Expendables: Postradatelní

Naivně přímočaré, a tudíž také účinné béčko za áčkové peníze u kterého nejvíce zamrzí, že s ohledem na stáří aktérů a s ním spojenou potřebu co nejkratší akce a co nejdelších odpočinků na place byl zvolen styl intenzifikující hollywoodské impresivní pojetí akce. Vše se odehrává v enormně krátkých blízkých záběrech, které sice skladbou dávají dojem řežby, ale popírají základní atrakci akčních filmů, tedy možnost vidět lidské tělo v akci. Nicméně je třeba ocenit, že film každému ze slovutných aktérů dává scény, kde může potencionálně rozehrát své přednosti (Arnold charisma, Rourke herectví, Statham mrštnost, Lundgren výšku a sílu atd.). Slůvko "potenciálně" je ovšem zásadní, neboť film se soustředí pouze na povrchní fetišizaci svých objektů. Vedle přemíry detailů tváří, kde obličeje cele vyplňují rám záběru, se to projevuje v hloupoučké plochosti figur - nejvíce na to doplatil Jet Li, kde jediná charakterizace jeho postavy spočívá na rasistickém konstatování, že je coby Asiat malý. Postavy de facto nemají žádnou osobnost, pouze tváře. V čem lze "Expendables" označit za sofistikované, je snaha o to, aby zdejší mastodontí hrátky a male bonding nevyznívaly gay. (02.09.2010)

Velmi nenáročná akční komedie, nicméně bohužel komedie asi v úplně jiných místech, než bylo tvůrci zamýšleno. Naivní příběh, velké výbuchy, spousta krve, plané silné hlášky... Ovšem obnovením klasického akčního žánru bych to nenazvala ani náhodou. Chybí tomu ta naivní béčkovost osmdesátek a velmi nedotažené počítačové triky mi k drsnému akčňáku seděly ještě míň, než plastický Sylvester. Rozleptaný Rourke je slabý odvar toho, co ze sebe dokázal udělat slavný Sly, který se snaží být tak drsný, že už se ani nedokáže usmát, ani srozumitelně mluvit, i když se snaží zuby nehty být strašně cool a sází jednu drsnou hlášku za druhou. Takhle si opravdu nepředstavuju stárnoucí akční legendu snažící se o důstojný odchod (nebo ne?). Rozhodně jsem se ale nenudila a musím tvůrcům přiznat že přes to všechno, co filmu vyčítám, je to nejlepší akčňák, který jsem za dlouhou dobu vyjma Jamese Bonda viděla. (20.12.2012)

Mám pocit, že jakmile někde hraje Jasoň Statham, tak by se v žánru mělo uvádět "frikulínský". Když vynechám Stathamovy začátky ve filmech Guye Ritchieho, tak ten člověk hraje ve strašnejch hovadinách. Nutno dodat, že to přináší i jakousi lacinou zábavu. Tohle na mě dělalo dojem, jak kdyby člověk někde nakoupil ty nejlepší suroviny a pak to odnesl Láďovi Hruškovi, ať z toho uvaří eintopf v mikrovlnce. Asi to přežije, asi mu to i zažene hlad, ale moc si na tom nepochutná. Akční scény se mi celkem líbily, líbil se mi taky po dlouhý době záporák Dolph Lundgren. Podruhý bych se na to ale asi nedíval. 50% (13.06.2021)

Asi nejsem cílovka. Ty vysvalené, propocené, občas poněkud jednodušší či rovnou úplně vypatlané machistické kreatury jsem vždycky nesnášel a v Expendables bohužel jiní hrdinové nevystupují. Stalloneho partička, které v žilách proudí víc testosteronu a rozpuštěných steroidů než krve, mi nijak neimponuje, nebavím se nad ní a u její mise ani nedokážu vypnout mozek. Maximálně postradatelná a maximálně pronuděná záležitost. 50% za letadlo. (18.09.2010)

Sly Stallone plní na stará kolena přání všech fanoušků osmdesátek a po Rockym a Rambovi přináší poslední dárek – týmovku snů. No, snů, upřímně, všichni bychom rádi viděli v hlavních rolích trojlístek z kostela. Ale doba se změnila a musíme brát to, co se nabízí. A v rámci možností Sly volil dobře. Statham připomíná neurotickou frenetičnost Cranku, Li si pohodově vychutnává lehce komicky posunutou postavičku „půl chlapa“, Lundgren po letech není k smíchu, Crews baví tím svým lehce vyšinutým stylem mluvení a nejméně výrazný článek Couture alespoň stojí za pár dalších hlášek. A Sly je prostě Sly (na svůj věk vypadá neuvěřitelně cool), typický hrdina, který si drží morální kodex i v záplavě očividné digitální krve (tady Postradatelní oproti poslednímu Rambovi nejvíce ztrácí). Příběh není překvapivě až taková tupost, jak by se čekalo (možná je to i škoda). I tak je ale jisté, že ten film vznikl pouze proto, aby si jedna generace mohla nostalgicky v kině zavzpomínat. Pro někoho málo, pro mě potencionální srdcovka. P.S. Scéna v kostele je maximálně využitá – kultovní status zaručen. (18.08.2010)