Stmívání

Něco tak hloupého ani nemůžu spláchnout do odpadu. Smál jsem skoro celou dobu. Jelikož to není komedie, tak přesně nevím, kde se stala chyba. Z knihy je na větvi půlka planety, ale jako nečtenáři se mi nechce věřit, že se jí film vážně držel. Místy mi vyprávění přišlo hrozně chaotické, ale jakmile někdo z mladých otevřel pusu, válel jsem se smíchy. Někdy k tomu stačil jen jejich mimózní pohled. Jako komedie to má náběh na pět hvězd, ale jak koukám na žánrové zařazení, tak budu muset s hodnocením trošku níž. Největším plusem je jednoznačně Kristen Stewart, tak přirozeně hezkou holku jsem ve filmu dlouho neviděl. (27.07.2011)

Cudujem sa vsetkym pseudokomentatorom, ze davaju take nizke hodnotenie. Co ste cakali? Masterpiece? Snad zartujete :) Ste mohli vediet, do coho idete. Pribeh je sam o sebe velmi carovny... Pohltila ma charizma hlavnych aj vedlajsich predstavitelov, krasna priroda, vyborna atmosfera. Ano, dej je nelogicky, absurdny, predvidatelny. Ale tak uzasne podmanivy :) Zabite ma, ale mne sa to veeelmi pacilo. tesim sa na dvojku :) (05.03.2009)

Film si bere z knihy to nejlepší a vyhýbá se tomu, co Meyerová nezvládla, čehož je skutečně hodně (dá se říct, že je mizerná spisovatelka). Díky tomu považuji film za lepší dílo, než je samotná knižní předloha.. Stejně se ale film nemůže vyhnout některým zásadním problémům, které tvoří kořen knihy - například úplně všichni čtenáří (diváci) vědí, že to je kniha (a film) o upírech. Stejně se ale dílo tváří hrozně tajemně a totožnost Cullenových potvrdí snad až někdy v polovině. Což je prostě blbý, nefunguje to. Čtenář-divák jen čeká, až to tý Belle konečně docvakne..a čeká.. a čeká. Mezitím se rozjíždí prachobyčejná romance, která je ale přecejen dobře natočená, takže se na to dívat dá. Je mi úplně jasný, proč už existují čtyři knihy, film má obří komerční úspěch a točí se druhej. Uplně vidim ty holčičky, jak to žerou:) No a nedivim se jim. Ale mě to nic moc dát nemůže. Takže, jak už jsem napsal - rozhodně mnohem lepší než kniha, ale stále jen průměrný a mooc dlouhý film. Dle špatné předlohy nelze natočit dobrý film. (11.05.2009)

Buffy bez kvalitnej dramatickej línie, hlášok, vypointovaných dialógov a schopných nahrávačov sympaticky neobyčajnej hlavnej hrdinky. Napriek tomu ani zďaleka nie taký zlý výsledok, akoby sa dalo čakať a zásluhou Kristen Stewart či neošúchanej hudby niekedy aj celkom príjemný, hoci fakt len niekedy. Hoci som však ochotný uveriť minimálne v čítavosť literárnej predlohy, jej kultovosť pre mňa asi vzhľadom ku zvyšným kvalitám ostane menšou záhadou a sám netuším čo mám od ďaľších dielov v tak pomerne vyčerpanej téme čakať. (03.02.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)