Signum laudis

Nestává se často, aby se naše kinematografie inspirovala západním filmem, a kvalita nijak podstatně neklesla. Signum laudis je ostrá protiválečná satira s vynikajícím obsazením, mezi nímž Vlado Müller vyčnívá nejen díky své velké postavě a hřmotné povaze. Na odkazovaný Železný kříž v jednotlivostech ztrácí, ale v celkovém dojmu zase tak ne. Zmíním ještě skvělou hudbu Zdeňka Lišky. Nepamatuju si z ní jedinou notu, ale kdybych ji ještě někdy slyšel, bezpečně ji poznám. (10.03.2023)

Vlado Muller v ničom nezaostáva za Klausom Mariom Brandauerom v podobne ladenom Kapitánovi Riedlovi, uznanlivo musel hlavou pokyvovať aj tvorca Paths of glory, Stanley Kubrick (ak by film videl, čo pochybujem), nad vyváženosťou všetkých filmových zložiek antimilitaristického filmu zpoza "opony". Mňa najviac Signum laudis okrem nepredvídateľného deja (najlepšie vopred nič nevedieť) a zobrazeného násilia dostal svojim cynizmom. Hláškami, ktoré nie sú ani tak fórikmi, ako skvele pasujúcimi mrazivými bonmotmi jednotlivých postavičiek. Kedykoľvek otvorí hubu napríklad Zedníček a dáte si to do kontextu deja, začnete chápať Hollého perspektívu zobrazovaných udalostí a charakterov. "Veď on nie je predsa žiaden vodca! V danom momente je ten najlepší..." O dvadsať sekúnd divák pochopí... (24.03.2013)

Patrně nejlepší československý film, jaký jsem zatím měl možnost vidět. Tolik hereckých es jsem už neviděl dlouho pohromadě. Skvělý scénář a vynikající psychologie postav, mezi kterýmy vyčnívá cynický realista hejtman König v podání Josefa Bláhy. Výprava a bitevní scény jsou na 80.léta v našich končinách také unikátní. Kaprál Hoferik v podání Vlado Müllera byl i přes svoji drsnou povahu veskrze kladnou postavou a ten konec jsem mu opravdu nepřál. Neschopní velitelé posílají své podřízené na smrt a sami nakonec slíznou smetanu (i když zde je tou pomyslnou "smetanou" paradoxně ruské zajetí). Je trochu s podivem, že tento vynikající (proti)válečný snímek zůstáva, alespoň co se týče zdejšího počtu hodnocení, veřejností opomenut. (26.12.2008)

Celkový dojem z filmu: zklamání. Film ukázal, co ukázal měl, to ano, ale... Jako první, co mi nesedlo, byla hudba, dále slovenská čeština hajného Horyny, ale ta se dá, vzhledem k československému původu filmu pochopit. Když jsem do toho šla hlouběji, přišla jsem na to, že nejvíc ze všeho mi vadila absence charakteru. Mužů spousta, živých i mrtvých, a mezi nimi žádný s pořádným charakterem, aby se mi ten film něčím líbil... co s "pořádným" charakterem, ani s ucházejícím charakterem se tam nenašel. (08.08.2020)

"Železný kříž" po Česku. Atmosféra 1. světové války (nevím, proč se jí filmaři tak urputně vyhýbají) je skvělá, bláto je blátem, krev je krví (snad) a bitevní vřava zní opravdu nepříjemně. Vlado Müller byl naprosto jedinečný. Z každého jeho rozkazu mi šel mráz po těle a po celou dobu jsem mu držel palce i na nohou. Jinak velice potěšil ještě Josef Bláha coby hejtman Bruno či Ladislav Frej v roli jediného férového důstojníka. Neskutečně dynamicky natočená je úvodní bitva, milostná scéna působí velice příjemně a oproti tomu pasáž, kdy drsňák Hoferik se slzami na krajíčku zabíjí palicí své milované koně, je jednou z nejdrsnějších a zároveň nejsmutnějších scén, které jsem kdy ve filmu viděl. Režisér Martin Hollý stvořil takřka dokonalý (proti)válečný film, převyšující o několik čísel svoji knižní předlohu, která neoplývá tak brutálně cynickým závěrem, navíc doplněným geniálně kontrastním optimistickým maršem Zdeňka Lišky. 100%. (08.11.2009)