Single Man

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)

Opravdu citová záležitost zahalená v hávu dojemnosti a úvah, která se opírá o neuvěřitelný výkon Colina Firtha, kterému skvěle sekunduje Julianne Moore. Hra s barvami podtrhuje celkovou vizuální dokonalost, kterou načala dobře situovaná kamera. A do toho ještě hraje úžasná hudba (ještě teď si broukám Clock Tick), která pomáhá diváka více vtáhnout do děje. Je to možná další případ klišé - úvaha o životě a smrti. Ale s dobrým obsazením a režisérem se to dá zdolat a to se povedlo. Ten konec mě fakt dostal. Nečekané a úderné! (01.07.2010)

Režisér Tom Ford se ve svém režijním debutu věnuje tématu homosexuality. Colin Firth ztvárňuje vysokoškolského profesora literatury, který se vyrovnává se smrtí svého přítele. Je například zajímavé nakolik se snaží film homosexualitu skrze jeho postavu potlačit a přesto její přítomnost stále latentně zaznamenávat. Vedle explicitních zobrazení či jasně definovaných homosexuálních hodnot se zde bisexuální povaha hlavního hrdiny charakterizuje už samotným designem snímku – jeho vizuální uhlazeností, pečlivě komponovanými saturovanými záběry, využitím kostýmů i dekorací. Místy to však působí až jako módní přehlídka určitého životního stylu, která neustále klouzá po povrchu. (08.07.2010)

A few times in my life I've had moments of absolute clarity, when for a few brief seconds the silence drowns out the noise and I can feel rather than think, and things seem so sharp and the world seems so fresh. I can never make these moments last. I cling to them, but like everything, they fade. I have lived my life on these moments. They pull me back to the present, and I realize that everything is exactly the way it was meant to be. Jsem idiot! Colina Firtha jsem vždycky upřímně nenáviděl a každýmu filmu s ním se obloukem vyhejbal. Když se nedávno objevila oceňovaná Králova řeč, jenom jsem tupě prohlásil, že to nechci nikdy vidět. A pak? Bum! Králova řeč byla v závěrečný minutě a já v blahu. Firth mi najednou nevadil, ba naopak, svým hereckým projevem atakoval mojí TOPku (ne, nemám ho tam). Neváhal jsem tedy a opatřil si jeho předchozí film A single man, kterej mě sice vzhledem k tématu nijak moc nezajímal, ale i tak jsem byl zvědavej jestli můj čerstvě nabytý dojem z Firtha přetrvá. A přetrval, dokonce posílil. Colin Firth je perfektní charismatickej herec, A Single Man perfektní film s úžasnym hudebnim doprovodem, pěknou kamerou, bezvýchodně smutnou atmosférou a se zatraceně srdceryvnym koncem. (30.04.2011)

Kdybych se měla uchýlit ke klišé, prohlásila bych film Single Man za dokonale vybroušený diamant, v jehož nitru se stále ukrývá divokost, syrovost a bolavost, které vám rozřezávají ruce do živého masa každou ze svých vycizelovaných hran. Kdybych byla filmový znalec, obsáhle bych pohovořila o styčných plochách s Hodinami, Daleko do nebe nebo Americkou krásou díky době děje, výtvarné stylizaci, tématice, pocitovosti v elegenatním rámu a uvěznění v každodennosti, popsala bych nejednu stránku o sladění kamery, hudby a barev s dějem a rozpoložením postav a za každým druhým slovem by se přetlačovaly výrazy jako existencialismus, identita a sebeurčení. Kdybych měla chuť někomu něco radit, doporučovala bych vám vidět to ve stejném prostředí jako já, ve starém polozapomenutém kině a kavárně dohromady, kde sedíte u stolku pod starými obrazy a díváte se na plátno během upíjení červeného vína, nerušeni šustěním pytlíků a chroupáním popcornu. Jsem jen ta, která jsem, tak řeknu pouze tolik: Single Man je příběh o drásavé opuštěnosti, o propasti zoufalství skryté za jedním jediným všedním dnem, o snaze (ne)přežít něco, co se přežít nedá a snaze (ne)přežít ve světě, který se rozhodl vzít to do pekla zkratkou... a taky holdem Kráse s velkým K a definitivním důkazem, že když Colin Firth chce, dokáže odhodit svetr se sobem kilometry v dál a zadupat vás do země jediným pohledem. Skláním hlavu, zavírám oči a dovoluji jediné slze prodrat se na svobodu zpod pevně stisknutých víček - a definitivně se loučím s létem. No co, stejně jsem léto nikdy neměla ráda.... P.S. Patřit mezi členy Akademie, kteří odepřeli Firthovi a Korzeniowskimu Oscara, chodím kanálama i po smrti. (11.10.2010)