Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Překvapivý upgrade v porovnání s notně přehypovanou jedničkou. Z úvodního konfliktu, který to celé nastartuje, se sice zdá, že má BOPE ještě tragičtější pí-ár než izraelská armáda, když si ani nedokáže uhájit zásah, který byl kompletně nahraný na bezpečnostní kamery, a duchaplnost politického podtextu začíná někde na úrovni Delta Force, ale vyplatí se nesahat hned otráveně po ovladači, protože Padilha během několika dalších minut začne zprvu černobílou črtu plnit barvami a pak už je těžké z toho odtrhnout oči. Pochvalu před nastoupenou jednotkou si zaslouží i řemeslná stránka celého filmu, která tentokrát nenutí k přivírání očí, ale spíše svou suverénností a pečlivostí způsobuje uvolňování spodní čelisti. Nadbytečný ublábolený voiceover sice do extáze nikoho nepřivede, ale vyrážku jsem z něj taky nedostal. ___________ P.S: Nařčení z fašismu, militarismu a mačismu jsou dost mimo. Předně je potřeba si uvědomit, že film je vyprávěn ze subjektivního pohledu kapitána Nascimenta a nemůžeme po něm tedy žádat žádnou objektivnost, vyváženost, či snad dokonce politickou korektnost. Někdo možná přes těch pár hlášek o "levičáckých šmejdech" a "lidských právech hájících zločince" přehlédl, že výsledný obraz, který film poskytuje, je kupodivu docela komplexní a za největší šmejdy jsou v něm nakonec právě představitelé té nejen brutální, ale i sobecké a bezohledné části brazilských policejních sil. A pamatujete si, kdy naposled jste viděli film, který by takto přirozeně ignoroval jakékoli rasové stereotypy? (05.03.2011)

Systém je daleko rozsáhlejší, než jsem si kdy myslel. Proto dealeři, policisté a milicionáři zabíjí tolik lidí ve slumech. Proto máme slumy. Proto máme v Brazílii tolik skandálů. Zabere to ještě hodně času, než to dokážeme změnit. Systém je pevný. A je tu ještě hodně nevinných, kteří nezemřeli..... ,,Tropa de Elite 2“ je víc politickým filmem, než jsem původně očekával. Solidní záběry ze vzpoury ve vězení či vyčištění slumu jsou jenom doplňkem příběhu, který sleduje další osudy teď již plukovníka Nascimenta a také (tehdy mladíčka) Matiase. Hledáte odpověď na otázku ,,JAK SE ŽIJE V RIO DE JANEIRO (part2) ?“ Už tu nejde o boj proti dealerům, ale o boj proti celýmu systému, systému zločinu a voleb, ve kterém Milice je mafií. Různorodá směsice filmových žánrů, chvíli akce, chvíli krimi, thriller, hodně politiky i zajímavých informací. Pořád je na co koukat. Lepší než jednička? Podle toho, co očekáváte. Jestli zločinný systém pod kontrolou zkorumpované policie dotažený k dokonalosti a řešení ,,osobních“ záležitostí, ke spokojenosti budete mít rozhodně blíž, než banda grázlů bez přístupu k dobrému vzdělání, žijící pozapomenuta v těch nejhorších podmínkách (uff, to byla věta!). Nezbývá než doufat, že se naši Brazilci nedívali. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuji vědět, kdy podle propočtů bude ve vězení 90% Brazilců. 2.) Chystám se grilovat brazilský prase. 3.) Nevím, jakou ráži musí mít kulka, aby udělala v zátylku díru pro pomeranč. 4.) Chystám se vyčistit pražský ulice (a nejsem z technických služeb). PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (08.03.2011)

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)

José Padilha zůstal svůj. Fašistický, militantní a mačistický. Nic nového pod brazilským sluncem. Tentokrát však v mnohem stravitelnějším podáni, protože tentokrát Padilha zamířil do nejvyšší politiky, ač jednou nohou stále zůstává ve favelach na úpatí Rio de Janeirskych kopců. Avšak svými šovinistickymi názory se netají ani podruhé, jen je akcentuje mnohem více v politickém kontextu. Což je pro mě přeci jen o píď přijatelnější. Po filmařské stránce máloco vytknout, jen ten otravný voice-over naznačuje, že pán režisér není zase tak dobrým vypravěčem, jak se může zdát. A co je pro mne překvapením, toť jak moc se tvůrci dokázali vzdálit všem neduhům mainstreamové akční produkce. Klobouk dolů před jinak žalostně nesnášenlivým filmem. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Leni Riefenstahlova konečně našla svého pohrobka. (14.10.2010)