Cesta

Pomalejší tempo, kterým se pohybujeme v ponuře zbarveném postapokalyptickém světě podporuje jakousi "konečnou" atmosféru, která má nejspíš být hlavní devizou filmu. Samotný děj totiž není nikterak bohatý, otec se synem kamsi jdou, naráží na pozůstatky někdejšího světa a ve flashbacích tesknou nad minulostí. Právě flashbacky se mi zdály zbytečně emocionálně přepálené. Film se snaží těžit z emocí, pohybujících se na hraně patosu, místo toho, aby rozpoutal nějaký opravdový boj o přežití, či bezútěšnou depresi... 6/10 (07.08.2016)

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Začal bych asi tím, že tento film byl pro mě dlouhodobě třetím nejočekávanějším filmem pro rok 2010. Dopadlo to ale zklamáním, bohužel. Film detailně popisuje putování zničeným světem, nedostatek jídla, depresivní krajinu a temné města. Problém jsem měl v tom, že se mi to během půlhodiny okoukalo. Původní nadšení a zděšení zároveň z realistických scén, vystřídalo očekávání zda se vlastně něco stane. No, nestalo se vůbec nic, celý film byl o vztahu otec-syn a jejich cesta. Trailer byl opět zavádějící a tito dva "turisté" narazí na nebezpečí gangů pouze třikrát, z toho pouze jednou dojde ke konfliktu, a to hned na začátku filmu. Akční tento film tedy není ani z pěti procent, přitom trailer vypadal jako reklama na nekončící akční orgasmus. Celou časovou osu jsem vyhlížel Guye Pearceho, bohužel v posledních letech tradičně, zahrál zhruba dvě minuty. 60%...03/19 nejočekávanějších 2010 (16.01.2010)

Zobrazenými událostmi se film od knihy příliš neodchyluje, odlišný je ovšem emocionální dojem. Kniha je opravdu neustálá nepřerušovaná deprese, film příliš zjemňují jímavé tóny a časté flashbacky, díky tomu působí po značnou část stopáže spíš melancholicky. Co se povedlo dokonale je ztvárnění prostředí a výprava. Dobrý film, ale ke knize by sedl dle mého mnohem syrovější přístup. (04.05.2010)

„Snažil jsem se vypadat jako každej jinej cestující zabiják. Ale srdce mi bušilo. A když jde o syna, pokládám si jedinou otázku. Dokážeš to, až nadejde čas?“ Svět, ve kterém otec předává synovi rady ohledně toho, jak se má správně zabít…Cesta je více než pochmurným postapokalyptickým obrazem světa po ehm, nějaké katastrofě (po jaké? Těžko říct, z těch pár flashbacků se moc nedozvíte). Na filmu se mi líbila atmosféra, ta mě hodně bavila (pošmourno, zamračeno, zlověstné zvuky v pozadí, všude spálená země bez života). Podstatně horší to ale bylo s protagonisty. Pokud k otci chováte jen malé sympatie a syn vám naopak silně leze na nervy (chápu nepříjemné srovnávání se s nutným předčasným vyspěním a převzetím plné zodpovědnosti za svůj život, ale když on byl tak strašně „na-přes-držku“), není zrovna jednoduché se do snímku plně ponořit. A konec (zjevně udělaný pro mainstreamové zámořské rodiny) film zrovna také nevytrhne. Takže stejně jako v případě Země bez zákona odměním Hillcoata jen lepším průměrem. (27.10.2019)