Signum Laudis
Režie:
Martin Hollý ml.Kamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Josef Bláha, Ilja Prachař, Radovan Lukavský, Jiří Kodet, Oldřich Velen, Ladislav Frej st., Pavel Zedníček, Miroslav Zounar, Jan Skopeček (více)Obsahy(1)
O rozkazech se nediskutuje. Ani o těch nesmyslných... Koncem první světové války jsou rakouští vojáci na ruské frontě těžce decimováni. Po smrti všech polních důstojníků se velení v bitvě ujme řácký kaprál Hoferik (V. Müller), který udrží pozice i za cenu nesmyslných ztrát na životech. Jeho slepá oddanost říši vyvolává opovržení jak u obyčejných vojáků, tak u Hoferikových nadřízených. Nově jmenovaný náčelník štábu, neschopný generál Berger (I. Prachař), však osobně dorazí na bojiště se svitou dalších důstojníků, aby v zájmu zvýšení morálky mužstva vyznamenal Hoferika Vojenskou záslužnou medailí Signum laudis (lat. Odznak chvály). Jednotka i s generalitou se však dostane do ruského obklíčení. Jediná cesta zpět do rakouského týla vede přes les, ve kterém se vyzná jen Hoferik. Dovést důstojnickou smetánku do bezpečí je však těžší, než si kdokoliv původně představoval. Pro slabosti a pochyby však nemá Hoferik žádné pochopení, a to ani když jde o generály… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (172)
Nenápadný film, ale o to více šokující. Záležitost tak silně promyšlená a psychologická až z toho mrazí. Jednoduchá krátká záležitost, kde válka hraje v podstatě až poslední roli a nad zbytkem jenom nevěřícně kroutíte hlavou. Je v tom něco výjimečné. Je v tom něco, co ve vás zanechá nějaký ten otisk, kterého si je nutno cenit. Navíc napěchované více než kvalitními herci. Nenápadné a skoro zapomenuté. Ale výjimečné. ()
Patrně nejlepší československý film, jaký jsem zatím měl možnost vidět. Tolik hereckých es jsem už neviděl dlouho pohromadě. Skvělý scénář a vynikající psychologie postav, mezi kterýmy vyčnívá cynický realista hejtman König v podání Josefa Bláhy. Výprava a bitevní scény jsou na 80.léta v našich končinách také unikátní. Kaprál Hoferik v podání Vlado Müllera byl i přes svoji drsnou povahu veskrze kladnou postavou a ten konec jsem mu opravdu nepřál. Neschopní velitelé posílají své podřízené na smrt a sami nakonec slíznou smetanu (i když zde je tou pomyslnou "smetanou" paradoxně ruské zajetí). Je trochu s podivem, že tento vynikající (proti)válečný snímek zůstáva, alespoň co se týče zdejšího počtu hodnocení, veřejností opomenut. ()
Buď, anebo. Vzestup a pád kaprála Hoferika na pozadí válečných událostí během první světové války je symbolickým poselstvím o nevypočitatelnosti mocných. Někdy je lepší být živým zbabělcem, než mrtvým hrdinou. Excelentní Vlado Müller v titulní roli, následovaný neméně skvělým Bláhou, Prachařem, Kodetem, Zahajským a dalšími. Jeden z nejlepších československých filmů vůbec. ()
Zpočátku celkem obyčejný film o osudu českých vojáků v rakousko-uherské armádě. V poslední půlhodině se však rozehrává přesvědčivé drama, které pozvedá celý film o stupínek výš. Vlado Müller je vážně skvělý, zdatně mu sekundují ostatní členové hereckého ansámblu. Jen ten Zdeněk Liška by se nemusel tak okatě vykrádat, ačkoli je to samozřejmě hudba výborná. ()
Nestává se často, aby se naše kinematografie inspirovala západním filmem, a kvalita nijak podstatně neklesla. Signum laudis je ostrá protiválečná satira s vynikajícím obsazením, mezi nímž Vlado Müller vyčnívá nejen díky své velké postavě a hřmotné povaze. Na odkazovaný Železný kříž v jednotlivostech ztrácí, ale v celkovém dojmu zase tak ne. Zmíním ještě skvělou hudbu Zdeňka Lišky. Nepamatuju si z ní jedinou notu, ale kdybych ji ještě někdy slyšel, bezpečně ji poznám. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (15)
- Premiéra filmu sa konala 30.1.1980 v Bratislave v kine Slovan. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Signum Laudis je bronzové vojenské vyznamenání, které rakouská armáda udělovala svým důstojníkům. (zigot7)
- Ve filmu je scéna, kdy se má Hoferik (Vlado Müller) poprat s Reischlem (Jan Skopeček). Skopeček měl z mohutného a silného Müllera strach, a tak když byl režisér, po několikerém opakování záběru, konečně spokojen, slíbil Müller Skopečkovi jako bolestné čočku, která tehdy v Praze nebyla. Po nějaké době sledoval Skopeček se svou manželkou televizi, kde se shodou okolností objevil právě Vlado Müller, načež se Tichánková důvěrně naklonila k manželovi a pronesla: „Došla nám čočka, měl by sis zase nechat dát od Vlada přes hubu“. (cundak)
Reklama