Den zrady

Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 (02.01.2012)

Nemohu se stát americkým prezidentem, neboť nemám pečlivě zarovnaný účes, dokonalý chrup, opálenou pleť, neumím lhát a nehodlám se vzdát zbytečnosti zvané sociální cítění. Také by tuto funkci patrně neměl zastávat masový vrah a já bych skutečně nedokázal první den kampaně nepostřílet svůj volební štáb plný ulhaných chytrolínů. Tento snímek sice nenabízí o moc víc, než ono známé, že naivkům s rovným hřbetem nedoporučuje dělat vrcholnou politiku osm ze sedmi nechtěně těhotných stážistek, ale ono nezaškodí si občas připomenout deformaci charakterů vládnoucích elit. (07.10.2012)

"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) (09.02.2012)

Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. (29.10.2011)

Ťažko vzniesť konkrétnu výhradu. Režijne precízne (s niekoľkými fakt dobrými nápadmi), z hereckého hľadiska chirurgicky presné, ústredný prerod z idealistu na vypočítavú sviňu dokonale prepracovaný a v každom momente pochopiteľný, vyváženosť medzi politickými a osobnými líniami bezchybná. Napriek tomu to nezanechá hlbšiu stopu. Výsledný pocit zostáva v rovine: "No dobre, politika kriví charakter a aj demokrati vedia byť špiny. A?" (17.12.2011)