

Pokud očekáváte horor, tak na něj rovnou zapomeňte. Tohle je čistá psychologie. Od počátku bylo na filmu vidět, že celý ten zmedializovaný příběh Anneliese Michelové tvůrci pojali naprosto racionálně a se zdravým úsudkem. Film tak není efektivní a určitě nešokuje tak, jako to dělají americké verze. Spíše zabředne hodně hluboko do psychologie samotné postavy Michaely, kterou tu Sandra Hüller hraje hodně slušně a do samotné rodiny. Na konci filmu to na mě pak působilo tak, že jsem se vlastně vůbec nedivil, proč tento případ dopadl tak, jak dopadl. Pokud bych měl hodnotit zdali věřit více té duchovní a zkomercializované pravdě nebo se zaměřit na ten psychologický aspekt, tak určitě zvolím psychologický a okamžitě zatluču tehdejší německé církvi další hřebík do mahagonové rakve. Další důkaz toho, že ortodoxní křesťanství dokáže ze života udělat stejné peklo, jako ortodoxní islám. (09.01.2018)

Germánům se musí nechat zajímavý uchopení už hodně vyčpělého tématu exorcismu a jeho zpracování do né úplně hororového dramatu. V Requiem se totiž pracuje jen a pouze s psychologií hlavní hrdinky a několika vedlejších postav okolo ní. Divák netrpělivě čeká na samotný akt vymítání, jenže marně... snímek předčasně končí tam, kde ostatní teprve začínají. Přestože příběh je napsán a zahrán (na německé poměry) překvapivě dobře, tyhle exorcistické a většinou monotónní počiny mě už spíš nudí. Viz naposled The Devil Inside. (11.05.2012)

Další filmové zpracování osudu reálné postavy z Německa Anneliese Michel. I když se tato verze asi více blíží pravdě a nezkresleným skutečnostem a svým stylem trochu připomíná Trierovu režii, raději se kouknu na verzi hollywoodskou z roku 2005 (V moci ďábla). Protože ať už to bylo jakkoliv, Američané natočili film, který mě dokáže vyděsit. Rekviem je spíše citlivé drama bez rázné pointy. (24.10.2010)