Single Man

Nebudu se chovat jako jedna zdejší nejmenovaná Tv stanice….NOVA :o) a prohlašovat, že se jedná , když už ne o utkání desetiletí, tak min roku a to zopakovat před každým zápasem, i když naše repre hraje s Maltou….takže nenazvu výkon Colina Firtha jeho ŽIVOTNÍM. Na ten ( ve svých 50 letech ) má ještě čas, nicméně se jedná o jeho doposud nejlepší herecký výkon. To je holý fakt! Taková paleta emocí, mimika, žádná rozmáchlá gesta…., to se jen tak nevidí. Co se týče snímku samotného, po technické stránce ( kamera, zvuk, střih, hudba ) není snímku co vytknout, ( chvílemi jsem úplně chrochtal blahem ).To je vypiplanost sama. Proč tedy to nízké hodnocení, přes ty superlativa, kterými jsem snímek doposud zahrnul. Občas se to přihodí, že snímek na člověka nezapůsobí, tak jak by očekával. V tomto případě mi to přišlo i líto, cítil jsem se ochuzen a podveden. Pravdou ale bude, že největším kamenem úrazu a překážkou pro plné vychutnání si a sympatie k snímku bude fakt ( alespoň v mém případě tomu tak bylo ), že Ford ve většině případů klouže těsně pod povrchem. Chtělo by to zabrousit mnohem hlouběji, jít na dřeň věcí. Škoda, víc dát nemůžu, tak to jednoduše cítím…..i přes to, že v dosti momentech jsem si říkal, že přesně takhle má vypadat a zaslouží si přízvisko „ UMĚLECKÝ SNÍMEK „ . Našlápnuto měl, bohužel zůstalo pouze u toho našlápnutí. Tak snad někdy příště Forde.. Potenciál, ten by tam rozhodně byl….. (20.07.2010)

Mohol by som si povzdychnúť: Predvčerom film o démonoch, včera o homosexuáloch, čo ma čaká dnes? Lenže v tých zážitkoch je veľký rozdiel. Keď z Constantine odstránim démonov neostane takmer nič, pretože výkony Keanu Reevesa a Rachel Weisz sú iba štandardne dobré. Ak by som však vyextrahoval homosexuálny motív zo Single Mana, získam nielen vynikajúci film o osamelosti, ale aj film s neuveriteľným výkonom Colina Firtha a prenádhernou hudbou, pri ktorej som chvíľami privieral oči, aby som si ju vychutnal. Lenže homosexualitu z tohto filmu vyňať nemožno, pretože nie je prítomná iba v príbehu, ale aj v jeho celkovom výtvarnom poňatí. A to je bariéra, ktorá je pre mňa neprekonateľná. (31.07.2012)

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)

Colin Firth je skvělý herec a každý skvělý herec musí mít na kontě alespoň jednu takovou roli. Jen mě mrzí, že za to nebyl důraznějc oceněný, protože by si to zasloužil. Když si to vyslechl Sean Penn ve filmu Milk nebo hoši ze Zkrocené hory, tak pročby ne on. Je teda fakt, že příběhově jsem u filmu umíral. (15.10.2011)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)