Dárce

Prvním z mnoha zajímavých a chvályhodných filmařských nápadů je použití černobílého filtru v první nekrátké části filmu - přesně ve chvíli, když začnete přemýšlet o zavolání obsluhy kina, se však objeví barevný náznak schválnosti. Dokud Jonas nezačne vnímat barvy, koukáme se na svět této společnosti jejíma očima. Poté ale film hned nepřepne do full color režimu, nýbrž postupným hrdinovým objevováním celého spektra barev pozorujete hravost scén se sytostí, kontrastem či selekcí barvy v černobílém záběru. Další příjemné překvapení v tomto méně ambiciózním futuristickém příběhu zastává celková výprava a kulisy. Například oproti Hostiteli, kde se tvůrci zmohli jen na celá stříbrná auta a helikoptéry, je tentokrát budoucí země obléknuta do moc hezkého kabátku. Soustava jakýchsi shodných satelitních městeček, na první pohled umístěných na vyvýšenině v oblacích, je od začátku jasným signálem vědomého odříznutí od okolního světa. I konkrétní architektura domovů, přijímací haly, venkovních prostor a interiérů nepostrádá důvtip, což taky velmi přidává na vtáhnutí do děje. Celé to pevnou rukou kočíruje schopný Phillip Noyce. Jedinou opravdovou výtku bych však měl pouze k poslední třetině/čtvrtině filmu, kdy se předchozí skvěle vybudované natěšení na závěr zvrtne v akční jízdu, která vůbec nekoresponduje se zbytkem. Těžko říct, jestli za to můžou samotní tvůrci, nebo nátlak studia, ale Dárce by si zasloužil adekvátnější konec. (13.09.2014)

Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4* (21.04.2015)

Jak vzít Equilibrium, omladit ho, dokurvit a jako naprosto nestravitelný kus hovna servírovat ještě zatepla divákům a tvářit se u toho, že to je naprosto originální počin? Toto je ten příklad, kdy si autorka vytřela prdel s Orwellem a výsledný produkt posloužil jako předloha pro Dárce. Jinak naprosto potvrzuji slova páně Segrestora. Snad bych i trochu přitvrdil. 10% (06.04.2021)

Strašně zbytečný film, který zachraňuje především Jeff Bridges, kvůli němu jsem vlastně i na film šla. V první půlce jsem zažívala silné déjà vu, protože to bylo naprosto stejné jako nedávná Divergence. Celý film mi hlavně moc nedával smysl, přitom ta hlavní myšlenka vůbec nemusela být špatná, ale tvůrci se jakoby ani neobtěžovali si s námětem více pohrát, je mi jasné, že asi značně byli omezeni knižní předlohou a tak se divák musí spokojit jen s hrátkami s barvami, nic víc totiž skutečně film nabídnout nemůže. (21.09.2014)

Mám pocit, že problém tohoto filmu je ten, že na něj mladí jdou s pocitem, že to bude další Hunger Games nebo Divergence. Jenže Dárce je ještě o pár stupňů dál. Není totiž vůbec blbý, ale hodně těžce se do něj dostává. On totiž svět, ve kterém se odehrává, je černobílý. Doslova. Černobílý jak barvou obrazu, tak i emocemi, které nám představuje. S těmi se ale pak roztrhne pytel a budou součástí samotného filmu. Samotný nápad se tak rozšíří o velice zajímavý průběh a ještě zajímavější rozuzlení, které mě osobně udělalo obrovskou radost. Jeff Bridges a Meryl Streep jsou tady opravdu na místě a zbytek herců mě také neuráží. Dárce není úplně jednoduchý young adult fantasy, ale když se do něj dostanete, udělá Vám v závěru radost. (18.07.2015)