Korunní princ

Hrozně rád bych filmů z naší historie z c..a k. období viděl víc. Bohužel podunajská monarchie se rozpadla a nikdo jiný asi její příběhy točit nebude. Aspoň by naše obyvatelstvo taky pochopilo, že Rakousko jsme vlastně byli jako "my", a že to nebylo jen národní obrození a divadlo, ale že jsme byli od roku 1526 součástí velkého celku, žili a fungovali v něm. No a že zásadní momenty 19. století jsme prožili pod taktovkou Johanna Strausse a Franty Pepy Jedničky. Film se nás vlastně bezprostředně týká, jelikož Rudolf pobývá v Praze. Jeho příběh je jeden z těch známějších (citován i ve Švejkovi). Natočen je poctivě a na televizní ptodukci i draze. Na můj vkus místy moc melodramatu. ale jinak moc dobré...80% (21.09.2013)

Národnostní princip se opírá o nejprimitivnější zvířecí zásady, je to vítězství tělesné sympatie a instinktu nad duchovními a kulturními výhodami, které lidem přináší idea rovnosti všech národů, kosmopolitismus.Projevy národnostního a rasového nepřátelství považuji za velký úpadek a je dost typické, že všechny pokroku nepřátelské síly v Evropě se hlásí k těmto zásadám a zneužívají je pro své cíle. Slova korunního prince Rudolfa Habsburského PS: V Německu viděl nepřítele nejen Rakouska - Uherska, ale i Evropy. Rudolf se ocitl mezi mlýnskými kameny: na jedné straně nenávist antisemitů a nacionalistů, na druhé straně obdiv liberálů, buržoazní inteligence, Židů. Hezký film (16.11.2010)

Smrt korunního prince Rudolfa znamenala ve své době totéž, co smrt princezny Diany o století později. Na základě jeho životních osudů a trpkého konce vznikl historický kostýmní film, který sice ani zdaleka není tak kýčovitou záležitostí, jakou byly filmy o císařovně Sissi z 50. let, nicméně ani on se nevihnul romantizujícímu a nehistorickému přístupu k tématu. Tvůrci filmu se svým zpracováním snaží navázat na legendu nadaném talentovaném princi, který by po nástupu na trůn dokázal být moderním a schopným vůdcem státu, jenže se stal obětí svého postavení a nátlaku okolí. Střízlivě řečeno byl především obětí svého zdravotního stavu, dnešní medicína by měla pro jeho duševní rozpoložení konkrétní diagnózu. Vysokou státní funkci by zvládal jen s obtížemi a na jeho sebevraždě není moc tajemného. Korunní princ je ať už z hlediska kvalit scénáře nebo hereckých výkonů snadno zapomenutelnou záležitostí. Celkový dojem 35 %. Film může potěšit maximálně záběry elegantních rób a historických budov své éry. (14.08.2008)

Velmi výpravný koprodukční snímek, který se snaží zachytit přecitlivělého následníka trůnu způsobem, který by v nás asi měl zanechat dojem, že by byl býval osvíceným vladařem moderní doby. Nicméně tvůrci se nemohli rozhodnout, zda jeho příběh popsat jako atraktivní romantický film - jen se smutným koncem nebo hlouběji sledovat četné běsy, pochybnosti a propady labilního prince. Výsledek je možná hodný pozornosti, ale nepřesvědčil mě, že by opravdu postihl tragédii rakouského prince. V Rakousku říkají, že Rudolf tak dlouho hledal hloupé děvče, které by se s ním bylo ochotné rozžehnat se světem, až ji našel. Hloupá mi tedy opravdu Marie Vetser připadala. Zajímavější bylo zobrazení císařského páru, tomu se ale nedostalo tolik prostoru. Dívat se na tragédii jejich syna jejich očima by bylo zajímavější. Oni však příběhem pouze proplouvají a prince nechtěně k tragédii posouvají. Protože si tvůrci přáli prince vyjádřit jako rozháraného - nikoliv jako duševně chorého, tak samotnou tajemstvím zahalenou sebevraždu berou hodně zkrátka - kvapíkem. Rakouský dvůr se bál připustit dědičné zatížení z rodu Wittelsbachů. Proto se vyrojilo řada absurdních, romantických teorií o vraždě či nucené sebevraždě. Absence císařovny na synově pohřbu není dokonce v tomto díle nijak komentována ani vysvětlena. (27.06.2008)

Třetí příběh korunního prince Rudolfa viděný během dvou dní. Zpracování se na rozdíl od ostatních dvou (viděných o den dříve) věrně drželo historických reálií. Snad až příliš, jen rozloučení s Erzi proběhlo malinko jinak než se zde nastínilo. Na začátku to korunnímu princi následníkovi moc slušelo (v souladu s ostatními zpracováními, tedy zvlášť s tím v Maraisově podání z roku 1948), měl takový ten pohled plaché laně, na konci se na něm zračila jeho nemoc i trpké zklamání ze života (to už tu laň pěkně uštvali). Jenže jsem občas měla pocit jako by někdo (aha, tak Brigitte Hamann) napsal historická fakta a pak požádali Rosamunde Pilcher, aby z toho vytvořila příběh pro scénář... Navíc Marie Vetserová v podání Vittorie Puccini mi připadala jako někdo, koho Rudolf vyhodil dveřmi a ona se mu vrátí oknem...Ale nebyla to zas žádná hrůza, jak by se z předchozích dvou vět mohlo zdát, obzvlášť pak první díl, a musím vzít v potaz i to, že šlo o tv film. Za film uděluji přesně polovinu z hvězdiček (2.5) a jednu za von Thunova Rudolfa, byl nejen velmi koukatelnej, ale podle mě i dobře zahranej. Asterix jako Taaffe byl taky dobrý počin... A Nero z Quo vadis 1985 jako stařičký mocnář (do něhož mu v té době ještě pár let chybělo) jakbysmet. (20.01.2013)