Režie:
Susanne BierScénář:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (více)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (216)
Mně se líbí, jak Bierová nekriticky střílí do vlastních (ženských) řad a její dílo nenese (naštěstí) žádný stopy hloupýho feminismu, ke kterýmu mají někdy na severu blízko. Myslím tim portrét doktorky, která někdy vlastní hloupostí, komplikovaností a sveřepostí dělá věci horší, než by mohly bejt. Ale je fakt, že se jemně, žensky, ciltivě a citově, mění a učí. Učí se odpouštět, jako my všichni :-). Jinak je zase na co koukat, pani režisérka má co říct, včetně africký epizody. ()
Zvažovala jsem, zda dát střízlivé čtyři hvězdy nebo napálit plný počet. Nakonec vyhrála lidskost a laskavost, kterými je film Susanne Bier prodchnut. Příběh přátelství dvou hodně odlišných chlapců a jejich rodin je dojemný, smutný i veselý a vskutku nelituji skoro dvou hodin strávených při sledování. ()
Příběh dvou rodin a drsném světě, před kterým se člověk neschová, ať už je kdekoli. Přestože to není můj šálek čaje, příběh a jeho tempo byl bezkonkurenční a já rozhodně hltal každou minutu. Překvapivě uspokojivá byla zejména klíčová část o šikaně. Dalo by se říci, že klouček Christián postupně vyřešil svým drsným způsobem veškeré problémy druhé rodiny a na závěr snad i ten svůj. 78% PS: Nejsympatičtější postava byl bezpochyby Ulrich Thomsen. ()
Seversky důstojné pojednání o tom, jak i pro vyspělý charakter může být těžké nedat volný průchod svému hněvu, nesplynout se skutky, pro které má jen pohrdání a v extrému při zachování tváře umět tu druhou nastavit. A což teprve, když se v dětské duši nenávist rodí z bolesti a dokáže polevit až procitnutím z činu daleko za hranicemi malých dětských vendet a následného osvobozujícího pláče, který ze samého žalu nemohl propuknout, jen doutnal hluboko uvnitř, pod povrchem nepochopení světa a jeho zákonitostí. Civilně komorním herectvím dospělých získávají prostor výborně napsané i zahrané dětské role a úžasné finální záběry přírody s relaxační hudbou jakoby oznamovaly, že ta mladá duše je už svobodná... ()
Není to špatný film, přišel mně jen hrozně vumělkovaný, nebo jsem od něho čekal vzhledem k jeho pověsti víc, nevím sám, každopádně spíše lehčí zklamání. Téma Afriky se mně líbilo mnohem víc v podobném severském filmu Po svatbě, tady mně přišlo úplně zbytečné a navíc.Pochválil bych tak možná pěknou kameru a fakt, že jsem viděl konečně Ulricha Thomsena v nějaké " normální " roli, jinak naprostý průměr, což mě celkem mrzí. A pokud je tohle nejlepší neamerický film roku 2010, tak je něco hodně špatně. ()
Reklama