Ďáblova lest

Český pokus o takovou Šifru mistra Leonarda. Jiří Strach TV tvorbu umí a je to jeden z režisérů, který by si zasloužil pořádný rozpočet. Ďáblova lest dokáže vtáhnout, přestože používá veškerá klišé detektivek (opilecký policajt, snaživá nová kolegyně apod.) ale ztrácí nejvíce na scénáři, což se nejvíce ukáže v závěrečném díle. (01.04.2023)

Tak předně - záhadolog Vašíček by udělal záhadu i z rohlíku tvaru C (že by ho vyráběla sekta posedlá pravěkým kultem luny = ansa lunata už v eneolitu, či turecké šedé eminence, či komunistické frakce zhmotňující v něm podobu srpu?), jeho scénář a přebujelá "mysterióznost" je spíš tématem pro bulvární plátky, ne tématem pro trojdílný film. Všude samý satan, fantasmagorie, hadi... Ale Strach, jakkoli nechápu jeho volbu natočit něco podobného, se s režií vypořádal dobře a herce ukočíroval. Tradičně skvělému Trojanovi zdatně sekunduje výborný Dvořák. Občasné přiblížení se žánrovým libůstkám kvituji s povděkem, no k lepšímu hodnocení by museli tvůrci přizvat k napsaní scénáře úplně jinou sortu, než jakou je Vašíček. Ortel - je to sice uhozené, až se mi uši červenají, ale za první dva díly ty 3* dám. (20.11.2011)

Mě se to teda osobně sice vůbec nelíbilo, ale to víte než jsem stihl ohodnotit, tak přišel Jirka Strachů až ke mě domů, že prej jako potřebuje, aby to mělo na ČSFD dobrej průměr, že by mu na to jináč nekoukala ta televizní lůza a von by z toho neměl žádnou škváru. Slovo dalo slovo a tak jsem se nechal koupit (pro případné zájemce z řad tvůrců/dramaturgů: zaprodávám se lacino, podrobnosti přes poštu). Takže buďto to bylo takhle nebo se mi to prostě a jednoduše líbilo. Zatím jediné čeho se do příštích dvou epizod obávám je přílišná naivita co se týká vztahů mezi postavami. Aneb každý se zná s každým. To já strašně nerad. Ale nějaká ta stovečka by i tenhle zápor spravila, co ty na to Jirko? A vůbec, co na to Jan Tleskač? PS: Tak tedy to co předvádí závěrečná epizoda, to je skutečné peklo na zemi a trapnost nad trapnost. Na druhou stranu poslední záběr dokazuje, že si tvůrci celou dobu dělali z diváka šoufky. Teda doufám, že ten poslední záběr nebyl myšlen vážně. Upřímně v to doufám. (16.02.2009)

Téměř se shoduji s většinovými názory. První část (80%) byla v českých televizních vodách (nebo spíš kalužích) jako zjevení z cizího světa, zkrátka to byla výborná detektivka s chytrými dialogy, skvěle obsazenými herci a pohyblivou (!) kamerou, za kterou by se Strach nemusel stydět za hranicemi. Okamžitě jsem si zamiloval záměrně brakovou satanskou tématiku a postavy (obzvlášť Jiří Dvořák se našel), málem jsem sem nasázel 5*. Druhý díl (60%) trpí neduhem, jaký postihuje mnoho druhých dílů z trilogií, mnoho linek zůstává otevřených a navíc se vynořují nové otázky. A ten Třetí díl (70%) je rozporuplný. Ještě před půlkou rozplete neujasněný děj a servíruje hotovou věc, která jakoby vypadla z nějakého béčkového hororu. Ještěže ani zde neztrácí Strach a herci hlavu, dynamicky řeší neřešitelné, a i když to všechno dost smrdí, bavil jsem se vrchovatě. Ale ten konec... z mé strany se to "dalo", "nedalo" se to jako racionální zakončení slibného projektu. Takže verdikt zaokrouhluji nahoru. (15.02.2009)

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)