Přichází Satan!

Do tretice (Rosemary, Exorcista) prispel aj Donner klasickým satanskko-antikristovským hororom, ktorý sa právom považuje za už legendu a kult žánru a jeden z jeho vrcholov, kedy šlo o atmosféru budovanú pomaly a psychologicky, kedy sa postavy chovali logicky, kedy hudba bola diabolská a scenár scenárom s hlavou a pätou. napriek tomu ale pre mňa osobne spomedzi trojice vyššie zmienených filmov s podobnou tematikou i žánrovým obdobím, ktoré v rozmedzí ôsmych rokov vznikli, mi Omen príde v naozaj silnej konkurencii najslabší, aj keď čo do informatívnosti najobsiahlejší. (31.07.2011)

Donnerův snímek má lákavý námět a jeho velikými přednostmi jsou herecké výkony (zejména Gregory Peck je excelentní v každém svém pohybu, gestu a mimice), geniální hudba, jež zvyšuje výpovědní hodnotu scén o 90%, a v neposlední řadě aranžmá scén, přičemž jedna z nejzdařilejších je určitě ta na starém hřbitově či kněz v biskupském parku. Trochu jsem postrádal mrazivou atmosféru a strach. Napětí graduje až ke konci snímku, kdy jsem začínal mít pocit, že se opravdu dívám na horor. Do té doby mi Přichází satan moc hororový nepřišel. S lehkým zklamáním a nenaplněným očekáváním hodnotím 4*. (29.07.2011)

Nadčasová žánrová klasika, v mnoha ohledech filmařsky dokonalá. Donner náramně buduje temnou a zlověstnou atmosféru plíživě a neodvratně se blížící apokalypsy a s hitchcockovskou precizností graduje jak jednotlivé scény (některé jsou nezapomenutelné), tak celý příběh. Gregory Peck je v hlavní roli naprosto fantastický (nedokážu si v té roli představit nikoho jiného). To, jak jeho veskrze racionálně smýšlející a duševně stabilní hrdina postupně propadá zoufalství a beznaději z rozumem těžko vysvětlitelných tragédií, snad ani nemohl zahrát lépe. První zásadní snímek mého oblíbeného režiséra dlouhodobě považuju za nejlepší satanistický horor (těsně vítězí nad Vymítačem ďábla a Rosemary má děťátko). A to už jen proto, že každý jeho hypotetický nedostatek (některé trikové záběry už nepůsobí moc přesvědčivě) zcela nekompromisně vyvažuje (či lépe řečeno "přehlušuje") jeden z nejlepších orchestrálních soundtracků všech dob, za nějž legendární Jerry Goldsmith dostal svého jediného (!) Oscara. I na samostatný poslech neskutečný zážitek. 100 % (09.04.2024)

Mala som nedávno Omenovský víkend, keď v telke išiel nový Omen (2006) a potom som si ešte pozrela starý originál. Možno obrátenej postupnosti, možno pokroku vo všetkých oblastiach filmárčiny, ale najskôr proste vlastnej subjektivite by som pripísala pozitívnejšie dojmy s nového spracovania. Toto pôvodné ma už príliš nezaujalo... Gregory Peck ako starnúca hviezda uchmatol väčšinu filmového pásu a pritom hral len svoj štandard. Irituje ma, keď na princípe recyklácie megahviezd obsadzujú páprdov do rolí, kde im manželky môžu byť dcérami. David Warner mal asi najpríšernejší účes, aký som vo filme kedy videla. Damien na mňa nepôsobil ako diabol, ale ako fracek, ktorého by som bila, kým by nebol modrý... jeho matke by som z posledných síl fikla jednu tiež... a tak podobne. Tentokrát proste zvíťazila súčasnosť nad klasikou. (25.02.2008)

Jeden z deseti nejkultovnějších hororů všech dob. Když jsem ho viděl poprvé, chvilkama mi tuhla krev v žilách, skvělé ponuré vyprávění, až depresivně temná atmosféra, dokonalé herecké výkony a hlavně a to především. Mysteriózní a mrazivá hudba od mága Jerryho Goldsmitha. Málokterý horor se může pyšnit tak úžasně mrazivým hudebním doprovodem, sborový chorál který zastavuje krevní oběh. Celé bezmála dvě hodiny vás neopustí jakési znepokojivé mrazení v zádech, žádné přehnané zobrazování zla jako příšery, nýbrž jen zlověstné symboly skládající mozaiku napětí. Když bych mohl, klidně vyseknu hlubokou poklonu, ale já už bych se nemusel narovnat. Jenže Přichází Satan je legendou, hororovou klasikou a pět hvězdiček mu náleží naprosto po právu. Jen škoda že tu není ještě jedna, protože udržet si své kouzlo i v době moderně pojatých hororů je opravdu úctyhodné. (10.02.2004)