Alenka v říši divů

Nejslabší Burton, po němž dost možná zauvažuji o přehodnocení Planety opic. Co s dobrým castingem a pár burtonovskými pomrknutími, když přirozeně pohledná i půvabná Mia Wasikowska (a kdyby jen ona) nemá navzdory probleskujícím schopnostem takřka žádný herecký prostor (opakuje se tak situace Worthington/Avatar) a Burton namísto o vyzkoušení volajícím experimentování s látkou vsadil na jistotu. Unylé vyprávění, v kterém vizionář Burton rezignoval na jakékoliv režijní kočírování, vlastní nápady i poetiku a nekompromisně odškrtává scénu za scénou, přičemž kromě letmého míjení postav dochází k absolutní neujasněnosti, o čem film vypráví, jaká je jeho hlavní výpověď a kdo a jací jsou, byli nebo hodlají být jeho hrdinové, resp. hrdinka. Sen nebo realita? Pomohlo Alence toto bizarní dobrodružství dospět či se jen rozhodovat samu za sebe (a jak, když je celý její úděl v příběhu předem nastavený a všemi je do něj postrkována?) nebo si snad navždy uchovat dětskou duši a provázející vzpomínky na pouti dospělosti? Burtona bohužel více než pokládání těchto a souvisejících zásadních otázek (jež by za řádného provedení znamenaly zřejmě původně zamýšlený osudový, neopakovatelný a v závěru tesklivý příběh á la Cesta do fantazie), které se mu spíše mimoděk do vyprávění připletly, zajímá prvoplánové fantaskní tajtrlíkování a vskutku náročná a obdivuhodná, i když možná až příliš neživá, resp. neskutečná výprava a naprosto zbytečné 3D, které se v potenciálně zajímavých momentech (pád do nory) mění v koncepčně zbrklý vizuální bordel, jindy zas umocňuje slabší dojem z digitálních postav v jejich interakci s herci (prostorový efekt je např. takový, že herec je v popředí, zatímco dig. postava „přilepena“ za ním a nejednou tak vyvstane na mysli přes 20 let stará Falešná hra s králíkem Rogerem) a dává jasně najevo nevýhody postprodukčního 3D (viz. rozmazané objekty v popředí atd.). 5/10 (10.03.2010)

Alenka v říši LSDigidivů, která je více animovaným snímkem než-li hraným, zato s nepřekonatelně silným hereckým čtyřlístkem. Burtonova incize klasického příběhu prováděná pravda tupějším skalpelem a sešitá do těžko popsatelného a rozporuplného patvaru, který z jednoho profilu skvěle baví, zatímco se z druhého děsivé rozpadá a vzniklé nudné díry ani sebelepší hučkař nezalátá. Burton příběh místy přefukuje jinde zase upouští tak, že Alenka připomíná nepřirozeně se vznášející balonek nafouknutý smilexem, který ohrožoval Gotham city v prvním Batmanovi. Možná, že je Alenka spotřebním narychlo namíchaným koktejlem s digitální faunou a florou a neschopností vtáhnou diváka do příběhu, ale na druhou stranu tohle Burtonovo zaprodání se CGI trikům nedopadlo tak úplně nejhůř. Mít srdce ve znaku ještě neznamená mít ho na dlani. A ono Burtonovo lhaní si do vlastní kapsy mně vlastně i pobavilo. (26.02.2010)

Příběh je to kouzelný, plný barev a úžasné fantazie. Nejvíc se mi líbil levitující kocour s překrásným a širokým úsměvem, jenž dokázal sám sebe zneviditelnit. Nebo takový bílý králík alias mrskač nádobí či pokrmu po komkoliv. Taky možná díky Helence a Johnnymu tomu dám plný počet hvězd. Anne mi tam trochu vadila s těmi svými tlustými rtíky. Nevím proč, jsem jí asi přesycena coby hezké tvářičky romantických filmů. Celým filmem nás provází skvělá hudební složka jejíž závěrečnou podobu jsem měla tu čest si i osobně s orchestrem zazpívat na jednom letním koncertě filmové hudby. Naučit se to v angličtině a v té rychlosti bylo šílené! :-) (19.04.2015)

Příběhy odvozené od příběhů zakotvených v portfóliu studia Disney, jenž přinášejí cosi nového, vítám (jako příklad berme kromě Alenky i Sněhurku nebo Zlobu). Takto Disney přišel se svou verzí Alenky v říši divů v roce 1951 a o téměř 60 let později příběh rozšířili o jeho pokračování. Nyní se setkáváme s Alenkou, která už není holčičkou, ale devatenáctiletým děvčetem na vdávání. A co náhoda nechtěla, opět ji vylákal bílý králík do světa Srdcové královny, Kloboučníka a jiných roztodivných stvoření. Lewis Carroll by se asi divil, kdyby mu roku 1865 řekli, nakolik bude jeho Alenka inspirativním stvořením. Burtonovky nijak zvlášť neprožívám, některé se mi líbí více, jiné méně, v případě Alenky jsem spokojená, že je jeho partička na svém místě: Elfman v nahrávacím studiu, Depp a Bonham Carterová před kamerou. (24.08.2019)

Když v pohádce působí hlavní záporák nejsympatičtěji ze všech postav, nemůžu se ubránit pocitu, že se něco sakra nepovedlo. Alice in Wonderland je ve všech směrech tuctový film, pro někoho může být plusem alespoň přítomný, i když vykastrovaný Burtonův rukopis. Pro mne bohužel ne. Dětem se to ale nejspíš líbit bude, vyložená špatnost to není. (01.06.2010)