Duel Frost/Nixon

Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou. (09.04.2009)

Film o živoucím duelu Frost/Nixon se nedá úplně jednoduše uchopit jako dokumentární politické drama, neboť mu ani tak nejde o komplexní zachycení určité historické události, jako o vykreslení psychického stavu a pocitů postav nebojujících pěstmi, nýbrž slovy. Frost je jako kočka snažící se o zasazení co nejpřímějšího úderu, ze kterého není úniku a Nixon lstivá myš, jejíž úkolem je co nejelegantněji se vysmeknout a obrátit situaci ve svůj prospěch. Ať už je to zásluhou scénáře, či samotného Franka Langella, Nixonovy pohnutky i celá osobnost byla vystižena dost přesvědčivě. K pochopení jeho myšlenek mnohdy stačil pouhý výraz v obličeji. Frost/Nixon je decentně zrežírované, divácky trochu méně atraktivní drama, ke kterému není nutné býti politickým znalcem/fanouškem, aby přineslo bytelný, intelektuální zážitek. 7/10 (10.01.2009)

Jde zřejmě o jeden z výborně režijně zpracovaných filmů Rona Howarda, ale co se týká nějakého mého hlubšího prožitku, tak jsem byla mírně zklamaná. Možná to bylo i tím, že v první polovině filmu jsem zcela nezaujatě a s jistým odstupem sledovala shrnutí faktů aféry Watergate a přípravu interview investigativního novináře Davida Frosta s Richardem Nixonem. Teprve od zahájení prvních rozhovorů jsem zabrala a sledovala, jak se bude Duel dál vyvíjet. Přestože Nixon je silně dominantní, tak v posledním interview se situace obrátila a Frostovi se podařilo zasáhnout Nixonovo slabé místo a přimět ho k přiznání chyb a k omluvě američanům. Ve filmové verzi tak Frost zvítězil, zatímco reálné rozhovory skončily spíš remízou. Alespoň tak jsem se o tom dočetla v recenzích. A souhlasím i s faktem, že když se řekne Nixon, každý automaticky doplní „Watergate.“ Filmy fungují podobně – spousta z nich pojednává o Watergate, ale jen málo z nich o Nixonovi. Ale co mě se týká, stačilo vidět jednou a dost. Politika opravdu není má silná stránka. (09.09.2012)

Tak bohužel zdejší nadšení nesdílím. Z tohoto filmu jsem byl nejvíc nadšenej před jeho spuštěním. Tohle měl být napínavý rozhovor připomínající boxerský souboj ? Olala až na poslední den rozhovru mě to připomínalo Moravcovo nedělní kdákání s politikama. Mám být ohromen z toho že politici jsou kolikrát na rozhovor připraveni lépe než moderátoři ? Aby ne, vždyť mají celý týmy tzv. mediálních trenérů na druhou stranu třeba takovej Miloš Zeman je nepotřeboval vůbec a takovýmu Topolánkovi by nepomhla ani armáda mediálních trenérů. Tohle byla vysloveně nuda a velmi špatně udělaný film, postrádal tempo, adrenalin, ale i emoce. Vždyť jenom pátrání po výrocích,rozhovorech či skutcích se mohlo udělat napínavý jak finále hokejovýho mistráku a samotný rozhovor ? To měl být gejzír adrenalinu, kratkých slovních obratů, nevyvratitelných tvrzení z obou, upozorňuju z obou stran, tomu bych říkal "válka před kamerami" tohle bylo spíš v duchu kdo komu první rozšlápne pečlivě stavěnou bábovičku. Od většího hvězdnýho průseru film zachraňuje naprosto famozní herecký páně Franka Langella. (25.07.2011)

V tomto filme funguje všetko ako vo švajčiarskych hodinkách. Obomi hlavnými protagonistami majstrovsky zahraný dialógový súboj s perfektnou drobnokresbou charakterov, nakrútený a zostrihaný divácky najpáčivejším možným spôsobom. V tomto smere je Frost/Nixon doslova unikát a svedčí o mimoriadnej schopnosti Rona Howarda vyhovieť náročnejšou látkou aj tomu najkomerčnejšiemu divákovi. Filmy z tohto prostredia, nech sú akokoľvek kvalitné, sú väčšinou zdĺhavé, komorné, ponuré a ponúkajú skôr masáž intelektu, než emócie alebo atraktívny vizuál. Vizuál Frosta/Nixona v spojení s hudbou Hansa Zimmera a rivalsky dravou chémiou medzi Martinom Sheenom a Frankom Langellom, plnou pokory a úcty, je doslova šťavnatou, sexy filmovou lahôdkou. (25.02.2009)