Světová invaze

Dost rozporuplný film. Tak prvních 30 minut jsem si v duchu říkal, že to bude pěknej průser. Nejvíce klišé a patosu se odehraje na začátku, tedy alespoň toho nesnesitelného patosu, v průběhu bitvy se objevuje také, ale rozhodně se lépe poslouchá a snáší. Trochu jsem nevěřil, že jedna jednotka může obsadit celou stopáž filmu a její bojování může nějak přehnaně bavit. Bavilo, ale nejde nevidět ten jednoduchý scénář - dostaň se z bodu A do bodu B, přitom zabíjej ufouny a ochraňuj nebohé civilisty. Chyběl mi příběh, příběh o nebezpečných ufounech, kteří nás jedou vyhladit a přitom nás pitvají, vkládají do nás alieny a masakrují na sračky, chyběl mi i prvek hororu, který k invazním hororům prostě nutně patří. Tento film vsadil čistě na akci a mimozemšťany vylíčil jako vojáky, nemám nic proti, akci a boje dokázal tento film udělat důvěryhodně, proto mu náleží vysoké hodnocení. 80% (03.04.2011)

Rôznych pohľadov na mimozemskú inváziu vzniklo nielen v posledných rokoch nespočet, ale zatiaľ čo väčšina z tých, ktoré sa snažia situáciu pojať trochu veľkolepejšie prinášajú skôr beznádejný pohľad na decimovanie ľudstva, ktoré sa zachráni na poslednú chvíľu, tak Svetová invázia na to šla inak a chcela ponúknuť skôr regulérnu vojnu proti silnejšiemu, ale predsa len stále poraziteľnému nepriateľovi, čo mi vyhovuje a síce to nevyšlo úplne ideálne, ale aj tak som s výsledkom celkom spokojný. Úvodné zoznamovanie s postavami ma s výnimkou hlavnej postavy vôbec nezaujímalo, ale film sa tým našťastie dlho nezdržiava a tak už po chvíli začnú náznaky, že sa deje niečo podivné až po prvý útok, čo ma bavilo zase dosť a keď už vojenská jednotka vstúpi do akcie, nie je to síce ideálne, ale už sa na to dobre pozerá. Určite ma mrzí, že sa film tejto invázii nevenuje o niečo rozsiahlejšie, ale je to prakticky čisto z pohľadu malej vojenskej jednotky, no nad to sa dá povzniesť, skôr ma mrzí, že ani toto tvorcom nevyšlo úplne ideálne. Plusom je, že film sa už stále venuje len tomu hlavnému, ale nanešťastie aj tých záporov je tu celkom dosť, časom to začne byť trochu stereotypné, často to pôsobí dosť hlúpo, nájde sa tu pár prakticky až otravných dialógových sekvencií a samozrejme práve v tých najnevhodnejších chvíľach a hlavne na stvárnení tejto mimozemskej invázie si mohli dať tvorcovia viac záležať, lebo je to až príliš nelogické. Hlavne to, že mimozemšťania po globálnej stránke dosahujú veľké úspechy a pritom v akcii sú možno až na ten prvý stret dosť neschopní. A tak to pôsobí dojmom, že keby mala vojenská jednotka lepšiu podporu, nemali by mimozemšťania najmenšiu šancu. Ale našťastie sa mi podarilo naladiť na tú správnu vlnu, preto mi tie zápory až tak moc nevadia, hlavne, že to má výborné tempo, keďže sa tu prakticky stále niečo deje, vyhovuje mi tento štýl militarizmu a väčšinu času si to udržuje slušnú úroveň zábavnosti. Ale chcelo by to lepšie postavy, Aaron Eckhart ako vojenský veliteľ ma bavil, má na to charizmu a plusom je aj Michelle Rodriguez, ale tým to končí, ostatní vojaci mi prišli prinajlepšom zameniteľní, alebo rovno nesympatickí. Po akčnej stránke musím určite pochváliť, že jej je tu plno, je ideálne rozložená po celom filme a technicky veľmi dobre zvládnutá, ale predsa len mohla byť trochu rozmanitejšia. Takto ma približne polovica akcie aj dosť bavila, napríklad taký hromadný prelet vrtuľníkov nad bojovou zónou, celé finále, akcia na moste alebo zničenie lietajúceho stroja, ale ten zvyšok je už skôr len pozerateľná, ale ničím výrazná výplň. A tak režijne a technicky tomu až na tie nefungujúce emocionálne scény v rámci možností nemám moc čo vytknúť a pochváliť musím aj slušnú hudbu. Takže v rámci tejto tématiky sa nájdu určite aj omnoho hodnotnejšie filmy, ale ani Svetová invázia nie je najhoršia, napriek mnohým záporom ponúka aj plno kladov a dokážem sa pri nej zabaviť aj opakovane. 72% (11.03.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Uznávám, že víc než na ten film koukat bych ho chtěl pařit. Ono to totiž vypadá jak zfilmovaná verze Modern Warfare, akorát s ufonama místo Rusáků. Je tam použito hodně prvků moderních videoher - záchrana rukojmích, stealth akce do nepřátelské základny a nakonec obrana perimetru, než přilítnou rakety. Ty akční scény jsou bomba, to mi nikdo nevymluví, ale uznávávám, že ten patriotismus může někomu lézt na nervy. Mě ale naopak scény jako, když všech sedm zbylejch mariňáků slanilo za Eckhartem a šli těm zkurvenejm ufonům nakopat prdel za zvuků patriotický hudby fakt bavily. (11.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)