Alenka v říši divů

Burton nevyprávěl, nýbrž prostě odvyprávěl. Nejčastěji kladenou otázkou z mé strany bylo, proč vlastně snímek není animovaný komplet, když je všechno umělé jak interiér čínského auta. V té přehršli ‚burtonovského vizuálu‘, kompletně v CGI, se ztrácí všechno… až na Miu Wasikowsku, která táhne celou tu zmatenou (!!) taškařici ke konci, který je tentokráte doslova vysvobozením. Sterilní, nudné, kýčovité, plastové… dokonalý repelent divácké empatie. (16.05.2010)

„Ja ti ale nedlžím žiadnu láskavosť.“ Ak by som mal voliť polovičné riešenie, dám 70%. Ale nemám rád polovičné riešenia a ten príbeh je už príliš notoricky prefláknutý (zmena Alicinho veku to v podstate nikam výraznejšie neposunula...) plus záporné postavy ma napriek snahe Heleny Bonham Carterovej a Crispina Glovera príliš nebavili. Takže dám „len“ 60%. Ale musím povedať, že Burton ma príjemne prekvapil – snímke som sa niekoľko mesiacov vyhýbal, lebo som si myslel, že je to taký ten druh trikového filmu, kde okrem trikov na ničom inom nezáleží. Našťastie, mýlil som sa. Nie je to oscarové, ale finálna akčná scéna ma strhla, Austrálčanka Mia Wasikowska je rozkošná, Johnnym Deppom nič nepokazíte, kostýmy či výprava s dekoráciami sú viac či menej úchvatné – a ani tie tony špeciálnych trikov nie sú také ťaživé, ako by sa mohlo zdať. Dosť tomu navyše pomáhajú aj hlášky („Psy zožerú všetko.“), zábavné dialógy a rozkošné podporné figúrky (najviac sa mi asi páčil pes). (02.03.2011)

Výtvarné (obrazově, stylově) opět vysoká úroveň, kterou podpoří i strom z Ospalé díry, ale jinak jde o rutinérní práci. Je to škoda, protože Alenka vysoce ztrácí na Williho Wonku i jiné Burtonovy podobně laděné filmy. Čím? Vyvoláním výrazných emocí, okouzlení, údivu, překvapivosti či poskládání očekávaných prvků do originální formy? Barevností zajímavé, i když potemněle prosté, ovšem vůbec přítomnost Johnnyho Deppa chápu (pouze) jako kvalitní marketingový tah... a současně je mi líto Mii Wasikowsky, která je opravdu půvabnou Alenkou, ale těžko ji za hromadou levnějších efektů a zbytečností divák výrazně ocení. Doufám, že teď Tim půjde k tématu, které ho více tahá za srdce... (pocit nerozhodnosti mezi 3 a 4* převážil nechuť film vidět znovu) (26.07.2010)

Nejslabší Burton, po němž dost možná zauvažuji o přehodnocení Planety opic. Co s dobrým castingem a pár burtonovskými pomrknutími, když přirozeně pohledná i půvabná Mia Wasikowska (a kdyby jen ona) nemá navzdory probleskujícím schopnostem takřka žádný herecký prostor (opakuje se tak situace Worthington/Avatar) a Burton namísto o vyzkoušení volajícím experimentování s látkou vsadil na jistotu. Unylé vyprávění, v kterém vizionář Burton rezignoval na jakékoliv režijní kočírování, vlastní nápady i poetiku a nekompromisně odškrtává scénu za scénou, přičemž kromě letmého míjení postav dochází k absolutní neujasněnosti, o čem film vypráví, jaká je jeho hlavní výpověď a kdo a jací jsou, byli nebo hodlají být jeho hrdinové, resp. hrdinka. Sen nebo realita? Pomohlo Alence toto bizarní dobrodružství dospět či se jen rozhodovat samu za sebe (a jak, když je celý její úděl v příběhu předem nastavený a všemi je do něj postrkována?) nebo si snad navždy uchovat dětskou duši a provázející vzpomínky na pouti dospělosti? Burtona bohužel více než pokládání těchto a souvisejících zásadních otázek (jež by za řádného provedení znamenaly zřejmě původně zamýšlený osudový, neopakovatelný a v závěru tesklivý příběh á la Cesta do fantazie), které se mu spíše mimoděk do vyprávění připletly, zajímá prvoplánové fantaskní tajtrlíkování a vskutku náročná a obdivuhodná, i když možná až příliš neživá, resp. neskutečná výprava a naprosto zbytečné 3D, které se v potenciálně zajímavých momentech (pád do nory) mění v koncepčně zbrklý vizuální bordel, jindy zas umocňuje slabší dojem z digitálních postav v jejich interakci s herci (prostorový efekt je např. takový, že herec je v popředí, zatímco dig. postava „přilepena“ za ním a nejednou tak vyvstane na mysli přes 20 let stará Falešná hra s králíkem Rogerem) a dává jasně najevo nevýhody postprodukčního 3D (viz. rozmazané objekty v popředí atd.). 5/10 (10.03.2010)

Rozprávková Alica mi je rovnako vzdialená ako jej knižný, či filmový originál, preto som sa k tomuto spracovaniu postavil bez očakávaní a bez predsudkov. Burton sa znova rozbehol oproti stene, do ktorej mohol buď v plnej rýchlosti naraziť a rozbiť si hlavu, alebo ju s hravosťou preskočiť a pokračovať v behu plnom prekážok, ktoré musí vo svojich filmových projektoch prekonávať. Subjektívne sa mu tie, ktoré mu po nohy hádzala Alica s prehľadom podarilo prekonať a ja som si tak užíval jednoduchý a pritom tak zložitý príbeh, plný nádherných farieb, hravosti a fantázie. Postáv, na ktorom stál tento film nebolo veľa, ale každá mala v sebe toľko osobnosti, že by sa o nej dal natočiť samostatný film. Dokonale bol vyvážený balans medzi rozprávkovosťou a dospelosťou príbehu a hudba, ako som predpokladal, len umocňovala pôžitok z každej scény. Mia Wiaskowska bola ideálnou voľbou čo sa týka všetkého okrem dokonalosti jej hereckých schopností, na ktorých bude musieť ešte trošku popracovať. Depp bol kategóriou samou o sebe, o tom som nemal najmenších pochýb a vlastne všetci, ktorých si Burton do svojich snímkov vyberie splnia takmer do bodky svoje úlohy. 90%. (17.09.2010)